Článek
Lidé se jich občas ptají, proč posílají peníze tak daleko. Marie se nad tím jen usměje: „My to děláme proto, že nás to těší.“ Kristina dodá: „Máme z tohoto typu pomoci dobrý pocit, že náš dar může pomoci velkému množství dětí.“
Představte si, že máte našetřeno 50 tisíc korun. Co s nimi? Nová elektronika, dovolená u moře, věci, které jste dlouho odkládali. Kristina s Marií se rozhodly jinak. Poslaly je tam, kde podle nich můžou vyrůst v něco většího.
Za jejich dar vyrostla před dvěma lety nová kuchyně pro Základní školu sv. Paula Lubanyi na ugandském venkově. Školu navštěvuje 400 žáků. Předtím měli jen provizorní přístřešek — když pršelo, zatékalo dovnitř a vařit nešlo. Děti zůstávaly bez oběda.
Původní školní kuchyně, která měla denně připravit jídlo pro 400 žáků. V období dešťů to bylo nemožné
Tohle byl jen začátek. Brzy přibyly další dvě kuchyně ve školách v Buseera a Kazansaya. Nahradily zchátralé boudy zralé na demolici. Dnes se díky nim několik tisíc dětí může spolehnout na to, že ve škole dostanou najíst.
Stavba školní kuchyně dokončena. Tento malý zděný domek s gastro vybavením pořídíte v Ugandě za 50 tisíc korun
Co by dětem zpříjemnilo dlouhý školní den?
Ugandské děti tráví ve škole celý den, výuka probíhá dopoledne i odpoledne. Kristina s Marií se proto zajímaly, co by dětem dlouhý školní den zpříjemnilo. Návrh, který vzešel přímo od učitelů, je okamžitě zaujal. A tak neváhaly a vybavily hřiště čtyř základních škol houpačkami, pořídily fotbalové i netballové míče. A pro nejmenší dívky přidaly panenky.
„S Charitou se nám dobře spolupracuje, líbí se nám také, že máme od partnerů v Ugandě přímou odezvu a víme, jak se naše peníze použily,“ říkají.
Dopis, který přiměl k akci
Sestry pravidelně sledují pokrok „svých“ dětí podporovaných v programu Adopce na dálku®. Z dopisů a fotografií poznaly příběh osmileté Janati. Hluchoněmá dívka žije jen s babičkou. Ta sama vychovává jedenáct vnoučat.
Právě dopis od Janati přiměl Kristinu a Marii jednat. Pořídily pro ně krávu a tři kozy. Zvířata pro babičku znamenají jistotu, že má jak uživit děti, které jsou na ní závislé.
Ani tohle nebyl ojedinělý případ. Jen loni darovaly sestry kozy a slepice osmdesáti chudým rodinám. Zvířata jsou zdrojem obživy i příslibem větší soběstačnosti. „Koza nám porodí kůzlata a jednou budeme mít třeba malé stádo. Kromě mléka bychom mohli časem využít i maso anebo kůzlata prodat,“ říká jedna z obdarovaných, paní Shamirah. Její syn, osmiletý Elijah to vidí po svém: „Je to jako mít nového kamaráda.“
Pro chudou ugandskou rodinu znamená tento dar příslib lepší budoucnosti
Dar, který mění životy generací
Za každým darem stojí důkladná příprava. Místní sociální pracovníci, kteří znají rodiny i komunity zblízka, navrhují, komu a jaká pomoc skutečně prospěje a jak ji předat tak, aby nevzbudila pocity nespravedlnosti. V komunitě, kde téměř každý něco potřebuje, je to citlivá věc.
Právě sociální pracovníci upozornili na rodinu Ashabových. Žili v odlehlé části vesnice, daleko od ostatních, na cizí půdě. Sestry pro ně koupily malou parcelu. Ashabovi na ní teď staví dům z nepálených cihel.
John, sociální pracovník, který rodinu zná, byl u předání daru osobně: „Matce se zalily oči slzami a řekla: ‚Nikdy jsem si nemyslela, že budeme mít vlastní půdu. Bůh je veliký.‘“
Jejich motivace překvapí svou prostotou
Kristina a Marie mění životy lidí, které nikdy nepotkaly. Samy přitom nežijí v luxusu. Z materiálních statků jejich životní spokojenost neplyne. „Někdy má člověk tendenci pořizovat různé maličkosti, my jsme se ale rozhodly, že místo kupování těchto nepotřebných věcí, budeme peníze posílat na něco užitečného,“ vysvětlují.
Dobrovolná skromnost a pomoc druhým jsou základem jejich životní filosofie. „Dáváme ne proto, že máme, ale máme, protože dáváme.“
