Článek
Pamatuju si na první zážitky s oběťmi sekt. Vypátral jsem třeba někoho, kdo byl významným svědkem o zločinech v dané sektě - muže, který byl týrán guruem. Potřeboval jsem jeho svědectví pro policii a média, protože je ten guru stále činný. Jenže ten člověk nechtěl mít s vyšetřováním nic společného. Nechtěl mluvit s novináři ani svědčit před soudem. Měl pro to hned několik důvodů.
Zaprvé se nechtěl vracet k bolestivým vzpomínkám a traumatům. Měl už vlastní život a novou rodinu, která o jeho minulosti nevěděla. Byl dokonce naštvaný, že se mi ho podařilo vypátrat. Pro své mlčení měl však i sobecké důvody - byl totiž přítomen vraždy jednoho z členů. To jsem se dozvěděl o něco později od další osoby, která si taktéž nepřála být jmenována.
Případ nyní nabral vážnosti. Věděl jsem o smrti člověka a týrání dalších. Přesto jsem s tím nic nemohl dělat. Žádná z obětí nechtěla svědčit. Problémem však bylo, že vražda podléhá nahlašovací povinnosti. Nemohl jsem tu informaci jen tak zahodit a dělat, že o ní nevím. Kdybych to ale předal policii jako trestné oznámení, řekli by mi jenom to, že oběti odmítli svědčit a případ tím končí. Navíc by takové trestné oznámení proti mě mohla použít samotná sekta a zažalovat mě za křivé nařčení.
Jenže ono je to někdy ještě horší. Víte o guruovi, který manipuluje a sexuálně zneužívá ženy. Máte svědectví několika obětí a víte, v kterém domě k tomu dochází. Oběti se ale bojí. Ví, že by se jim spolupráce s policií mohla vymstít. Sekta by rychle dopátrala, kdo to svědectví dal - policie se totiž ptá na takové konkrétní věci a detaily, že je to z toho docela jasné. Navíc s chytrým právníkem a trochou spolupráce na policii se jména obětí stejně dozví.
Ten guru je navíc úplný magor. Má za sebou už několik úmrtí a neštítil by se ani vraždy žen, které by proti němu svědčily. Má na to lidi. Navíc je poměrně mladý a silný, takže může ženám ublížit i sám. Několik jich dokonce vězní ve svém domě. Já vím, kde ten dům je, ale stejně s tím nic nemohu udělat. Ty ženy to ví také, ale nemohou ohrozit sebe a své děti, kterým guru vyhrožuje zabitím.
Možná si říkáte - ale to by přece policie něco udělala! Nějak by zasáhla! Jenže to se mýlíte. Policie nemůže skoro nic. Určitě nezařídí svědkům, jimž guru vyhrožuje smrtí, nějaké „utajené bydlení“ nebo „úkryt“. Určitě jim také přes noc nezařídí policejní ochranu nebo zákaz přiblížení. Není to vina policistů, ale policejního a soudního systému. Případ se přesouvá z jednoho oddělení na druhé, pokaždé musíte jinému člověku vysvětlovat komplexní systém dané sekty, občas se případ ztratí ve „vyšších policejních patrech“, kde s vámi už navíc nikdo nekomunikuje, a budete rádi, pokud se vůbec dozvíte kontakt na policistu, co to aktuálně řeší. V konečném důsledku se ale nic nestane. Všechny procesy jsou tak pomalé, že guru může svědky zabít nebo zmrzačit, a nikdo tomu nezabrání.
A to vůbec nemluvím o nebezpečí, které hrozí mě. O tom vám píšu v jiných částech blogu. I když svoje vlastní přežití odsunu na poslední kolej, stejně musím v prvé řadě ochraňovat ty, kteří by odhalením nějakých informací mohli přijít o život. Tím, že mlčíte a necháváte gurua týrat další ženy, ochraňujete zároveň jiné ženy, které už týrané byly. A také nevinné děti. A pak se najednou ocitnete v situaci, kde přepočítáváte, kolik lidí by asi tak mohlo umřít, když to zveřejníte, a kolik by jich asi mohlo umřít, když to nezveřejníte.
Je to vůbec humánní? Máte v takovém případě právo promluvit (a kvůli záchraně jedné skupiny lidí ohrozit tu druhou)? Máte právo mlčet a nechat to být? Nebo máte (morální a právní) povinnost promluvit a zastavit to? A nakonec skončíte tak, že máte povinnost mlčet. A necháváte si ta ošklivá tajemství pro sebe. Mám jich v sobě hodně. Případy, které jsou vážné, ale nemohu s nimi nic dělat. Mohu jen mlčet a vnitřně trpět.
A - pokud se poštěstí - napsat o tom jednou blog.
