Článek
Narodil se roku 1555 v anglickém Worcesteru a už od mládí měl blízko k věcem, které se pohybovaly na hraně zákona. Pracoval jako lékárník, ale zároveň byl zapletený do padělání listin a mincí. To nebyla žádná drobná neplecha — šlo o zločin, za který tehdejší soudy trestaly tvrdě.
Podle tradovaných zpráv měl být Kelley potrestán useknutím ušních boltců, což by vysvětlovalo, proč je po zbytek života skrýval pod dlouhými vlasy a čepicemi. Přímý soudní záznam se sice nedochoval, ale pověst ho pronásledovala až do smrti. A zrovna takové pověsti nevznikají jen tak.
Magistr, který si titul prostě vzal
Kelley si říkal „magistr“, přestože neexistují důkazy o tom, že by kdy vystudoval univerzitu. Titul si jednoduše přivlastnil — a protože působil sebevědomě a mluvil učeně, lidé mu to zkrátka věřili.
Tohle byl jeden z jeho hlavních triků: vystupovat jako odborník, aniž by jím skutečně byl. Fungovalo to v Anglii. A fungovalo to ještě lépe na kontinentu.
Andělé, kouzelný kámen a John Dee
Zlom nastal ve chvíli, kdy se Kelley spojil s učeným Johnem Deem. Dee byl respektovaný matematik a astrolog, ale zároveň hluboce věřil v nadpřirozeno. Kelley se postavil do role média, které skrze kouzelný kámen komunikuje s anděly.
Háček? Veškerá andělská poselství viděl a slyšel pouze Kelley. Dee byl odkázaný na jeho vyprávění — a „andělé“ říkali přesně to, co se Kelleyovi hodilo.
Vrchol absurdity přišel ve chvíli, kdy andělé údajně přikázali, aby si Kelley a Dee vyměnili manželky. Ano. Údajně božský rozkaz. Náhoda, že vyhovoval právě Kelleyho zájmům? Samozřejmě.
Praha: Kelleyho podvodné žně
Roku 1584 dorazil Kelley do Prahy — města, kde Rudolf II. shromažďoval astronomy, alchymisty i excentriky všeho druhu. Císař toužil po zlatě, elixíru mládí a kameni mudrců. A Kelley mu slíbil všechno.
Tvrdil, že ovládá tajný prášek, pomocí kterého dokáže přeměnit obyčejné kovy ve zlato. Předváděl „úspěšné pokusy“, ale vždy za podmínek, které kontroloval výhradně on sám. Nikdo nikdy neviděl celý proces bez jeho dozoru.
Podle historiků šlo o klasický alchymistický podvod — malé množství zlata bylo do experimentu přidáno předem, aby vznikl dojem transmutace. Rudolf II. tomu uvěřil natolik, že Kelleyho povýšil do šlechtického stavu a štědře ho financoval.
Sliby sliby, žádné výsledky
Jenže zlata bylo pořád málo, výmluv čím dál víc a trpělivost okolí rychle mizela. Kelley se zaplétal do dluhů, konfliktů a soubojů, zatímco slíbené výsledky se ne a ne dostavit.
Jakmile se ukázalo, že jeho alchymie možná nestojí na ničem jiném než na lžích a pouhém triku, ochrana císařského dvora zmizela rychleji než Kelleyho důvěryhodnost.
Vězení a útěky
Obviněný z podvodů skončil ve vězení — nejprve na Křivoklátě, kde se pokusil o útěk po laně. Lano prasklo. Kelley přežil, ale přišel o nohu.
Ani to ho nezastavilo. Na hradě Hněvín v Mostě se o útěk pokusil znovu. Neúspěšně. Zranění byla vážná a situace bezvýchodná. V roce 1597 ve věku 42 let zemřel — podle všeho po požití jedu.
Edward Kelley nebyl hlupák. Byl to vysoce inteligentní, talentovaný manipulátor, který přesně chápal lidské slabosti: touhu po bohatství, strach ze smrti a víru v zázraky.
Zdroje:
