Článek
Otec dvou dětí, původní profesí fotograf, vstoupil do světa spravedlivého obchodu v roce 2010, kdy byl Fair Trade v Česku prakticky neznámým pojmem. „To hlavní odšlapal Jiří Sládek, zakladatel Fair Trade Centra, spolu s evropskou fairtradovou legendou Karlem Pirschem z Rakouska,“ říká Aleš Masner. „Obcházeli trh po trhu, obchůdek po obchůdku a trpělivě vysvětlovali, o čem Fair Trade vlastně je.“
Masner převzal už rozjetý vlak, z jehož směru neuhnul. Se zápalem a důrazem na férovost šíří myšlenku spravedlivého obchodu mezi desetitisíce zákazníků. Ve svém e‑shopu dnes nabízí nejširší sortiment fairtradových produktů v Česku, více než 1 200 položek na jednom místě. „Vždy jsem od práce očekával víc než jen obživu,“ říká. „Nepracujeme proto, abychom pracovali, ale abychom světu něco přinášeli a zlepšovali život lidem kolem sebe.“
Co je Fair Trade
Spravedlivý obchod není charita. Fair Trade je systém obchodních vztahů, který dává lidem na začátku dodavatelského řetězce, nejčastěji farmářům, pěstitelům a řemeslníkům z rozvojových zemí, důstojné podmínky k životu a větší kontrolu nad vlastní budoucností.
Základem je férová výkupní cena produktu. Ta musí producentům zajistit obživu bez závislosti na otrocké práci i udržitelnou obnovu a ochranu místního životního prostředí.
Součástí je také podpora rozvojových projektů místní komunity. Někde vznikne studna, jinde škola, zdravotní středisko, silnice nebo společná zpracovna kávy. O využití peněz rozhodují sami členové družstev. Podobně jako u participativních rozpočtů v našich městech a obcích platí, že o investicích rozhodují ti, kterých se nejvíc týkají.
Stejně důležité je i to, co Fair Trade nepřipouští: nucenou a dětskou práci, ničení půdy a vody chemickými látkami nebo dlouhodobě neudržitelné monokultury.
Čísla a vztahy
Fair Trade dnes propojuje miliony pěstitelů a pěstitelek po celém světě. V Česku se z okrajového hnutí postupně stala značka, kterou dnes nabízejí i velké obchodní řetězce. Jen kávy se u nás loni prodalo více než 1 200 tun, tedy zhruba patnáct šálků espressa na každého obyvatele Česka, včetně nemluvňat.
Přesto zůstává Fair Trade v globálním měřítku spíše menšinovým proudem. Podle odhadů tvoří přibližně jedno procento světového obchodu.
Pro Aleše Masnera jsou však důležitější vztahy než čísla. „Tykám si s lidmi, na kterých mi záleží,“ říká. S importéry trávícími půl roku v terénu, s pěstitelkou rooibosu, s níž se potkal na veletrhu v Německu, i s farmáři, s nimiž si píše o sklizni, monzunech a o tom, jak se daří jejich dětem.
Na rozdíl od mnoha kolegů se však sám na místa původu záměrně nevydává. „Peníze za letenku mohu využít lépe. Fair Trade není o mých fotkách na Instagramu. Je o tom, aby peníze dorazily tam, kam mají.“
S pěstitelkou rooibosu z Jihoafrické republiky popíjel čaj na veletrhu v Německu
Férový přístup nejen k farmářům
Principy spravedlivého obchodu uplatňuje Masner i v každodenním provozu firmy. Ze skladu každý měsíc putují k zákazníkům tuny zboží, přičemž manuální práci zajišťují lidé hůře uplatnitelní na trhu práce. „Zaměstnávám zejména lidi s duševním onemocněním. Přijde mi přirozené, že mám jen jednu zdravou kolegyni“ říká s úsměvem.
Férovost ale někdy znamená i nekomfortní rozhodnutí. „Rozloučil jsem se se dvěma přepravními firmami kvůli špatnému zacházení s řidiči. Nespolupracuji s online tržišti, odmítám nabídky bez faktur a neprodávám značky, které o Fair Trade jen mluví, ale ve skutečnosti mu neodpovídají.“
Fair Trade Centrum podle Masnera neroste díky masivní reklamě, slevovým akcím ani sofistikovanému marketingu, ale díky doporučením, osobní zkušenosti a důvěře, kterou si nelze koupit. Poctivost, spravedlnost a křesťanská víra, jimiž se v osobním i profesním životě řídí, tvoří základ jeho každodenního rozhodování. „To, že si nás lidé sami najdou a vracejí se, není moje zásluha,“ říká. „Jen se snažím poctivě dělat to, co mám – být dobrý táta a slušný člověk.“
Mezinárodní den Fair Trade a jeho limity
Druhou sobotu v květnu, letos 9. května, si svět připomíná Mezinárodní den Fair Trade. Poměrně mladý svátek vznikl zhruba před čtvrt stoletím, tedy zhruba ve stejné době jako Fair Trade Centrum. Připomíná lidi stojící za férovými produkty i spotřebitele, bez nichž by tento systém nemohl fungovat.
Fair Trade patří k nemnoha globálním hnutím, do nichž se může zapojit téměř každý. Někdy stačí vyměnit kávu v kanceláři, koupit čokoládu s dohledatelným původem nebo se ptát, proč je něco podezřele levné. A co se obvykle skrývá za nízkou cenovkou? „Sedření lidí i přírody z kůže, zpustošení pěstitelských oblastí nebo trvalé poškození zdraví pracovníků bez ochranných pomůcek,“ odpovídá Masner.
Ani Fair Trade podle něj není bez problémů. „I do spravedlivého obchodu se vloudilo rozdělení. Roztříštili jsme se do spousty certifikací, log a garancí. Zákazník se v tom ztrácí,“ říká. Nejznámější fairtradové logo je podle něj dokonce na ústupu a mezi poctivými obchodníky ztrácí důvěru. „Osobně se mu v rámci možností snažím vyhýbat.“
Přesto má radost z toho, že systém přináší víc než jen důstojné výkupní ceny. Nabízí vzdělávání, sdílení zkušeností a dlouhodobou perspektivu. Pěstitelé vysazují nové stromy, bojují s erozí, šetří vodu a posilují odolnost svých polí vůči klimatickým změnám.
Vlajkovou lodí Fair Trade obchodu je káva a čokoláda
Nejprodávanějšími fairtradovými produkty zůstávají káva a čokoláda, v posledních letech roste zájem i o čaje. Pro Aleše Masnera jsou ale nejcennější výrobky, které se prodávají jen v malých počtech, a přesto v nabídce zůstávají. „Nesou v sobě příběhy svých tvůrců,“ říká. „A slíbil jsem si, že dokud to bude na mně, nepřestaneme je nabízet.“
Jsou to třeba hadrové panenky ušité tibetskými uprchlicemi nebo ručně vyráběné misky z fairtradového družstva na Bali. Tyto produkty dávají konkrétní tvář myšlence, že obchod může být postavený na respektu, důvěře a lidské důstojnosti.
Zdroje informací:
