Opuštěná místa v Japonsku: proč zde celé komplexy zůstávají roky nedotčené

Japonsko je pro mnoho cestovatelů symbolem moderních měst, technologií a dokonalé organizace. Málokdo však ví, že vedle těchto futuristických obrazů existuje i druhá, méně známá tvář země – stovky opuštěných hotelů, lázní, škol nebo zábavních parků. Mnohá z těchto míst zůstávají dlouhé roky téměř nedotčená, často dokonce s původním vybavením. Návštěvník zde může najít nábytek, recepce, pokoje s tatami nebo dokonce nádobí, jako by majitelé odešli ze dne na den.

Pro Evropana je taková situace překvapivá. Například v České republice by většina opuštěných budov byla během krátké doby rozebrána nebo vykradena. V Japonsku je však situace jiná. Společnost je zde mnohem více založena na respektování pravidel a soukromého vlastnictví. Pokud je budova označena jako soukromý majetek a vstup je zakázán, většina lidí to jednoduše respektuje. Díky tomu mohou některé objekty zůstat dlouho téměř v původním stavu.

Dalším důvodem je ekonomika demolice. Bourání velkých budov v Japonsku bývá velmi drahé, především kvůli přísným ekologickým předpisům a nutnosti odstraňovat materiály jako azbest. Majitelé proto někdy raději nechají budovu stát, dokud se nenajde nový investor nebo projekt. V některých případech se také komplikuje vlastnictví pozemků, například když je majitel neznámý nebo se dědictví rozdělí mezi mnoho lidí.

Velkou roli hraje také demografický vývoj. Japonsko rychle stárne a některé regiony se postupně vylidňují. To je vidět hlavně u starých lázeňských hotelů nebo horských ryokanů, které kdysi prosperovaly, ale s úbytkem turistů a změnou cestovatelských návyků ztratily klientelu. Hotely se zavřely a protože o ně nikdo neměl okamžitý zájem, zůstaly jednoduše stát.

Taková opuštěná místa dnes přitahují fotografy a dobrodruhy z celého světa. Fenomén průzkumu opuštěných budov, známý jako urbex, se v Japonsku rozšířil především mezi zahraničními cestovateli. Pro mnoho Japonců je totiž vstup na taková místa stále vnímán jako porušení pravidel, zatímco návštěvníci ze zahraničí mají často větší tendenci podobná místa objevovat.

Jedním z nejslavnějších příkladů opuštěných míst v Japonsku byl zábavní park Nara Dreamland nedaleko města Nara. Park byl otevřen v roce 1961 a byl silně inspirován americkým Disneyland. Po otevření modernějšího Tokyo Disneyland však postupně ztrácel návštěvníky a v roce 2006 byl uzavřen.

Po uzavření zůstal celý areál téměř deset let opuštěný. Rezavějící horské dráhy, zarostlé atrakce a prázdné pohádkové kulisy vytvořily surrealistickou atmosféru, která přitahovala fotografy z celého světa. Na internetu se objevily stovky fotografií lidí, kteří se procházeli po rozpadajících se atrakcích nebo dokonce lezli po konstrukcích starých horských drah.

Nara Dreamland tak dokonale ilustroval zvláštní paradox Japonska. Země, která je známá svou moderností a pořádkem, zároveň skrývá desítky zapomenutých míst, kde se zastavil čas. A právě tato opuštěná místa – ať už hotely, školy nebo zábavní parky – dnes představují jednu z nejzajímavějších a nejméně známých kapitol japonské krajiny.

Zdroj: CestoMichal