Místo zločinu Zlín pod palbou kritiky: Rve to uši a místní se jen smějí

Když Česká televize oznámila, že po Plzni a Ostravě se populární antologie „Místo zločinu“ přesune právě do Zlína, očekávání byla obrovská. Zlínský kraj se svou specifickou architekturou, kopcovitým terénem a unikátní historií nabízí vizuální hody, které v české televizní tvorbě často chybí. Režiséři Jan Hřebejk a Martin Kopp měli v rukou silné karty: regionální genius loci a osvědčenou značku. Jenže hned po premiéře v lednu 2026 se ukázalo, že ani hvězdné obsazení a úchvatné záběry z dronů nemusí stačit, pokud podceníte detaily, na které jsou Moravané extrémně citliví

Největším kamenem úrazu, který zaplavuje diskuse na ČSFD i Facebooku, je lingvistická stránka věci. Dialekt je na východní Moravě posvátná věc, tvořící DNA tamní identity. Pokud se herec pokouší o nářečí a neovládá ho stoprocentně, výsledek pro rodilého mluvčího působí jako nechtěná parodie.

Problém není jen v samotné výslovnosti, ale v naprosté nekonzistentnosti. Postavy v jedné větě použijí zlínské výrazy a v další vteřině sklouznou k typicky středočeskému „ej“. Pro diváka, který v regionu žije, to okamžitě ničí iluzi reality, o kterou se kriminálka s ambicí na realismus snaží.

Režisér Jan Hřebejk je známý svým mimořádným citem pro obraz. Ve Zlíně se jako tvůrce doslova vyřádil. Seriál Místo zločinu Zlín vypadá na české poměry světově – barvy jsou syté, slunce nad Vizovickými vrchy stále svítí a červené baťovské cihly září do dálky. Jenže vyvstává otázka: Je to pro detektivní žánr skutečně výhra?

Hřebejk se rozhodl vytěžit maximum z fenoménu baťovského funkcionalismu. Zatímco v jiných kriminálkách sledujeme šedivá sídliště, tady hrají prim geometrická přesnost čtvrtí jako Letná a monumentální Baťův mrakodrap. Tento vizuální purismus má však svou stinnou stránku. Diváci upozorňují, že seriál působí až příliš „vyčištěně“.

Právě tato „sterilita“ je jedním z důvodů, proč seriál vyvolává kontroverze – lidé zkrátka nevěří, že se v takhle uklizeném prostředí dějí ohavné zločiny.

Navzdory vlně kritiky na sociálních sítích hovoří čísla jasnou řečí: Místo zločinu Zlín se okamžitě po svém startu stalo nejsledovanějším pořadem večera a pravděpodobně prvním velkým televizním hitem roku 2026. Sledovanost prvních dílů atakovala hranici 1,5 milionu diváků, čímž seriál potvrdil neotřesitelnou pozici kriminálního žánru v Česku.

Při srovnání s předchozími řadami vykazuje Zlín podobně silný start jako Místo zločinu Ostrava (2020), která se stala jedním z nejúspěšnějších projektů svého roku. Zatímco však Ostrava těžila ze své syrovosti, Zlín sází na estetiku a známé tváře, což mu zajišťuje širší, byť kritičtější publikum. V konkurenci ostatních kriminálek ČT, jako jsou Případy 1. oddělení nebo Devadesátky, sice Zlín v recenzích mírně zaostává kvůli dialektu, ale v prostém počtu „připoutaných očí“ k obrazovce jim směle konkuruje.

Srovnání s Ostravou je nevyhnutelné. Ostrava vsadila na špínu, uhelný prach a industriální depresi. Diváci tu „ostravskost“ cítili z každého záběru. Zlín je proti tomu vizuálně sterilní. Zatímco Ostrava byla o „mordech“, které bolely už od pohledu, Zlín se snaží být uhlazený. Diváci v komentářích často zmiňují, že ostravská řada měla větší tah na branku a  působila uvěřitelněji. Zlínská kriminálka se víc blíží rakouským seriálům – je to hezké na pohled, ale mráz po zádech z toho neběhá.

Pokud něco seriál drží nad vodou, je to dynamika vyšetřovacího týmu. Radek Holub v roli majora Josefa Ptáčníka je castingový risk, který se vyplatil. Holub nehraje supermana, ale civilního vyšetřovatele. Pravým energetickým motorem je však jeho mladší kolega Vojtěch Černý, kterého hraje Daniel Krejčík.

Obsazení Krejčíka, známého z komorních divadelních scén, vneslo do seriálu dynamiku 21. století. Krejčík nepředstavuje klasické svalnaté klišé, ale policistu používajícího technologie a empatii. Právě chemie mezi těmito dvěma herci je tím hlavním důvodem, proč se lidé dívají dál, i když scénář občas pokulhává.

Problém s geografií má i širší kontext. Česká televize se snaží o podporu turismu, ale když tvůrci takto okatě „lžou“ v mapě, dosahují u místních opaku.

Výjezd policistů z centra Zlína, který plynule pokračuje v Lázních Luhačovice, jako by to byla vedlejší ulice, vyvolává u znalců regionu záchvaty smíchu. Místní to vnímají jako neúctu k topografii kraje.

Navzdory veškeré kritice má seriál fenomenální sledovanost. Odpověď leží v psychologii českého diváka. Milujeme „své“ vraždy v kulisách, které známe. Zlínská řada navíc těží z toho, že česká detektivní škola se posunula k realistickým metodám pátrání. Nesledujeme geniální vyšetřovatele, ale běžnou práci policistů, kteří dělají chyby. Právě tato lidskost, podpořená výkonem Daniela Krejčíka, je tím magnetem, který k obrazovkám přitáhne miliony diváků.

Na jedné straně stojí logické a faktické chyby, které místní obyvatele nenechávají chladnými. Vedle již zmíněného lingvistického chaosu a „teleportů“ mezi městy divákům nejvíc vadí emoční sterilita celého vyprávění. Zlín v seriálu působí jako město bez lidí, jako sice krásná, ale chladná kulisa pro zločiny, které postrádají mrazivou hloubku skutečných regionálních kauz typu Metanol. Pokud jako divák hledáte syrovost, která vás nenechá spát, nebo sociální drama, Místo zločinu Zlín vás v tomto ohledu pravděpodobně zklame. Je to spíše vizuální poezie a nablýskaná kriminální pohádka než drsný moravský naturalismus.

Jenže pak je tu druhá strana mince, která vysvětluje, proč byste měli seriálu přesto dát šanci. Odpověď leží v chemii hereckého tandemu Holub–Krejčík. Jejich interakce jsou napsány s nečekanou lehkostí a humorem, který v českých kriminálkách často chybí. Daniel Krejčík do žánru vnáší moderní citlivost, která skvěle doplňuje Holubovu zemitost a zkušenost. Navíc, ruku na srdce, Zlín v žádném jiném televizním projektu nevypadal tak majestátně. Kamera se s láskou mazlí s každou cihlou baťovské architektury a nabízí pohledy, které regionu dělají tu nejlepší možnou reklamu – pokud tedy dokážete ignorovat fakt, kudy hrdinové zrovna jedou. Ve výsledku jde o ideální „nedělní detektivku“, která sice nenutí k hlubokému společenskému rozboru, ale nabízí vizuálně podmanivý odpočinek s hrdiny, které si rychle oblíbíte.

Zdroje: csfd.cz, kinobox.cz, ceskatelevize.cz