Eva Pilarová: Proč ji muži zrazovali a syn jí do smrti neodpustil?

Eva Pilarová byla pro československou hudbu tím, čím byla Ella Fitzgerald pro světový jazz. Žena s neuvěřitelným hlasovým rozsahem tří oktáv, která dokázala vyzpívat radost i nejhlubší smutek. Zatímco na pódiu zářila v záři reflektorů, v jejím soukromí to nebylo vždy tak růžové. Prošla si zradou, emigrací partnerů, bouřlivými rozvody i obdobím, kdy se jí vlastní syn odcizil natolik, že o něm na veřejnosti téměř nemluvila. Kdo byli muži, kteří určovali rytmus jejího života, a proč se po jejím boku usadil klid až v době, kdy už v to mnohem mladší ženy ani nedoufají?

Když Eva Pilarová v roce 1960 nastoupila do divadla Semafor, stala se okamžitě středobodem tamního vesmíru. Pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr v ní našli ideální interpretku pro své moderní písně. Šatny divadla v té době voněly líčidly, laciným alkoholem a cigaretovým kouřem, ale také nadějí „zlatých šedesátých“.

Zákulisí Semaforu však nebylo jen o tvoření hitů jako Oliver Twist nebo Taková ztráta krve. Bylo to místo, kde se její soukromé trable probíraly u kávy i v šatnách. Jiří Suchý na ni vždy vzpomínal jako na disciplinovanou profesionálku, ale oba tvůrci vnímali, že její osobní život je v troskách. Podle vzpomínek Jiřího Suchého pro Český rozhlas měla Eva dar oddělit soukromé peklo od uměleckého nebe. Zatímco v šatně plakala kvůli rozpadajícímu se vztahu, na scéně byla suverénní hvězdou. Právě tito „intelektuální muži“ jejího života jí poskytovali pracovní azyl, když se její svět venku hroutil pod tlakem politiky a neúspěšných lásek.

Prvním osudovým mužem byl jazzový kontrabasista Milan Pilar. Byla to mladistvá, vášnivá láska zrozená z tónů jazzu. Jenže rok 1962 přinesl zlom, který zpěvačku poznamenal na desítky let. Milan Pilar se během zahraničního zájezdu rozhodl pro emigraci do Západního Berlína. Evu o svém plánu neinformoval. Nechal ji v komunistickém Československu samotnou s malým synem Milanem v náručí.

Pro režim se okamžitě stala „nespolehlivou“. Eva na toto období vzpomínala s hořkostí v rozhovoru pro Deník.cz: „Můj první muž Milan Pilar mi sice nechal jméno, které se mi líbilo, ale také mi nechal syna a emigroval. Tehdy mi bylo nejhůř, protože mě kvůli tomu popotahovali na policii a zakazovali mi vystupovat.“ Tato zrada nebyla jen partnerská, ale měla i politický dopad. Eva musela čelit tlaku vyšetřovatelů z StB, kteří se z ní snažili vypáčit jakoukoliv informaci. V této tísni se musela rozhodnout, zda se zhroutí, nebo začne bojovat o svou kariéru, aby syna vůbec uživila. Státní bezpečnost se stala tím „nechtěným mužem“ v jejím životě, který jí neustále dýchal na záda a kontroloval každý její krok.

Právě vztah se synem Milanem se stal největším stínem jejího života. Kvůli tlaku režimu a kolotoči koncertů, musela Eva malého syna poslat k prarodičům do Brna. Zatímco ona v Praze sklízel ovace a stala se trojnásobnou vítězkou Zlatého slavíka, její syn vyrůstal bez matčiny každodenní blízkosti.

Vztah mezi matkou a synem postupně chladl. Milan Pilar mladší si vybudoval svůj svět, ve kterém pro matčinu slávu nebylo místo. V knize svých vzpomínek se Eva svěřila s tím, co ji pálilo nejvíc: „Vím, že jsem nebyla ideální matka. Kariéra mě pohltila a Milan vyrůstal beze mě. To si budu vyčítat do smrti, i když už se to nedá vrátit.“ Milan si zvolil život v absolutním ústraní jako počítačový specialista a se svou slavnou matkou se vídal jen minimálně. Tato nenaplněná mateřská role byla oním „tichým pláčem“, který doprovázel každý její úsměv na pódiu. Když Eva v roce 2020 zemřela, Milan se neobjevil ani na jejím pohřbu, což jen podtrhlo hloubku jejich vzájemného odcizení.

Druhý pokus o rodinné štěstí s pohledným zpěvákem Jaromírem Mayerem byl na první pohled marketingový tah snů. Dva krásní, talentovaní lidé, kteří spolu nazpívali hity jako Rozhoupej zvony. Jenže realita byla jiná. V jednom z rozhovorů Eva o tomto svazku prohlásila: „S Jaromírem to byla italská domácnost se vším všudy. Byli jsme dva kohouti na jednom smetišti a to nikdy nedělá dobrotu.“

Žárlivost  – profesní i osobní – trhala jejich manželství na kusy. Jaromír těžce nesl, že Eva je tou zářivější hvězdou. Jejich hádky byly v uměleckých kruzích pověstné. Rozvod byl pro oba vysvobozením a Mayer, podobně jako Pilar, nakonec zvolil emigraci, tentokrát do Kanady. Eva tak podruhé zůstala sama, s pocitem, že muži z jejího života buď utíkají za hranice, nebo s ní soupeří o mikrofon.

Ačkoliv nebyli partneři v soukromí, Karel Gott byl jedním z nejdůležitějších mužů v jejím životě. Byl jejím profesním souputníkem, důvěrníkem a člověkem, který jí rozuměl beze slov. Když byla Eva v největší krizi po emigraci prvního manžela, Karel ji džentlmensky podržel. Jejich duety, jako například slavné Dotýkat se hvězd, nebyly jen hudebními čísly, byla to manifestace jejich hlubokého lidského propojení.

Karel Gott byl pro ni symbolem stability. V době, kdy ji opouštěli manželé a režim jí házel klacky pod nohy, Karel zůstával. Jak uvádí oficiální web Karla Gotta, jejich přátelství trvalo neuvěřitelných šedesát let. Byli k sobě upřímní i v dobách, kdy showbyznys ovládal strach a přetvářka. Když Karel v roce 2019 zemřel, pro Evu to byla rána, ze které se už nikdy plně nevzpamatovala.

Vše se změnilo, když do jejího života vstoupil o třináct let mladší tanečník Jan Kolomazník. Mnozí pochybovali, ale Jan se stal jejím skutečným „strážným andělem“. V pořadu České televize 13. komnata Eva dojatě vyprávěla: „Honza mě naučil se znovu smát. Staral se o mě v dobách, kdy mi bylo nejhůř.“

Jan s ní prošel nejtěžší zkouškou – jejím bojem s rakovinou v 80. letech. Tehdy jí lékaři dávali jen pár měsíců života. Jan se o ni staral s neuvěřitelnou obětavostí, spal na nemocničních chodbách a nutil ji bojovat, i když ona už chtěla vše vzdát. Byl jejím manažerem, ošetřovatelem i nejlepším přítelem. Jejich manželství trvalo 36 let. Právě Jan jí vytvořil domov na milované chalupě v Nedvězí, kde Eva trávila své nejšťastnější chvíle daleko od pražského shonu.

Když v březnu 2020 Eva Pilarová vydechla naposledy v hospici u sester boromejek, Jan Kolomazník byl u ní. Jeho bolest byla hluboká a tichá. Podle serveru Blesk.cz se Jan po jejím odchodu svěřil: „Byla to moje nejlepší kamarádka, moje všechno. Bez ní je ten dům prázdný a já se s tím pořád nemůžu smířit. Chybí mi její smích i to, jak jsme spolu řešili každou maličkost.“

Jan se stal strážcem jejího odkazu. I roky po její smrti o ní mluví s  neuvěřitelnou úctou a láskou. Přiznal, že doma stále cítí její přítomnost a že s ní v duchu stále konzultuje své kroky. „Věřím, že tam nahoře zase zpívá s Karlem a že jí je dobře,“ řekl pro TV Nova. Právě Jan Kolomazník dokázal to, co předchozí muži ne – milovat Evu Pilarovou nikoliv jako „hvězdu“, ale jako ženu s jejími strachy a  slabostmi.

Málokdo ví, že Eva byla vášnivou kuchařkou a autorkou několika kuchařek. Vaření pro své muže brala jako formu terapie. Bylo to její vyjádření lásky, kterému rozuměl každý. Když nemohla najít společnou řeč se synem nebo když se hádala s manželem, utíkala k plotně. Její vyhlášená svíčková byla legendární a hostila jí i své kolegy z branže. Skrze jídlo se snažila slepit střepy svého osobního života a vytvořit iluzi harmonické rodiny, po které vždy tak toužila.

Eva Pilarová nebyla jen zpěvačkou s božským hlasem. Byla to žena, která se musela naučit žít ve světě, kde se za úspěch platí vysoká daň. Muži v jejím životě ji formovali – někteří ji zradili, jiní ji nutili k růstu a jeden ji nakonec zachránil před samotou i sebou samou.

Před svou smrtí projevila neuvěřitelnou pokoru. Omluvila se za své postoje v době normalizace a vyrovnala se se svou minulostí. Odešla jako obdivovaná osobnost, která v náručí Jana Kolomazníka konečně našla to, co jí muži v mládí nedokázali dát – bezpodmínečnou lásku a bezpečí. Její příběh je připomínkou toho, že i ta nejzářivější hvězda může mít v duši stín, který dokáže rozehnat až upřímný vztah postavený na oběti a oddanosti.

Zdroje: 13. komnata, Český rozhlas, Blesk.cz, iDnes, iDnes