Článek
Jedním z nejděsivějších je osud zotročené Afroameričanky Anarchy Westcott, která se stala symbolem toho, jak moc může lidské utrpení posloužit jako stavební kámen vědeckého pokroku.
Experimenty bez slitování
Anarcha Westcott byla sotva sedmnáctiletá, když její tělo začalo sloužit jako „živá laboratoř“. Byla vyhublá, nemocná křivicí, která jí zdeformovala pánev a činila porody nesnesitelně těžkými. V roce 1849 prožívala tři nekonečné dny porodních bolestí, než přišel Dr. James Marion Sims – muž, který měl být později oslavován jako „otec moderní gynekologie“.
Sims zastával obludný rasistický předsudek, že černošky necítí bolest tak jako bělošky. Pod touto záminkou začal do Anarchy řezat a šít – znovu a znovu, bez jakékoli anestezie. Celkem měla podstoupit až třicet krutých operací, každá znamenala nesnesitelnou agónii a ohrožení života.
Anarcha nebyla sama
Na „pokusech“ se nepodílela jen ona. V letech 1845–1849 Sims zneužil i další zotročené ženy – například Lucy, které bylo pouhých osmnáct, a Betsey. Lucy musela vydržet hodinovou operaci před zraky dvanácti mužů, bez narkózy. Následkem byla těžká infekce a měsíce utrpení.
Tyto ženy byly otrokyněmi, neměly možnost volby. Jejich těla se stala pouhými nástroji k experimentům.
Sláva pro lékaře, muka pro ženy
Jakmile Sims svou techniku zdokonalil, začal operovat i bělošky – tentokrát už s použitím anestezie. Zatímco Anarcha, Lucy a Betsey nesly nevýslovné utrpení, Sims slavil triumf. Získal bohatství, slávu a obdiv. V New Yorku mu dokonce postavili sochu, která měla oslavovat jeho „pokroky“.
Oslavovali ho, zatímco ženy, které za sebou nechal zjizvené na těle i duši, zůstaly beze jména, bez uznání.
Přehodnocené dědictví
Až po dlouhých letech se začal jeho odkaz rozplétat a ukazovat v pravém světle. V roce 2018 byla jeho socha z Central Parku odstraněna a nahrazena pamětní deskou. Ta připomíná nejen Anarchu, ale i Lucy a Betsey – ženy, jejichž bolest byla krutě zneužita k vědeckému pokroku.
Matka gynekologie
Dnes je Anarcha Westcott uctívána jako jedna z „matek gynekologie“. Její příběh není jen historií, je varováním. Ukazuje, že cesta k lékařským objevům může být dlážděna nelidskou bolestí, a že lidská důstojnost nesmí být nikdy obětována ve jménu vědy. Za každým „zázrakem“ medicíny mohou být skryté oběti.
Zdroje:
