Článek
Jindřich Zdík se narodil někdy mezi lety 1083 – 1086 pravděpodobně jako syn děkana pražské svatovítské kapituly a kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy. To tenkrát bylo možné, protože v té době ještě neexistoval povinný celibát kněží. Jak uvádí ve své knize Přehled českých církevních dějin profesor Jaroslav Kadlec, Jindřich Zdík studoval nejdříve na katedrální škole v Praze a později si doplnil vzdělání v zahraničí, pravděpodobně na prestižních školách v Lutychu a Magdeburgu.
Detail pamětní desky biskupa Jindřicha Zdíka v Dómu svatého Václava v Olomouci .
Podle webu olomoucké arcidiecéze to byl opravdový křesťan a kněz vzorného života, nadšený bojovník za práva církve a přitom rozený státník a diplomat, který výrazně přispěl k zabezpečení českého trůnu pro knížete a později krále Vladislava II., jehož byl věrným stoupencem. My v Českém královském institutu si chceme připomenout i ty osobnosti, bez kterých by se čeští panovníci neobešli.
Olomouckým biskupem byl Jindřich Zdík zvolen 22. března 1126, biskupské svěcení pak obdržel 3. října téhož roku v německém Wormsu. Po návratu z Wormsu vysvětil památný kostel sv. Jiří na Řípu. Dne 30. června 1131 pak vysvětil nový chrám sv. Václava v Olomouci za přítomnosti knížete Soběslava, četného duchovenstva, šlechty a lidu. Tam přenesl se svolením metropolity své sídlo a zřídil novou kapitulu o 12 členech. Důležitou při jejím vznikem byla jím provedená reforma, kdy podle vzoru francouzských a italských kapitul úřad kapitulního arcijáhna splynul s úřadem kapitulního probošta. Tím se stalo, že na první místo se dostal děkan a tento stav trvá až do současné doby, kdy má olomoucká kapitula tyto hodnosti: děkana, probošta, arcijáhna, scholastika a kustoda. Podařilo se mu tak výrazně zvýšit prestiž a úroveň olomoucké diecéze.
Dvakrát putoval do Jeruzaléma k Božímu hrobu, což byl na svoji dobu úctyhodný výkon, protože taková cesta v tehdejších náročných podmínkách trvala měsíce. V roce 1139 se biskup Zdík zúčastnil II. lateránského koncilu.
Přelom znamenal podle webu e-stredovek.cz nástup Vladislava II. na pražský knížecí stolec v roce 1140. Zdík byl blízkým spolupracovníkem zemřelého knížete Soběslava a stejně tak si našel cestu k novému vladaři, proti němuž se záhy postavili moravští údělníci.
Jak zdůraznil historik Dušan Třeštík v Dějinách českých zemí, Jindřich Zdík tehdy Vladislavu II. zachránil vládu nad českými zeměmi, když mu zprostředkoval pomoc římského krále Konráda III. Vladislav se tak u moci udržel a v roce 1158 byl korunován druhým českým králem. V roce 1146 se kníže Vladislav II. Jindřichu Zdíkovi odměnil tím, že vyňal jeho území z pravomoci moravských údělných knížat a osvobodil jej od daní a zemských robot.
Ještě o rok dříve se však biskup Zdík dostal do dalšího konfliktu s moravskými údělníky. Tehdy byl na cestě do Říma u Úsobrna přepaden údělnými knížaty Konrádem, Vratislavem a knížecím bratrem Děpoltem. Biskupovi se však podařilo uprchnout a zřejmě i zachránit si život.
Jindřich Zdík byl velký stoupencem řádu premonstrátů, založený svatým Norbertem a potvrzený papežem Honoriem II. v roce 1126, a přiměl Vladislava II., aby jej uvedl do českých zemí. Postupně byly založeny premonstrátské kláštery na Strahově v roce 1143, v Želivi roku 1149 a a dceřiný klášter strahovské kanonie v Litomyšli kolem roku 1150. Po smrti biskupa Zdíka byl založen premonstrátský klášter v roce 1150 na Hradisku nedaleko Olomouce. Příchod premonstrátů do Čech a na Moravu znamenal též civilizační vzestup českých zemí, protože při klášterech vznikly významné klášterní školy, což přispělo k rozvoji vzdělanosti.
Olomoucký biskup Jindřich Zdík zemřel 24. června 1150 a na vlastní přání byl pohřben ve strahovském klášteře, který si velmi oblíbil.
Odkazy:
Přehled českých církevních dějin 1, Jaroslav Kadlec, nakladatelství Zvon, Praha 1991
Dějiny Českých zemí, kolektiv autorů, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
