Článek
Je to jako epidemie. Kamkoliv se v českých městech podíváte, narazíte na ně. Ne na lidi, ale na jejich čtyřnohé miláčky, kteří se stali nedotknutelnou kastou naší společnosti. Pokud máte tu drzost a dovolíte si poznamenat, že by pes neměl močit na fasádu domu nebo že by po něm jeho páníček neměl nechat exkrement uprostřed chodníku, stanete se okamžitě terčem nenávisti. Je čas si přiznat pravdu: česká „pejskařská kultura“ přerostla v bezohlednou tyranii, která ničí naše životní prostředí i sousedské vztahy.
Život v psím výběhu jménem město
Dříve bylo město prostorem pro lidi, pro setkávání, pro děti hrající si na trávě. Dnes je to jedna velká překážková dráha mezi exkrementy a nataženými samonavíjecími vodítky, která fungují jako neviditelné pasti na cyklisty a běžce. Stačí se projít ráno po jakémkoliv sídlišti. Místo vůně kávy nebo čerstvého vzduchu vás do nosu udeří štiplavý zápach psí moči, která „zdobí“ každý roh, lampu, lavičku i vchodové dveře.
Podle statistik patří Češi k největším milovníkům psů v Evropě. To by samo o sobě nebylo špatné, kdyby se láska ke zvířeti nepletla se ztrátou základní lidské soudnosti. Mnoho majitelů nabylo dojmu, že jejich právo vlastnit psa stojí nad právem ostatních na čistý, bezpečný a klidný veřejný prostor. Pokud s tím nesouhlasíte, jste v jejich očích „zlý člověk, co nemá rád zvířátka“. Ale co naše právo nešlapat do výkalů?
Chodník jako soukromá toaleta bez trestu
Největším skandálem dnešních ulic není jen samotný nepořádek, ale naprostá rezignace na vymáhání pravidel. Projděte se jakoukoliv ulicí v širším centru Prahy nebo Brna. Chodníky jsou poseté „minami“, které tam majitelé nechali jednoduše proto, že mohou. Tato naprostá ztráta studu a arogance je tím, co mění naše města v neobyvatelnou zónu.
Dnešní realita? Majitel se rozhlédne, vidí, že strážník nikde, a s ledovým klidem odejde od exkrementů, které jeho pes zanechal kdekoliv ve veřejném prostoru. Městské vyhlášky o úklidu se staly cárem papíru, protože jejich porušování nikdo reálně netrestá. Strážníci raději nasazují botičky autům, což je pohodlnější, než se dohadovat s agresivním pejskařem. Tato beztrestnost plodí další bezohlednost: pokud soused neuklízí a nic se mu nestane, proč by se ostatní namáhali? Výsledkem je fekální slalom pro každého z nás.
Od boudy na řetězu k „náhradě za dítě“
Musíme se podívat pravdě do očí – za posledních 30 let došlo k patologické proměně vztahu člověka a psa. Dříve měl pes svou roli, minimálně jako hlídač u domu. Dnes se z něj stalo takzvané „fur baby“ – chlupaté dítě. Lidé si psy pořizují jako náhradu za sociální kontakty nebo jako psychickou berličku.
Výsledkem je, že zvířeti přisuzují lidské vlastnosti a práva, která mu nenáleží. Pes v paneláku o rozloze 40 metrů čtverečních není projev lásky, ale čistý egoismus. Zvíře, které má v genech potřebu běhat, stráví deset hodin denně v předsíni, kde z nudy a osamělosti vyje na celý dům. Sousedé, kteří si poctivě platí hypotéky, jsou tak vězni akustického teroru, protože majitel si „prostě chtěl pořídit pejska“ a pak ho nechá očůrávat rohy domu tak dlouho, až opadá omítka.
Cyklistická past na neviditelném vlasci
Další perlou moderního pejskařství jsou cyklostezky a samonavíjecí vodítka. Představte si situaci: jedete na kole, po pravé straně vidíte majitele, který především sleduje displej svého mobilu, po levé straně psa v křoví. Mezi nimi zdánlivě nic. Jenže vteřinu předtím, než projedete, se napne tenký vlasec pětimetrového vodítka, který v šeru nebo proti slunci není vidět.
Výsledek? Pád, odřeniny a v horším případě vážné zranění nebo zničené kolo. Reakce majitele? Místo dotazu na váš zdravotní stav začne hystericky vřískat, že jste mu málem přejeli „Azora“ a že na cyklostezce nemáte co jezdit tak rychle. Tato neuvěřitelná otočka, kde viník dělá oběť ze sebe, je typickým znakem bezohledné komunity, která si plete veřejný prostor se svým obývákem.
Zdravotní rizika a ničení majetku
Pejskaři rádi mluví o tom, jak jsou jejich mazlíčci čistotní. Realita v ulicích je ale jiná. Psí exkrementy nejsou jen estetický problém. Jsou zdrojem nebezpečných parazitů, jako je toxokaróza nebo echinokokóza. Tato vajíčka parazitů přežívají v půdě a prachu ulic měsíce i roky.
A co moč? Ta je extrémně agresivní. Podívejte se na fasády nových domů – jsou zničené, omítka opadává, kovové sloupy korodují. Zatímco majitel domu investuje statisíce do zateplení a fasády, pejskař ji bere jako bezplatný pisoár a zákon mu v tom v podstatě nebrání. Škody jdou do milionů, ale účet platí majitelé domů nebo město skrze naše daně, nikdy ne ten, kdo to skutečně způsobil a kdo odmítá nést zodpovědnost.
Ekonomický bič: Je čas zpoplatnit luxus
Současný místní poplatek ze psů, který se pohybuje v řádu stokorun, je naprostý výsměch. Nepokryje ani zlomek nákladů na speciální úklidové vozy, doplňování sáčků a opravu zničené zeleně. Pokud chceme situaci změnit, musí přijít radikální ekonomický řez a skutečné vymáhání práva.
Navrhuji následující opatření:
- Zvýšení poplatku na 15 000 Kč ročně: Vlastnictví psa ve městě musí být považováno za nadstandardní zátěž pro okolí. Tato částka by spolehlivě odfiltrovala lidi, kteří si psa pořídí neuváženě.
- Zavedení DNA databáze: Každý registrovaný pes odevzdá vzorek DNA. Pokud se na ulici najde neuklizený exkrement, městská policie odebere vzorek a majiteli přijde automatická pokuta 5 000 Kč. V zahraničí to funguje, u nás by to vyřešilo problém do měsíce.
- Povinné pojištění odpovědnosti a dohled: Každý majitel musí mít pojistku na škody na majetku (fasády). Zároveň musí městská policie dostat kvóty na kontrolu pejskařů v ulicích, aby skončila éra beztrestného znečišťování.
Město patří lidem, ne psům
Závěrem je třeba říct jedno: Tolerance má své meze. Nikdo vám nebere právo mít rád zvířata, ale vaše láska končí tam, kde začíná můj prostor, mé zdraví a čistota mého okolí. Pokud nejste schopni zajistit, aby váš pes neobtěžoval okolí a nešpinil chodníky, nepatříte se psem do města.
Města by měla začít budovat zóny s absolutním zákazem vstupu se psy, které budou přísně hlídány. Chceme chodníky, které nesmrdí jako veřejné záchodky a kde nemusíme neustále sledovat zem. Je čas, aby se mlčící většina ozvala a přestala ustupovat agresivní pejskařské lobby.
