Zaplatil jsem 2700 Kč, abych mohl v Japonsku zametat

Existují místa, kde máte pocit, že se čas nezastavil – ale plyne jinak. Japonské šintoistické svatyně jsou přesně takovým prostorem. Nejde jen o architekturu ze dřeva, ticho mezi stromy nebo ikonickou bránu torii, která symbolicky odděluje běžný svět od posvátného. Jde o atmosféru. O vědomí, že zde lidé po generace přicházejí se stejnými prosbami, nadějemi i obavami. Svatyně Take patří k těm, kde tradice nepřetržitě pokračuje už více než 1300 let – a právě tato kontinuita jí dává výjimečnou hloubku.

Rozhodl jsem se využít nabídky na internetu, která v odlehlé části Japonska, kam turisté skoro nejezdí nabízí den se zdejšími správci svatyně, kteří s pomocí najaté překladatelky vysvětlují zdejší zvyky a činnosti spojené s tím, jak sami říkají, aby zdejší božstvo bylo spokojené. Tento zážitek mě stál 2.700,- Kč a zahrnoval také oběd. Odkaz na tento zážitek a více detailu se dozvíte ve videu.

Součástí dne nebylo jen samotné zametání kolem svatyně, ale i drobné úkony, které mají v šintoistickém prostředí hluboký symbolický význam. Věšeli jsme nové papírové proužky – takzvané šide, které svým klikatým tvarem připomínají blesk a označují přítomnost posvátna. Odstraňovali jsme staré, zvětralé kusy kávovníkových větviček a nahrazovali je čerstvými, aby prostor zůstal čistý nejen fyzicky, ale i duchovně. Samozřejmostí bylo také vzdání holdu místnímu božstvu, nebo psaní kaligrafie na svěcené papírky. Každý z těchto úkonů může působit jednoduše, ale právě jejich opakování po staletí dává místu hloubku a zvláštní vážnost.

Možná si představujete správce svatyně jako tichého muže v tradičním oděvu, který občas projde kolem. Realita je však mnohem praktičtější a zároveň symboličtější. Péče o svatyni znamená každodenní údržbu areálu, čištění posvátných prostor, kontrolu dřevěných konstrukcí i přípravu rituálních předmětů. Každý pohyb má význam. Očista vodou není jen hygienou, ale duchovním aktem. Zametání není jen úklid, ale způsob, jak vrátit prostoru harmonii.

Šintoismus jako původní japonská víra stojí na úctě k přírodě a ke kami – duchovním silám, které mohou přebývat ve stromech, kamenech i samotném místě. Právě proto bývají svatyně zasazeny do zeleně a působí jako přirozené prodloužení okolní krajiny. Když se procházíte jejich areálem, nevnímáte hranici mezi stavbou a lesem. Vše je propojeno. A možná právě zde si člověk uvědomí, jak jinak lze přistupovat ke světu – s větší pokorou a respektem.

Tradice, která se ve svatyni Take udržuje už třináct století, není muzeální relikvií. Je živou součástí současnosti. Přežila období válek, přírodních katastrof i dramatické modernizace Japonska. Zatímco země patří/patřila mezi technologické lídry světa, na těchto místech se stále opakují rituály v téměř nezměněné podobě.

A právě tento kontrast mezi ultramoderním Japonskem a tichým světem dávných zvyků činí podobná místa tak fascinujícími.

Zdroj a foto: CestoMichal