Článek
O bypassu
Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o nový fenomén často spojovaný s užíváním psychedelik, ve skutečnosti se jedná o dávno prozkoumaný a pojmenovaný fenomén. Provází totiž i meditační praxi a stavy změněného vědomí dosahované jinak než použitím nějaké látky, například smyslovou deprivací (např. pobyt ve tmě tradičně praktikovaný v Tibetu a okolí).
Buddhisté tento fenomén popisovali již před staletími. Dnes si z něj dělají legraci pomocí svého typického humoru. Například o meditujících s bypassem se říká, že praktikují bypassanu – jedná se o zkomoleninu názvu meditace vipassana. V buddhistické praxi neexistuje pro bypass ustálený název, ale používají se pojmy jako např. „ulpívání na svatém“ nebo „lpění na prázdnotě“. Tímto tématem se zabývá mimo jiné Jan Blahůšek v tomto článku.
Jak si takový bypass můžeme představit? Vzpomínám si na jednoho klienta ve skupinové psychoterapii. Řekl: „Já mám takový strach, že… vlastně nemůžu mít strach… strach je nízká emoce… nemůžeme mít strach… musíme vibrovat na vyšších úrovních…“. Z těchto slov je zřejmé, že pokusy o nějakou praxi nebo nějaký prožitek se dostaly mezi jeho prožívání a pocit strachu, který si brání prožít.
Pojem spirituální bypass použil poprvé John Welwood v roce 1984. Welwood (1943–2019) byl americký klinický psycholog, psychoterapeut a profesor. Proslavil se snahou o integraci psychologie a spirituality. Působil na CIIS (California Institute of Integral Studies) a je považován za jednoho z hlavních představitelů transpersonální psychologie.
Welwood definoval spirituální bypass jako „použití spirituality a duchovní cesty jako formy určitého útěku a vyhýbání se bolestivým pocitům či stavům, nezahojeným ranám, traumatům a nárokům obyčejného života“.
Další typickým projevem je pocit nadřazenosti: „jsem lepší než ti, co nemeditují… jsem lepší než ti, co neznají pravou podstatu vesmíru… já jsem ten duchovní…“. S tím souvisí další častý projev, a to snaha šířit svoji „pravdu“: „měl bys meditovat, aby ses stal také opravdu duchovním… musíš si dát ayahuascu, abys pochopil podstatu vesmíru…“. Tyto snahy pak vedou někdy až k mesiášskému komplexu.
Ve výsledku to může vést k pocitu odtržení nebo vyloučení ze společnosti, což může vyústit v deprese, odcizení, smutek, úzkosti a narušení vztahů. K segregaci v principu dochází dvěma mechanismy: (1) člověk se vylučuje sám, protože se cítí být nadřazeným nebo nepochopeným, (2) člověk je vylučován okolím – kapacita lidí poslouchat o duchovnosti, dokonalosti a zaručené „dobrých radách je prostě omezená.
Bypass může vést ke ztrátě zájmu o práci, koníčky, přátelé apod. Děje se tak buď na základě prožitku samotného a na něj nasedající izolaci, nebo přehnanou snahou o další duchovní praxi. Například si člověk s pocitem osvícení sedne a rozhodne se zbytek života meditovat. Dle mého názoru člověka k takové činnosti vede i zoufalá snaha self o integraci bypassem odštěpených částí.
Vrchol bypassu by se pak dal pojmenovat jako „napojení na vesmír, odpojení od sebe“. Zde je nutné ozřejmit, že tento text vůbec necílí proti různým duchovním praktikám. Právě naopak. Pomocí těchto nauk je možné dosáhnout stavů, které jsou pro člověka přínosné. V principu napojení na vesmír není nic špatného, pokud je zároveň zachováno napojení na sebe. V ideálním případě tento zážitek ještě napojení na sebe posiluje.
U lidí se spirituálním bypassem je často vidět strach z konfrontace. Pokud je někdo ohledně pro ně citlivých témat tvrdě konfrontuje, setkává se s odmítnutím, tvrdou kritikou nebo naopak stažením se do obrany nebo prohloubením izolace.
Zde je nutné poznamenat, že spirituální bypass se zde chová jako každá jiná obrana self. V psychologii tímto pojmem chápeme mechanismy, které oddělují prožívané self od zahlcujících prožitků, které self vnímá jako ohrožující. U mnoha lidí jsou obrany vnímané jako něco negativního, čeho je třeba se zbavit. Ve skutečně se jedná o silný a nutný mechanismus, který slouží jako adaptace na prostředí. Pokud by byl člověk zahlcen svými vnitřními obsahy, nemohl by ve světě fungovat. Obrany tedy mají z definice ochranný charakter a jsou nutné.
Obrany mohou být za určitých podmínek prolomeny, ale většinou to nevede k pozitivnímu výsledku, naopak to může vést k zahlcení a traumatizaci. Pokud jsou vytvořeny ideální podmínky, člověk se může obran vzdát a zážitek za nimi může být zpracován.
Jak z toho ven?
První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že celý tento proces se děje zcela nevědomě. Důležitou součástí je zvědomění. Dle mé zkušenosti k tomu lidé s bypassem potřebují především empatii a přijetí. Přijetí ne ve smyslu utvrzování jejich přesvědčení, ale spíše akceptace stavu, ve kterém jsou. Ze své praxe ale můžu říct, že se lidé s bypassem setkávají s něčím úplně jiným. Buď je to neempatické odmítnutí druhu „Strč si kecy o svojí duchovnosti někam“ nebo „už mě štvou tvé rady o tom, jak bych měl přestat jíst maso a začít meditovat“. Druhý extrém je naprosto nekritické přijetí komunitou stejně smýšlejících lidí.
Ať už se bypass rozvinul psychedelickou zkušeností, meditační praxí nebo například terapií tmou, je potřeba cílená integrace zážitku. Jinými slovy prožitek, který má sám o sobě transformační potenciál, se musí přesunout z pozice překážky do pozice integrované součástí self, která nebrání prožívání sebe sama.
Ještě jinými slovy je například možné sám sebe prožívat jako kosmickou všeobjímající bytost a zároveň sebe jako člověka s běžnými starostmi, strachy a třeba i traumatem.
Překonání bypassu je dlouhodobý proces a metody jsou různé. Například v buddhistické praxi s tím může pomoci zkušenější praktikující, po užití psychedelik psychoterapeut specializující se na integraci psychedelických zkušeností apod. Překonání spirituálního bypassu v sobě nese mnohdy silný transformační a růstový potenciál.
Nepodařilo se mi dohledat žádnou studii zabývající se četností bypassu. Nicméně z osobní zkušenosti – ve které jsem si vědom omezeného vzorku i subjektivity – si dovoluji tvrdit, že jak mezi uživateli psychedelik, tak meditujícími se jedná o relativně častý fenomén.
Závěrem
Tento článek snad pomůže k větší informovanosti o fenoménu spirituálního bypassu. Třeba i některým lidem umožní identifikovat tyto potíže u sebe nebo u svých blízkých. Oběma skupinám bych rád vzkázal, že za nejdůležitější považuji empatii – k sobě i k jiným.
Autorem tohoto textu je psychiatr a psychoterapeut ve výcviku. Má za sebou asi dvacetiletou meditační praxi a psychedeliky se zabývá zhruba patnáct let. Je terapeutem v Síti pro integraci psychedelické zkušenosti. Netají se tím, že před lety sám mírnou formu spirituálního bypassu prodělal a naopak to považuje za užitečný zdroj pro práci s klienty.
Vojtěch Cink
Česká psychedelická společnost
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce. Děkujeme!
Použitá a doporučená literatura:
Picciotto, G. and Fox, J., 2018. Exploring experts’ perspectives on spiritual bypass: A conventional content analysis. Pastoral Psychology, 67, pp.65-84.
Picciotto, G., Fox, J. and Neto, F., 2018. A phenomenology of spiritual bypass: Causes, consequences, and implications. Journal of Spirituality in Mental Health, 20(4), pp.333-354.
Welwood, J., 2002. Toward a psychology of awakening: Buddhism, psychotherapy, and the path of personal and spiritual transformation. Shambhala Publications.
Cink V. et al, 2022, Psychedelika a psychonautika. II., Rizika užívání, spiritualita, etika a právo. Praha: Dybbuk. ISBN 978-80-7690-001-1.
