Článek
Michael Jackson se stal světovou hvězdou už jako dítě. Jeho sláva neustále rostla, ale nabízí se otázka – byl vůbec někdy skutečně šťastný?
O svém otci Josephu Jacksonovi, který byl zároveň manažerem skupiny Jackson 5, mluvil s respektem i strachem ještě v dospělosti. Joseph své děti trestal fyzicky i psychicky. Sebemenší chyba při zkouškách zpěvu nebo choreografie mohla znamenat bití páskem, ponižování nebo urážky. Děti navíc nesměly oslovovat svého otce „tati“ – měl pro ně být pouze Joseph. Matka Katherine proti jeho výchovným metodám většinou nezasahovala.
Michael tak přišel o něco, co většina lidí považuje za samozřejmost – o dětství. Místo her a kamarádů znal nekonečné zkoušky, koncerty a obrovský tlak na dokonalost. Později sám opakovaně říkal, že se cítil osamělý a že nikdy neměl možnost prožít normální život.
Jako dospělý už nebyl vnímán jako člověk, ale jako legenda. Žil ve světě, kterému většina lidí nemohla rozumět.
A právě nepochopení se podle mě stalo jednou z největších tragédií jeho života.
Jedním z prvních rozšířených mýtů bylo tvrzení, že se chtěl „stát bělochem“. Přestože Michael dlouhodobě vysvětloval, že trpí vitiligem a lupusem, kvůli nimž ztrácel pigment a musel se chránit před sluncem, mnoho lidí raději uvěřilo senzaci než lékařským vysvětlením.
Stejně tak se posmívali tomu, že nosil slunečník, roušku nebo zakrýval tváře svých dětí. Jen málokdo připouštěl, že důvodem byla nejen jeho nemoc, ale také snaha dopřát dětem soukromí, které on sám nikdy neměl.
Největší ranou pro Michaela Jacksona se stala obvinění ze sexuálního zneužívání dětí.
Pro mě dodnes představují jeden z největších mediálních lynčů moderní historie.
Michael nikdy neskrýval, že s dětmi trávil čas. Hrál si s nimi, povídal si, držel je za ruku a někdy s nimi i přespával ve stejné ložnici. Tvrdil, že v tom nikdy neviděl nic sexuálního – podle něj šlo o přátelství a snahu dát dětem radost, kterou sám jako dítě nezažil. Právě tato otevřenost se ale obrátila proti němu.
Michael Jackson nikdy nebyl za sexuální zneužívání dítěte odsouzen. V roce 2005 jej porota po několikaměsíčním procesu zprostila viny ve všech čtrnácti bodech obžaloby. Přesto pro mnoho lidí zůstal navždy označením „pedofil“, jako by soud ani neproběhl.
Často se argumentuje dokumentem Leaving Neverland. Ten však není soudním důkazem, ale jednostranným dokumentem, který představuje výhradně výpovědi dvou mužů obviňujících Jacksona. Od svého uvedení čelil řadě výhrad a kritice kvůli nesrovnalostem v časové ose i dalších tvrzeních. Zastánci Michaela Jacksona na tyto rozpory upozorňují už řadu let. Také na to, že muži vyrukovali s dokumentem 15 let po smrti Michaela Jacksona.
Neříkám, že Michael Jackson byl bezchybný člověk. Tvrdím ale, že za více než třicet let vyšetřování nikdy nebyl předložen důkaz, který by vedl k jeho odsouzení za sexuální zneužívání dítěte. Přesto se z obvinění stala pro mnoho lidí „nezpochybnitelná pravda“.
Mně osobně to nestačí. Věřím, že člověk by neměl být navždy označen za zločince jen proto, že se to dobře vyjímá v titulcích novin.
Mnoho rádií nehraje Jacksonovy písně. Zmínky o něm mizely ze seriálů. V mnoha aspektech kultury jako by se ho snažili smazat - ovšem za co? Za obvinění bez důkazů?
Zdroje:
