Článek
Evropa
U nás v Evropě ho většina lidí, dovolím si tvrdit, zná, má zde i své fanoušky a ztělesňuje v očích mnoha Evropanů vlastně celé reggae. Přístup k osobnosti Boba Marleyho je tady ale stejný jako k jakémukoliv jinému významnému hudebnímu umělci z nedávné minulosti. Proto, když vyrazíme do světa téměř jakýmkoliv směrem, kde je síla jeho odkazu mnohem silnější, je to pro nás zprvu až nepochopitelné. Pokud se však o fenomén Boba Marleyho začneme zajímat více, náš údiv se začne rychle vytrácet.
Karibik
Z Karibiku Bob Marley pochází, a právě na některých zdejších ostrovech najdete i největší koncentraci jeho skalních fanoušků, jeho více či méně dokonalých kopií a jeho skladby jsou zde slyšet téměř všude. Možná nejneuvěřitelnějším příkladem takového místa je malý ostrov Dominika v Karibiku. Bob Marley je zde téměř všude, hrají jej v dodávkách, které zde slouží jako autobusy, na mnoha domech je vyobrazen nebo jsou zde citovány jeho texty, polovina mužů z ostrova vypadá jako on, jeho hudba se line z chatrných domků i místních hospod, a když místní zjistí, že jeho hudbu znáte, máte téma ke dlouhé konverzaci, ať už sedíte na korbě pickupu nebo sedíte v rumovém baru. Bob je tady polobohem, symbolem, se kterým se lidé identifikují. Je to kluk od vedle, který dosáhl výšin světa, a přitom neopustil ani na moment své kořeny nebo svou silnou víru. Zůstal stejný navzdory úspěchu.
Afrika
Napříč celou Afrikou nacházíme velké množství fanoušků Boba Marleyho, ale západní Afrika je přeci jen místem, kde dnes nejvíce odkaz Boba Marleyho přežívá a kde i reggae je dnes stále jedním z nejsilnějších hudebních žánrů. Budu ale citovat jednoho řidiče z druhé strany Afriky, kterého jsem se zeptal, když jsem viděl jeho vlasy a triko: „Proč zrovna Bob Marley?“ Odpověděl krátce a výstižně: „Protože je jeden z nás.“ V té krátké odpovědi bylo až příliš mnoho. Rastafariánství je víra, ale i pro toho, kdo ji nevyznává, má co nabídnout, ostatně jako každé náboženství vyzdvihuje lásku a mír jako dokonalý způsob pospolitosti. Rastafariánství a zrovna tak Bob ve své hudbě a myšlení nesouhlasí s nespravedlnostmi světa, nepřijde mu spravedlivé rozdělení moci a majetku ve světě. Bob vidí sociální problémy tzv. třetího světa a píše o nich. A jelikož k tomu všemu přidává ingredience v podobě míru, lásky a svobody, stává se brzy mluvčím té chudší části světa. Proto je jedním z nich, proto je kámošem, na kterého jste pyšní, proto je Bob Marley takovým fenoménem pro chudší část světa. Proto se my z té bohatší části světa se silou tohoto fenoménu setkáme, až když vyrazíme někam o kus dál.
Jižní a jihovýchodní Asie
Do jižní a jihovýchodní Asie to měl Bob Marley alespoň geograficky nejdál, přesto i zde zapustil se svou hudbou pevně kořeny, byť zde není tak všeobecně známý jako v Karibiku či ve velké části Afriky. Pamatuji, jak jsem si v baru v indické Bombaji pustil v jukeboxu jednoho horkého listopadového odpoledne píseň Redemtion Song. Hodila se mi k tomu místu a vedru. Tenkrát za mnou přišel barman se sklenicí pití a řekl jen: „Dobrá volba! Mám tu píseň také rád.“ Napadlo mě zeptat se: „A co Beatles“? Barman se na to jen nechápavě zeptal: „Kdo, jací brouci?“ To jsem tenkrát ještě netušil, že fenomén Boba Marleyho pevně zakořenil i v jiných místech jižní a jihovýchodní Asie. Ať už jste v Thajsku, na Filipínách nebo jinde, objevíte ho brzy. V každém druhém baru hrají jeho nejslavnější písně, trhy s oblečením jsou doslova plné oděvů s jeho podobiznou a jménem, dokonce i ty nejjednodušší suvenýry nesou odkaz na něj. Místní kapely hrají a znají jeho písně z paměti a tóny „No woman, no cry“ snadno zaregistrujete na každé rušnější pláži v oblasti. Nemluvě o fenoménu rasta barů, kterých je v JV Asii stále více a které jsou středobodem kultu Boba Marleyho v této od Jamajky tolik vzdálené části světa.
I zapomenuté ostrovy v Tichomoří
Nezapomenu na zážitek z vesnice na jednom opravdu hodně odlehlém ostrově v Melanésii, kde ještě tehdy nebyla stálá elektřina ani internet ani nic podobného, jen jeden malý naftový generátor, do nějž věčně nebyla nafta, a pak jeden malý a hodně starý cd - přehrávač na baterky, a k němu jedno jediné cédéčko. To cd bylo The Legend od Boba Marleyho. Občas si jej, když zrovna byly baterky nabité, omladina vzala na pláž a pustila ho. Jen pár písniček, aby se hned nevybil. Seděl jsem tam jednou pod mohutnými stromy s nimi a slyšel jako tolikrát ve světě krásnou melodii Redemtion Song. A bylo mi jasné, že ač pro velkou část světa je Bob Marley symbolem rastafariánství, svobody, odhodlanosti nebo a možná především boje proti útlaku a nespravedlnosti, na tomhle ostrově nikdo nemá jeho triko, neví, co jsou dredy či rastafariánství a jamajskou vlajku nikdy nikdo neviděl, tady na tomhle okouzlujícím místě je to celé jen o kráse jeho hudby a textů. Textů, které se tolik podobají těm, které vznikly a zpívají se tady uprostřed jižního Tichomoří. Když jednoho večera na stejném místě místní zpívali své písně, zeptal jsem se při poslechu jedné obzvláště podmanivé poblíž sedící ženy, o čem že to zpívají. Žena se na mě jen nevěřícně podívala, usmála se a řekla: „Přeci o tom, že jsme všichni bratři a sestry.“ Tenkrát jsem na to jen tiše přikývl. A myslím, že Bob Marley by udělal to samé.
