Článek
Anna tak získala šarmantního, vtipného, ohleduplného a vzdělaného manžela, jak uvádí web stoplusejednicka.cz, který ji ke všemu ještě miloval. A ona jeho lásku opětovala. My v Českém královském institutu, chceme poukázat na to, že česká královna Anna Jagellonská byla oblíbenou panovnicí a obyvatelé českých zemí ji pokládali za za „matku chudých a potřebných lidí“. Její osobnost také inspirovala básníka Julia Zeyera k napsání básně Olgerd Gejštor, který je součástí cyklu Z letopisů lásky.
Královna Anna Jagellonská
Anna Jagellonská se narodila 23. července 1503 v Budíně, jako dcera českého krále Vladislava Jagelonského a Anny z Foix. Byla o tři roky starší sestrou následníka trůnu a pozdějšího českého krále Ludvíka Jagellonského. Důležitým pak byl rok 1507, kdy byli Ludvík i Anna uznáni jako dědici české koruny s podmínkou, že se oba musí naučit česky. Bylo domluveno, že kdyby Ludvík zemřel bezdětný (k čemuž došlo, když padl v bitvě u Moháče 29. srpna 1526), na český trůn by v takovém případě měla nárok královna Anna respektive její manžel. Ta svému choti tak pomohla k získání české královské koruny, jak o tom píše historik Jaroslav Pánek v knize Dějiny Českých zemí. I když čeští šlechtici tuto argumentaci nepřijali a Ferdinanda I. českým králem zvolili, stavové zbývajících čtyř korunních zemí Moravy, Slezska, Horní Lužice a Dolní Lužice na protest tomu, že se nemohli zúčastnit volby, uznali dědické nároky Anny Jagellonské a v tom smyslu přijali Ferdinandův nástup na český trůn. Výrazně tím tak zvětšili manévrovací prostor nového panovníka.
Dle webu biography.hiu.cas.c Anna prožila s Ferdinandem mimořádně harmonické manželství, což v té době nebývalo obvyklé. Oproti dobovým zvyklostem ji Ferdinand I. nejen skutečně miloval, ale zůstal jí též věrný. Trvalou připomínkou jeho náklonnosti se stal letohrádek, v současnosti známý jako Belveder, který dal pro královnu postavit v Čechách v italském renesančním slohu v těsné blízkosti Pražského hradu. V reliéfní výzdobě je vedle scén z Ovidiových Metamorfóz i dvojportrét královských manželů, na němž Ferdinand podává Anně květinu. Tato stavba bývá odborníky uznávaná jako příklad nejčistší renesance mimo samotnou Itálii.
Pro svůj přirozený půvab a nenucené chování byla královna Anna v Čechách oblíbena a ctěna nejen svým manželem, ale i poddanými, kteří věřili v její blahodárný vliv na krále. Patřila mezi zbožné ženy, cizí jí však nebyly ani renesanční zvyklosti královského dvora. Naučila se obratně jezdit na koni a stala se i úspěšnou lovkyní.
Anna byla od mládí velmi zručná. Vyšívala zlatem a stříbrem i když se sama oblékala skromně. Milovala květiny a zahradu. Když musel Ferdinand vycestovat do ciziny, svěřil vladaření Anně. Ta vystupovala i při přehlídkách vojska, při kterých si vedla velmi zdatně. Mnoho lidí v ní vidělo pravou královnu a dědičku trůnu. Anna byla známá rovněž jako ochránkyně chudých a potřebných lidí. V roce 1544 se přimlouvala též za Židy, vypovězené z království. Velmi se také zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541.
Česká královna Anna zemřela po porodu patnáctého dítěte, dcery Johany, dne 27. ledna 1547. Pohřbena je spolu s manželem a synem Maxmiliánem II. v katedrále svatého Víta pod renesančním náhrobkem Alexandra Collina, který nechal postavit její vnuk římský císař a český král Rudolf II.
Z jejich patnácti dětí se dvanáct dožilo dospělého věku, z toho tři synové. Nejstarší Maxmilián II. (1527–1576) se stal dědicem českého a uherského trůnu i římským císařem, arcivévodové Ferdinand (1529–1595) a Karel (1540–1590) byli zakladateli tyrolské a štýrské větve Habsburků.
Odkazy:
Dějiny Českých zemí, Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
