Na co si dát pozor v japonské Izakaya „hospodě“

Pro cizince může být první návštěva trochu matoucí, protože pravidla nejsou vždy napsaná na dveřích, ale očekává se, že je člověk tak nějak „tuší“.

První překvapení často přijde hned po usazení – automaticky dostanete malou mističku s jídlem, tzv. otoshi. Nejde o pozornost podniku, ale o povinný drobný poplatek, který se objeví na účtu. Výše se liší podle podniku, ale brát to jako samozřejmost je základní součást návštěvy izakayi. Jde vlastně o poplatek za místo, které je kompenzované malou pozorností podniku, kterou dostanete automaticky (nelze si ji vybrat). Kromě toho je nepsanou povinností si objednat minimálně jedno pití, v Čechách to může znít jako samozřejmost, ale v Japonsku, kde v běžných restauracích dostáváte vodu/zelený čaj automaticky zdarma to tak logické není.

Další věc, na kterou je dobré se připravit, je styl objednávání. Někde se dá objednávat přes QR kód (otevře se vám menu na mobilu), jinde papírovým lístkem, který nemusí být v angličtině a nemusí mít ani obrázky. V takovém případě je nejlepší vytáhnout překladač na mobilu a nebo klasickou frázi „Osusume wa nandesuka“ – co mi doporučíte?. Neobjednává se nutně všechno najednou, ale často postupně. Malé porce jsou sdílené pro celý stůl a jídla přicházejí v různém pořadí podle toho, jak jsou hotová.

Pozor také na hluk a osobní prostor. Izakaya mohou být hlučné, živé a často velmi stísněné. V některých se sedí těsně vedle sebe, někdy i u pultu s cizími lidmi, jindy máte vlastní salónek. Bavit se s cizími lidmi v těchto podnicích není nezdvořilé – patří to k atmosféře a uvolněnosti, kterou Japonci v těchto podnicích vyhledávají.

Pití má v izakaye svá nepsaná pravidla. Není zvykem si dolévat sám, ale čeká se, že vám dolije někdo jiný, a vy zase jemu. Přípitek kanpaije téměř povinnost a pít sám bez zapojení ostatních může působit chladně. Zároveň se neočekává opilost – hlasité nebo neukázněné chování se toleruje méně, než by se mohlo zdát.

Nakonec je dobré myslet na placení. Většinou se platí u vchodu, ne u stolu, a účet bývá společný. Rozdělování částky na koruny přesně neřeší ani Japonci, často se částka jednoduše zaokrouhlí. Izakaya není formální místo, ale respekt k místním zvyklostem vám zajistí mnohem příjemnější zážitek a často i lepší přístup obsluhy.

Na celý můj zážitek z jedné takové Izakaji pro Čechy vtipně pojmenovanou „Uotamy“ se můžete podívat zde.

Zdroj a foto: CestoMichal a Wikipedia