Japonsko jinak: proč se zastavit právě v Takaoce

Takaoka pro mě byla jedním z těch měst, která nejsou na první pohled turistickým tahákem, ale o to víc mě překvapila tím, kolik toho nabízí. Leží v prefektuře Toyama a má klidnou, až lehce provinční atmosféru, která je po rušných japonských metropolích hodně příjemná. Pokud máte rádi kombinaci historie, spirituality, přírody a dobrého jídla, Takaoka rozhodně stojí za zastávku. Jak ostatně můžete vidět v mém VLOG videu.

Jedním z nejsilnějších zážitků byl pro mě chrám Zuiryū-ji, který patří mezi japonská národní bohatství. Už samotná cesta k chrámu vede hezkou, klidnou uličkou a celý areál působí velmi harmonicky. Ocenil jsem hlavně to, že jsou zde přehledné plánky a popisy soch i v angličtině, což není v Japonsku samozřejmost. Uvnitř najdete budovu Butsuden i pečlivě upravenou zenovou zahradu s dokonale uhlazeným pískem. Zaujala mě i možnost „vylovit“ si věštbu omikuji ve tvaru červeného kapříka, koupit si Darumu nebo přispět na opravu chrámu zakoupením střešní tašky, na kterou můžete napsat své jméno nebo přání.

Další ikonou města je Velký Buddha v Takaoce (Takaoka Daibutsu). Současná bronzová socha pochází z roku 1933 a je považována za jednoho ze tří velkých Buddhů v Japonsku, spolu s těmi v Naře a Kamakuře. Co mě překvapilo nejvíc, byla možnost nahlédnout do podstavce sochy, kde si můžete zazvonit na zvonky a prohlédnout doprovodné obrazy z mytologie. Před vstupem se tradičně provádí rituální očištění, což dodává celé návštěvě zvláštní klidnou a respektující atmosféru.

Hodně času jsem strávil i v hradním parku Takaoka (Kojo Park), který vznikl na místě původního hradu. Dnes je to rozlehlý park obklopený vodními příkopy a ideální místo na pomalou procházku. Nachází se zde i šintoistická svatyně s výraznou bránou Torii a bohatou výzdobou. Zaujal mě velká variace ema destiček s různými motivy – například se psy nebo sakurami – na které si lidé zapisují svá přání.

Jedním z nejkrásnějších výletů v okolí Takaoce je pobřeží Amaharashi. Právě tady je za dobrého počasí unikátní výhled na japonské Alpy tyčící se přímo nad mořem, což je kombinace, kterou jinde jen tak neuvidíte. Pobřeží je navíc velmi mělké, takže se dá chodit přímo u vody. Ideální zastávkou je místní kavárna s výhledem na moře, kde jsem si dal matcha–vanilkovou zmrzlinu, ale na tomto místě rozhodně neplatí, že byste ho měli pro sebe.

Na závěr nesmím zapomenout na jídlo. V Takaoce jsem navštívil celonárodní řetězec Hatchiban Ramen, kde je typickým poznávacím znamením plátek rybího koláčku s číslem 8 přímo v polévce. Objednávání probíhá moderně přes tablet, který má i angličtinu, takže žádný stres. Skvělým zakončením dne je pak místní onsen – zhruba za 1000 jenů (cca 150,- Kč), ke máte přístup do vnitřních i venkovních lázní. Součástí byla i restaurace, kde jsem si jídlo připravil sám na vařiči u stolu.

A pokud hledáte drobnosti na památku, narazíte tu třeba na ponožky se vzorem sushi nebo pekárny s automaty na koláčky plněné sladkou pastou anko. Takaoka mě zkrátka mile překvapila svou rozmanitostí a klidem.

Zdroj a foto: CestoMichal