Nara: Posvátní jeleni, majestátní Buddha a harmonie japonské přírody

Kdykoliv se vydám do Japonska, vždycky se snažím vrátit na místa, která mi kdysi něco dala. A Nara je přesně jedno z těch míst. Město, které působí jako brána do úplně jiného Japonska — klidného, posvátného a přitom plného života. Ve čtvrté části mého VLOGu 2025 jsem znovu prošel místa, která mohu vidět znovu a znovu: od první kontakty s jeleny Sika až po majestátní setkání s největším bronzovým Buddhou v největší dřevěné budově japonska, které člověku prostě vezme dech.

Původně jsem toužil jet vyhlídkovým vlakem AONIYOSHI, který je luxusní, má krásnou vínovou barvu a uvnitř má speciální sedadla a vagon, kde se dá občerstvit. Ačkoliv stojí 1410 jenů na osobu (cca 200,- Kč) a trvá jen 35 minut, věděl jsem, že by ten zážitek stál za to. Bohužel, při pokusu o rezervaci u okénka jsme zjistili, že už je na dnešek obsazeno. Poučení je tedy jasné: musíte si lístek zarezervovat několik dní dopředu přímo přes oficiální stránky kintetsu.co.jp. Místo toho jsme museli vzít místní lokálku bez rezervace, která trvala jen o pět minut déle (asi 40 minut), ale byla tak narvaná, že jsme se neustále lepili jeden na druhého. I to je nezapomenutelný zážitek, který občas k Japonsku patří.

Nara je známá nejen památkami, ale i atmosférou starých uliček. Tentokrát jsem začal v obchodě se suvenýry, kde najdete opravdu všechno — od tradičních dekorací až po věci, u kterých ani nevíte, co jsou, ale nějak je prostě chcete. Po krátké snídani přichází jedna z nejzvláštnějších věcí v celé Naře: mlácení mochi, tradiční rýžové pochoutky. Energie, tempo, rytmus – tohle jen tak někde neuvidíte. A ano, chutná to skvěle.

Co moc turistů nenavštíví a i já jsem tak učinil poprvé, jsou dvě muzea zdarma hned vedle sebe. Muzeum mechanických hraček (Mechanical Toy Museum) – nostalgie jak blázen. Malé stroječky, hračky, které se šroubují, klikají, jezdí… a vše funguje. Naramachi Karakuri Toy Museum – skromné, tradiční, plné historie a atmosféry staré Nary.

A pak samozřejmě přichází oni. Jelínci Sika. Jasní vládci celého města. Přítulní, zvědaví a někdy až moc „drzí“, zvlášť když máte u sebe speciální sušenku, kterou najít ke koupi nemusí být až tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ale to k Naře prostě patří. Tohle setkání je něco, co si člověk pamatuje celý život.

Vrchol celého výletu. Tódai-ji je stavba, která vás svou velikostí úplně odzbrojí – protože nechápete, jak to vůbec někdo mohl postavit. Uvnitř pak sedí Daibucu, obrovský bronzový Buddha, který je jedním z největších na světě. Je zde navíc i jedna z unikátních atrakcí – sloup s otvorem o velikosti Buddhovy nosní dírky. Říká se, že kdo se tímto otvorem protáhne, tomu se dostane požehnání a čeká ho dlouhý a šťastný život. Lidé tam často čekají frontu, děti prolézají bez problémů a dospělí se občas zaseknou – ale o to větší je pak radost, když to zvládnou. Vždycky když tu jsem, tak se protáhnu a i po těch 15 letech, co jsem jezdím, to zatím stále jde 😊.

Po chrámu jsem prošel Národní park Nara, který je vlastně nekonečná směsice přírody, chrámů a volně se pohybujících jelenů. JE zde sice přes den hodně lidí, ale na tak velkém prostoru se to dobře rozprostře a stačí sejít z hlavní cesty a už jste tam skoro s jeleny sami.

A nakonec jsem zamířil do zahrad Yoshikien, které jsou často přístupné zdarma. Místo, kde se člověk zastaví, zhluboka nadechne a teprve tady mu dojde, jak krásné Japonsko vlastně je. Klid, ticho, dokonale upravená zeleň — přesně to, kvůli čemu se do Japonska pořád vracím.

Nara není jen turistický bod na mapě. Je to zážitek, který propojuje kulturu, přírodu, historii i tradici. A tahle kombinace je přesně to, proč ji mám tak rád. V minulosti jsem zde strávil celý týden a věřte, že park po setmění, kdy všichni turisté odjedou má úplně jinou, klidnější atmosféru. Proto vřele doporučuju všem, kdo se sem přijede podívat, nespěchejte a dejte si tu alespoň 1-2 noci. Já z Nary výletoval do okolí celý týden a rozhodně jsem stále viděl jen zlomek toho, co město a blízké okolí nabízí.