Článek
Lumi i Shales pramení v pohoří Prokletija kousek od vesnice Theth a již na svém horním toku udivuje průzračností vody a dramatičností okolní krajiny, kterou pomáhá utvářet. Vlévá se pak asi po 36 kilometrech do řeky Drin nebo lépe do Komanského jezera, které vzniklo jejím přehrazením. Není dlouhá, ale podél jejího břehu se nenachází žádné město, žádná průmyslová oblast, jen několik malých vesnic, hory a lesy. Jakmile jsem spatřil první obrázky této řeky, věděl jsem, že budu chtít své putování Prokletými horami zakončit zde. Spatřit tu krásu na vlastní oči. O to více jsme se těšil, když jsem kolem ní jeden den šel na jejím horním toku. Jen na pár místech světa jsem viděl vodu tak dokonale průzračnou. Čas v horách utekl rychle jako vždy a já sedl na trajekt, který mě měl převést přes Komanské jezero až k přehradní hrázi a odtud mě měla vzít o poznání menší loď k mému cíli, kde jsem měl v plánu strávit poslední dvě noci před návratem domů. Komanské jezero samotné mě udivovalo svou velkolepostí. Skalní stěny se tu tyčily do výšky stovek metrů nad hladinu, méně strmé hory byly pokryty listnatými lesy a na břehu bylo sem tam nějaké stavení obklopené zdánlivě neproniknutelným porostem. Byla to nádherná cesta. Až na jednu věc. V Komanském jezeře na můj vkus bylo až příliš mnoho plastového odpadu. Obzvlášť když uvážím, že zde nebylo téměř žádné osídlení.
Tahle kráska vám dokáže zlomit srdce
Znejistilo mě to, ale nepřestával jsem věřit, že místo, kam pluji, bude jiné. Stejné jako na těch fotografiích. Přesedl jsme na menší loďku a vydal se na cestu zpět, a po nějakém čase loďka odbočila do ramene přehrady, kde jsme před tím nepluli. To se stále zužovalo, až bylo docela úzké jako koryto nějaké středně velké české řeky. Krajina kolem byla přinejmenším stejně dramatická a nádherná, voda začala být ještě o mnoho průzračnější. Brzy jsem spatřil kotvící loď v zářícím večerním slunci a malou pláž, ke které byla připoutána. Byl to nádherný pohled. Ale brzy se mé nadšení začalo vytrácet. Loď najela na mělčinu a já vyskočil ven, v tu chvíli jsem již viděl velké množství lehátek, dřevěné altány vybudované na vodě, mnoho lidí a mnoho budov, které vypadaly všechny dost podobně.
Asi by mně to samo o sobě tolik nevadilo. Tušil jsme, že už nepůjde o neobjevený klenot, ale něco mně tady na první pohled nehrálo. Nevypadalo to, že se tady snaží někdo o něco jiného než co nejvíce vydělat. Brzy jsem to zjistil i na úrovni služeb v tom místě, kde vlastně pracovali převážně mladí brigádníci a lidé bez větší motivace. Ještě ten den jsem si všiml, že tady má až nezvykle hodně lidí nějaké žaludeční a střevní potíže. Poté, co jsem mohl za ty dva dny ochutnat jídlo na pěti různých místech se ani moc nedivím. Byla to daň za naivitu a za to, že tady nebyla možnost narychlo odjet nebo si někde stěžovat. Majitele těch hotýlků v nich rozhodně nežijí a možná ani nikdy nebyly. Byla to továrna na peníze. Jedna věc je, co nejvíce se snažit vydělat na turistovi, na to jsem ze světa ostatně zvyklý, druhá mnohem horší je, když to odnáší příroda. Část odpadu se naštěstí odvážela na lodích, tedy doufám, že někam dál než do přehrady, část se pálila, odpadní vody mohli mít z toho, co jsem viděl jediný směr, stopy po nějaké udržitelnosti byly absolutně nulové, navzdory tomu, že zde ještě před pár lety nic nestálo. Druhý den jsem viděl pár mladíků, kteří byli jednou restaurací posláni s harpunou ulovit do řeky pstruhy, které pak prodávali k obědu v restauraci za nehoráznou cenu. Na oběd zde mají všechny restaurace plno, protože na místo přijíždí na malých loďkách stovky lidí na jednodenní výlet. S harpunou ve vodě, která byla dokonalé průzračná, neměli těžký úkol. Říkal jsem si, že se to musí rychle změnit. Ač jde o Albánii. Vždyť přece prožívá hospodářský boom. Našel jsem si tedy strategii v oblasti turismu na roky 2024 - 2030, která v roce 2024 vyšla a výsledek byl ještě smutnější. Ani ona neuvažuje udržitelnost nebo ochranu životního prostředí jako jeden ze svých šesti klíčových pilířů. Bylo mi smutno a těžce se mi první noc usínalo.
Proč se nenechat odradit a vydat se k Lumi i Shales?
Pak jsem se ale probudil a řekl jsem si, že si ten zbývající den a kousek nenechám zkazit tím, co jsem viděl, že to není celá skutečnost. Je to jen pár stovek metrů na toku, který měří více než 36 kilometrů. Vzal jsem si pár nejnutnějších věcí a vyrazil jsem proti proudu řeky. A po pár stovkách metrů se mi ztratil z dohledu poslední hotýlek, poslední lehátko. Musel jsme brodit velmi chladnou řekou, protože podél břehů nevedla žádná cesta. Kolem řeky byly jen skály a les. Šel jsem dál a v průzračné vodě pozoroval ryby, užovky, žáby. Zvířat zde bylo požehnaně. Kolem létali motýly a zvuk cikád jsme podobně intenzivní nikdy před tím neslyšel. Po necelém kilometru jsem si našel v úplném ústraní kus kamenité pláže u nádherné tůně a tam jsem zůstal skoro celý den, když nepočítám, že jsem se prošel ještě asi o kilometr a půl dál proti proudu, abych se podíval, jak řeka vypadá tam. Okolní hory zde byly o něco nižší, ale voda v řece stejně dokonalá a klid a mír toho místa až neuvěřitelný. Za celý do mého království u řeky Lumi i Shales vstoupili postarší turisté a oni tři dětští harpunáři. A necelý kilometr proti proudu od mého místa jsem potkal stanující slovinský pár.
U této řeky si bez problémů můžete najít své vysněné místo a strávit klidně pár dní jen v obklíčení čarokrásné přírody. Proto byste se neměli nechat odradit od návštěvy ani jejího spodního toku. Kromě toho myslím, že může být prospěšné vidět i odvrácenou tvář řeky. A pokud se vám nebude stejně jako mě zamlouvat, zkusit o tom třeba napsat zpětnou vazbu na albánské Ministerstvo životního prostředí. Možná, když si bude na absolutně neudržitelný přístup v srdci národního parku stěžovat více lidí, tak se tím začnou albánské úřady zabývat. Možná!
Jak si užít místo v plné kráse a udržitelně
Existují dvě možnosti, jak si užít místo v plné kráse, a přitom nepodporovat neudržitelný turismus ve spodním toku řeky. První možností je zůstat někde výše podél toku. Řeka je nádherná od svého pramene až po místo, kde se vlévá do Komanského jezera. Na spodním toku je sice trochu teplejší, ale rozdíl není příliš velký a je nutné počítat s tím, že Lumi i Shales opravdu osvěží. Pár možností ubytování nedaleko od řeky a několik kempů můžete najít ve vesnici Ndërlysaj a jižně od ní. Pravdou ale je, že řeka protéká většinou přírodou a ubytovat se lze jen na několika místech. A tak se jeví jako nejlepší způsob stanování. V létě je kolem řeky spousta kamenitých pláží, kde si lze postavit stan. Když si přinesete svoje jídlo a odnesete to, co z něho zbylo a budete využívat na jídlo a pití vodu z řeky. Můžete tady trávit celé dny obklíčeni přírodou a nezanechat zde žádnou negativní stopu. Jen si naplno užít možná tu nejkrásnější řeku Evropy. A být nakonec jen stejně nadšení jako byli ti dva Slovinci, které jsem jednoho dne vyrušil uprostřed přemítání nad úchvatností zdejší přírody.
Pokud uvažujete o cestě k Lumi i Shales nebo jinam do Albánie, mohl by se vám hodit můj článek s názvem 10 věcí, které byste měli vědět, než vyrazíte do Albánie, který najdete zde.
Zdroje:
https://albaniantimes.al/albania-tourism-strategy-2024-2030/
https://en.wikipedia.org/wiki/Shala_(river)
www.weatherspark.com
