Článek
Po levé straně se tyčí dramatické útesy Tójinbó a přímo za mostem se otevírá výhled na samotný ostrov, jehož atmosféru člověk ucítí ještě dřív, než na něj vstoupí. K mostu se jde pěšky a už tahle krátká cesta má svoje kouzlo – je to takové malé ladění na místo, které je klidné, posvátné a odtržené od ruchu města.
Můj hlavní cíl byl stihnout most a ideálně i západ slunce. Místní pán mi předtím doporučil ještě jednu vyhlídku, ale ta zavírala brzy a už se nám ji bohužel nepodařilo dohnat. Nevadí – i bez ní byla cesta směrem k ostrovu zážitek sám o sobě. Na konci chodníku se najednou objeví velká brána torii a ta okamžitě dává najevo, že dál vstupujete na území božstva. Ačkoliv se na Ošimě pohybují lidé, není jich mnoho. Spíš máte pocit, že jste tam jen vy, burácející moře, vítr a staré příběhy ostrova.

Most Oshima v pozadí (foto: CestoMichal)
Moře kolem Ošimy má svou nezaměnitelnou atmosféru, voda není hluboká a přímo pod hladinou jsou vidět kameny, které během odlivu úplně změní barvu – krásně ukazují, jak moc se hladina zvedá a klesá. Do toho přichází silné, krásné vlny, které se tříští o útesy. V jednu chvíli jsem na levé straně zahlédl siluetu muže, pravděpodobně rybáře, který tam stál skoro jako součást krajiny. Bylo zajímavé sledovat i útesy Tojinbo z opačné strany ostrova – vypadají ještě dramatičtěji než z vyhlídek na pevnině.

Útesy Tojinbo (foto: CestoMichal)
Na ostrově samotném se nachází malá svatyně, která dotváří celou duchovní atmosféru. Uvnitř si můžete vzít věštbu – mají tu i speciální věštby, jedna ve tvaru velryby za tisíc jenů a další o něco dražší za dva tisíce. Ošima má také vlastní mořskou sůl, používanou na očistné rituály. Dozvěděl jsem se, že lidé ji využívají třeba před začátkem nového podnikání nebo při jiných důležitých životních změnách. Je to jeden z těch drobných, ale krásných detailů, které ukazují, jak hluboko tu místní tradice sahají.

Mapka, která ukazuje objízdnou trasu, vyznaly byste se v ní? (foto: CestoMichal)
Jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsme se nemohli zdržet déle. Nebyli jsme si jistí, kdy jede poslední autobus zpět, takže jsme ostrov museli opustit dřív, než se setmělo. I tak ale to krátké spojení s ostrovem zůstalo velmi intenzivním zážitkem. Ošima je totiž přesně ten typ místa, kde máte chuť jen sedět, nechat myšlenky běžet a nasávat atmosféru, která je úplně jiná než kdekoliv jinde.

Most Oshima v pozadí, celá oblast Fukui je známá pro naleziště dinosaurů (foto: CestoMichal)
Když to celé shrnu: Ošima je posvátný ostrůvek propojený mostem Oshima Bridge a působí jako hranice mezi běžným světem a tím duchovním. Je tu torii brána, svatyně, věštby, očistná mořská sůl a do toho nádherná příroda – útesy, divoké moře, vlny, které nepřetržitě formují krajinu. Je to malé, ale významné místo, kde se snoubí syrovost přírody s tradicemi, které Japonci udržují po staletí. A jsem rád, že jsem měl možnost si to všechno projít na vlastní kůži.
Zdroj a foto: CestoMichal






