Článek
Meziválečné Československo za Masaryka a Beneše nebylo tím ideálním státem, za kterého jej mnozí považují. My v Českém královském institutu chce upozornit na fakt, že vinou špatných hospodářských vztahů docházelo u státních podniků k obrovským finančním ztrátám, které byly hrazeny ze státního rozpočtu. Jan Antonín Baťa ve své knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí upozornil na jeden takový příklad - na zbytečné utrácení peněz daňových poplatníků na železnici, respektive u státního podniku Československé státní dráhy (ČSD). Škody činily stovky milionů korun, v přepočtu na současné poměry se jednalo o miliardy. „Časopis Železniční listy vypočetl dne 1.5.1931, že dráhy mohly ušetřit při nákupu materiálů v roce 1929 Kč 418 milionů na uhlí, na železničním materiálu a na strojích 160 milionů – kdyby nemusely platit přemrštěné kartelové ceny. Časopis vypočítává, oč levněji nakupuji potřebný materiál dráhy anglické, belgické a polské. Zlevnění přesahuje 50%. Takové je zatížení ze strany soukromé. Železniční schodky nabývají tedy jiné vážnosti,“ uvedl J. A. Baťa.
Kartely bývají většinou protiprávní, i když první republika je zákonem z roku 1933 za určitých podmínek legalizovala. Zjednodušeně to znamená, že firmy si rozdělí trh nebo stanoví ceny, čímž maximalizují společný zisk. Snižují tak riziko cenových válek, což jim pomáhá přežít v krizových obdobích. Členové mohou lépe plánovat výdaje na vývoj nebo výrobu. Jenomže to má i své nemalé mínusy, zákazníci platí za zboží a služby větší ceny, než by odpovídalo poctivé soutěži. Nedostatek konkurence pak snižuje motivaci ke zlepšování kvality a inovací. Pokřivený trh nefunguje svobodně, což škodí celé ekonomice.
Jak uvádí umělá inteligence, Československo nakupovalo dražší uhlí pro ČSD hlavně kvůli snaze chránit domácí těžbu před levnější zahraniční konkurencí a zabránit tak případným sociálním nepokojům mezi propuštěnými havíři. Další příčinou nevýhodných nákupů byla i silná pozici uhelných kartelů a značný vliv státních představitelů a s nimi spřízněných podnikatelů. Nákupy paliva pro státní dráhy podléhaly politickým rozhodnutím a v pozadí kontraktů často stály zájmy politických stran a jejich sponzorů.
Objevovala se rovněž obvinění z korupce a přednostního přidělování zakázek vybraným firmám. K něčemu takovému docházelo už dříve, ve dvacátých letech za tzv. Stříbrného aféry, kdy také vyplul na povrch skandál s předraženým uhlím pro železnice. Je třeba si uvědomit. že ČSD kvůli výrazně převažujícím parním lokomotivám patřily mezi klíčové odběratele uhlí, což dodavatelům slibovalo tučné zisky, a tak se tyto státní zakázky staly terčem masivního klientelismu a korupce. To ovšem mělo i následné negativní důsledky, třeba v pomalé modernizaci československých železnic, které například v elektrifikaci tratí zaostávaly za vyspělými evropskými zeměmi.
Odkazy:
Budujme stát pro 40 000 000 lidí, J. A. Baťa, vydal Marek Belza, Krásná Lípa 2013
