Článek
Karel Höger byl pro národ symbolem nedotknutelné noblesy a klidu. Jenže pod maskou dokonalého gentlemana se skrývalo soukromé drama, o kterém si veřejnost léta jen šuškala. Jeho vztah s první manželkou, temperamentní kráskou Zdenkou Procházkovou, byl sice plný intelektuálního jiskření, ale také napjatých scén, které by do „pana herce“ nikdo neřekl.
Proč ho kolegové litovali?
Zdenka Procházková byla o dvanáct let mladší a pro Högera byla jako neřízená střela. Zatímco on toužil po rodinném krbu, ona chtěla dobýt svět. To, co navenek působilo jako idylka, byla uvnitř tichá válka o prostor. Procházková později přiznala, že Högerova pedantnost byla k uzoufání. Jedním z nejostřejších bodů jejich svárů byla Högerova chorobná potřeba ticha.
Když se Karel připravoval na roli, nesmělo se s ničím hnout. Zdenka vzpomínala na momenty, kdy stačilo, aby doma pustila rádio, a následoval ledový teror: „Karel na mě nekřičel, to on nedělal. On se prostě sbalil a odešel do jiného pokoje, kde se zamkl. To ticho bylo horší než facka. Někdy jsme spolu nepromluvili celé dny, jen proto, že jsem chtěla trochu normálně žít,“ vzpomínala Procházková s hořkostí v jednom ze svých posledních rozhovorů.
Absence dětí byla však tím největším trnem. Zatímco Höger v duchu trpěl, Zdenka vymetala večírky a budovala kariéru. Právě to naráželo na odpor u jejich kolegů z Národního divadla. Tehdejší herecká šatna byla plná jedovatých poznámek. Kolegové jako Vlasta Matulová nebo Dana Medřická sledovali, jak se kdysi zářící pár mění v cizince. V divadle se šuškalo, že ho Zdenka ničí svou ambiciózností a kolegové Karla litovali jako opuštěného muže.
Högerův šarm a charisma nenechaly v klidu žádnou z jeho fanynek, on však po celý život tragicky doplácel na propast mezi veřejným obdivem a samotou.
Zrazená čest a druhá šance
Hádky často eskalovaly kvůli Zdenčinu flirtování. Höger, ač sám obletován ženami, byl v jádru konzervativní a její „světácké“ manýry ho vytáčely. Procházková v rozhovoru otevřeně přiznala: „Karel děti strašně moc chtěl. Já jsem ale byla sobecká a pořád jsem mu lhala, že na to máme čas. Vlastně jsem mu zničila naději na vlastní krev a on to věděl. To byla ta největší nevyřčená hádka mezi námi, která visela ve vzduchu každé ráno u snídaně.“
Odcizení došlo tak daleko, že se Zdenka nakonec v zahraničí zamilovala do jiného. Nevěra byla pro Högera, muže s hlubokým smyslem pro čest, naprosto zničující. Rozvod v té době u takového páru byl skandálem, který otřásl Prahou. Ale zatímco Zdenka utekla za hranice, v Högerově životě se objevila „záchrana“ – jeho druhá žena Eva Vachková.
Eva byla pravým opakem Zdenky. Byla to ona, kdo mu konečně vytvořil onen pověstný klid a servis, který herec vyžadoval. Jenže ani v tomto svazku se děti nekonaly, což jen prohloubilo hercův vnitřní smutek. Kolegové z divadla si všimli, že s Evou Karel sice pookřál, ale stal se ještě uzavřenějším. Eva ho střežila jako poklad, což někteří přátelé vnímali až jako izolaci od okolního světa.
Osudové setkání ve Vídni
Nejemotivnější tečkou za jejich vztahem však bylo setkání po letech ve Vídni, kde Zdenka po své emigraci zakotvila. Když se tam Höger v rámci divadelního turné objevil, zašla za ním do šatny. Oba dobře věděli, co všechno ztratili. „Dívali jsme se na sebe a on se mě jen smutně zeptal, jestli jsem teď konečně šťastná. V jeho hlase nebyly výčitky, jen nekonečná melancholie,“ popisovala Procházková v rozhovoru. I když se rozvedli, podle jejích slov se nikdy „nerozešli“ a toto setkání jen potvrdilo, že jejich pouto přetrvalo navzdory cizím partnerům i hranicím.
Zdenka Procházková na svůj odchod a následný Högerův vztah vzpomínala s odstupem: „Byla jsem mladá a hloupá. Karel byl až příliš velký gentleman. Možná, kdyby na mě tehdy pořádně zařval, tak bych se probrala. Eva mu dala ten klid, který já jsem mu dát neuměla, ale myslím, že v hloubi duše zůstal smutný.“
Smrt pod tlakem režimu a vina, která nezmizela
Když Höger v roce 1977 po infarktu zemřel, byla to právě Eva, kdo stál u jeho lůžka, zatímco Zdenka sledovala zprávy z exilu. Poslední týdny jeho života však byly poznamenány obrovským tlakem režimu kvůli Antichartě. Höger, člověk křehký a čestný, tuto tíhu neunesl. Infarkt přišel krátce poté, co podal výpověď v Národním divadle na protest proti tomu, jak s ním moc nakládala.
Procházková až do své smrti v 95 letech cítila vinu. Pocit, že mu odepřela otcovství, ji pronásledoval v každém dalším vztahu. Většina diváků ji i mnoho let po hercově smrti vnímala především jako Högerovu manželku. Tak byla titulována i v době, kdy jako vitální devadesátnice stále filmovala a těšila se zájmu médií coby poslední pamětnice, která osobně poznala plejádu prvorepublikových hvězd, včetně Lídy Baarové.
Zdroje: iDnes, Český rozhlas
Procházková, Zdenka. Na jevišti mezi Prahou a Vídní. Praha: Brána, 2016. 221 stran. ISBN 978-80-7243-854-9.
