Článek
Všímám si rozšiřující subkultury, módního či životního stylu. Pamatuju si éru Emo, která byla na vrcholu před deseti lety. Odrážela pocity smutku, melancholie. Byla často spojována s problematikou sebevražd u mladistvých. Nyní je na vzestupu jiný trend, možná o něco více veselejší, ale pro mě opět lehce nicneříkající.
Jsou to mladí lidé, většina z nich nosí oblečení ze sekáčů blížící se módě hybridu dekád druhé poloviny dvacátého století, se silnějším nádechem devadesátých let. Vlastně je to i logické. Emo byl trend celosvětový. Tohle považuji spíše za záležitost ryze českého typu. Je inspirovaný českými devadesátými léty, uvolněnou atmosférou, porevolučním tlakem, svobodou. Neodmyslitelně spojené je balení cigaret, piercingy v nose a pivo Braník. Nesmí chybět ani plátěné tašky, ledvinky a výrazné šperky. Vše bezpodmínečně vintage.
Vyskytují se v tomto duchu zejména studenti humanitních a uměleckých oborů, ale proniká i mezi mladší ročníky na středních školách, kterým se jeho popularita líbí. Tento styl přímo vábí návštěvníky antikvariátů, literárních kaváren a alternativních galerií. V neposlední řadě většina zastánců propaguje vegetariánství či veganství, což je velmi ušlechtilá vlastnost.
Problematikou subkultury však je, že spojuje osoby, ale lidé výše změnění nechtějí být spojováni v jednu skupinu ani omylem. V těchto kruzích se ctí výjimečnost, nadání, originalita, přitom však všichni vypadají stejně. Většina tvoří něco, co považují za originální, hledají smysl života, rozebírají problematiky nejrůznějších charakterů. Často však dost z nich neví ani co s vlastním životem. Tento styl se jim líbí, život je to velmi uvolněný, bezproblémový, ale dokáží individuálně růst? Nesvazuje ona subkultura, ať už je jakákoli, jedince v tom, že opět je definován jako jednotka určité skupiny?
Být vegetarián, vegan, recyklovat oblečení, podporovat lokální výrobce, alternativní umělce, to je všechno moc hezké. Vlastně dnes jsme jako společnost vedeni, abychom se vydávali tímto příkladným směrem. Problém ale nastane, když se k tomu někdo postaví v návaznosti na trend, protože to dělají lidé, kteří mají styl. Když styl odejde, co bude dál? Dnes už někdo ani neví, co to ono Emo bylo. Není každá subkultura nakonec pomíjivá a svazující? Byl by každý z těchto zástupců o tom všem přesvědčený, kdyby to nedělala většina nebo jeho kamarádi? Problém nastat může a on také nastane ve chvíli, kdy se skupina rozpojí. Jedinec bude odkázaný na svoje myšlení a přesvědčení. Pak se můžeme bavit dál, do jaké míry ty ušlechtilé vlastnosti zůstávají a v jaké míře pominou.
