Článek
Monarchie bývají obětí různých dezinformací a nepravd. Ty se opět nedávno objevily v souvislosti s výrokem prezidenta Petra Pavla, že by si uměl české země představit jako konstituční monarchii. Tak Rakousko-Uhersko podle nich prý bylo žalářem národů. Tento dlouhodobě tradovaný lživý mýtus má bohužel tuhý kořínek a někteří lidé mu věří i v současnosti. My v Českém královském institutu jej proto chceme uvést na pravou míru.
Habsburská monarchie nebyla po celou dobu své existence ideálním státním útvarem. ale v roce 1867 nastala zásadní změna. Tehdy byla přijata tzv. prosincová ústava, což byl soubor šesti základních zákonů, a Rakousko-Uhersko se stalo konstituční monarchií s voleným parlamentem a právním státem. Království české, Markrabství moravské a slezská knížectví tak byly docela příjemnými místy k životu.
Jak je uvedeno na webu aspi.cz, v základním zákoně státním o obecných právech občanů státních v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených, v článku 2, se píše: Před zákonem jsou všichni státní občané rovni. Všichni občané Předlitavska tak měli stejná práva a povinnosti.
Článek 4 pak uvádí: Volné stěhování se osob a jmění v mezech státu ničím není obmezeno. Každému občanu státnímu, který v některé obci bydlí a platí v ní daň ze svého majetku nemovitého, ze svého výdělku nebo příjmu, přísluší právo, voliti a volen býti do zastupitelstva obecního, pod týmiž výminkami, jako příslušníkům obce. Svoboda, vystěhovati se ze země, obmezena jest z příčiny státu toliko brannou povinností.
Rakousko-Uhersko zajišťovalo svým občanům základní lidská práva. Zavedeno bylo také všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo pro všechny muže od 24 let, podle kterého se od roku 1907 volilo do dolní parlamentní komory – Říšské rady. V zemi existovalo nezávislé soudnictví, které každému občanu zajišťovalo právo na spravedlivý proces.
V té době došlo o obrovskému rozmachu vzdělanosti, byly zakládány české školy všech stupňů, vznikly dvě vysoké technické školy v Praze a Brně, a Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze byla v roce 1882 rozdělena na českou a německou. Liberální podnikatelské prostředí umožnilo prudký rozvoj českého průmyslu. Jména skvělých podnikatelů té doby jako Baťa, Kolben, Škoda a dalších jsou známá dodnes.
Přelom 19. a 20. století byl také podle Wikipedie obdobím největšího rozmachu spolkového života. Spousty členů nabíraly spolky okrašlovací, muzejní, divadelní, tělovýchovné a další, z nichž mnohé již roky existovaly, řada dalších byla zakládána. Lidé se též sdružovali v četných neformálních stolních společnostech nebo různých sportovních družstvech.
Když si to srovnáme například s pozdější érou komunistické totality, tak z toho Habsburská monarchie vychází daleko lépe. I mnohé současné evropské monarchie si vedou velice dobře a jsou ušetřeny nenávistné atmosféry prezidentských voleb. Nenastal tedy čas usilovat o návrat českého království v čele s českým králem?
Odkazy:
Dějiny Českých zemí, kolektiv autorů, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
Dějiny Zemí Koruny české v datech, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 1999
České země v 19. století I a II, Milan Hlavačka a kolektiv, vydal Historický ústav AV ČR, Praha 2016
