Šokující osud Heleny Růžičkové: Věděla díky kartám, kdy přijde krutý konec?

Helena Růžičková byla neřízenou střelou českého filmu. Jako geniální chameleon dokázala vdechnout život jakékoliv postavě, ale nesmrtelnost jí zajistila až rázná Škopková v trilogii Slunce, seno… a živelná Heduš z legendární rodiny Homolkových, v nichž nechala naplno vyniknout svůj nezkrotný temperament. Její postavy byly odrazem její vlastní nátury – hlasité, bezprostřední a plné nezkrotné chuti do života. Realita jejích soukromých bojů však byla mnohem dramatičtější, než si fanoušci u televizních obrazovek dokázali představit. Pod nánosem líčidel a kostýmů se totiž prala s řadou problémů, o kterých věděli jen ti nejbližší.

Zatímco na plátně zářila, v soukromí vedla celoživotní válku s morbidní nadváhou, která v nejhorších obdobích dosahovala neuvěřitelných 268 kilogramů. Její srdce bylo dlouhodobě přetěžováno a každý krok byl vykoupen nepředstavitelnou fyzickou bolestí, kterou však před kamerou mistrně maskovala. Přesto se díky baletní průpravě z dětství dokázala na scéně pohybovat s nečekanou lehkostí a grácií, což tvořilo fascinující kontrast k její obrovské konstituci. Lidé ji vnímali jako spokojenou tlouštici, ale ve skutečnosti byla vězněm ve vlastním těle, které ji postupně začalo zrazovat.

Zásadní pád do temnot přišel v roce 1999, kdy se jí zhroutil celý svět. Smrt jediného syna, Jiřího Růžičky ml., který po dlouhých útrapách v nemocnici podlehl následkům extrémní obezity a selhání organismu, herečku zdeptal. Veřejností se okamžitě začaly šířit mrazivé spekulace o rodinné kletbě, které nešlo uniknout a která si vybrala tu nejkrutější daň. Tato rána přímo do mateřského srdce byla podle mnohých přátel skutečným spouštěčem jejího vlastního onkologického onemocnění.

V roce 2002 přišla zdrcující diagnóza – pokročilé stádium gynekologické rakoviny. Helena se ale k šoku všech rozhodla, že o zákeřné nemoci nebude mlčet a udělá z ní veřejné téma. Otevřeně o svém stavu mluvila v médiích a začala psát syrově upřímnou několikadílnou zpověď Deník mezi životem a smrtí, ve které do detailu mapovala svůj nerovný boj s „rakovinou-potvorou“. Její odhodlání nepoddat se osudu fascinovalo celý národ, i když lékařské prognózy mluvily jasnou řečí.

Během intenzivní a vyčerpávající léčby podstoupila téměř 30 cyklů drastické chemoterapie, které by položily i mnohem silnější jedince. Její organismus byl vystaven brutální toxické zátěži, přesto však i na nemocničním lůžku odmítala roli zlomené oběti, byť zhubla 120 kilogramů a přišla o vlasy. Proslula tím, že na onkologickém oddělení rozdávala dobrou náladu, věštila sestřičkám z kávové sedliny a neustále přijímala zástupy návštěv. Snažila se tímto způsobem popřít obraz trpícího pacienta a dodat sílu ostatním, ačkoliv sama v noci plakala bolestí a vyčerpáním. Další těžkou ránou pro ni bylo náhlé úmrtí jejího parťáka v dobrém i ve zlém, manžela Jiřího.

Helena si nehrála jen s kartami, doslova si zahrávala s osudem a nahlížela tam, kam se jiní bojí vstoupit! Její celoživotní vášeň pro ezoteriku a numerologii nebyla jen nevinným koníčkem, ale hlubokou duchovní cestou, která jí odhalovala mrazivé pravdy. Přátelé později v šoku přiznávali, že si herečka z čísel a hvězd vyčetla svůj konec s naprosto děsivou přesností několik let dopředu. Jako by uzavřela tichý pakt s vyššími silami – věděla přesně, kolik času jí zbývá na tomto světě, a tato děsivá jistota jí dodávala klid, ze kterého okolí naskakovala husí kůže.

Poslední měsíce roku 2003 strávila převážně v izolaci a profesionální péči lékařů ve Fakultní nemocnici v Plzni. Přestože do poslední chvíle navenek doufala v zázrak a horečnatě plánovala další filmové i literární projekty, realita byla neúprosná. Její oslabený imunitní systém už nedokázal vzdorovat komplikacím, které se vršily jedna na druhou, až se kruh definitivně uzavřel.

Poslední dny Heleny Růžičkové připomínaly antickou tragédii. V plzeňské nemocnici, upoutaná na lůžko a napojená na přístroje, už jen stěží připomínala tu energickou ženu z obrazovek. Její tělo, zdevastované agresivní léčbou a celkovým vyčerpáním, začalo vypovídat službu. I v těchto chvílích se však kolem jejího lůžka odehrávaly bizarní scény – návštěvy celebrit se střídaly s posledními pokusy o zázračná uzdravení. Když 4. ledna 2004 vydechla naposledy, nebyl to jen konec jedné herečky, ale definitivní tečka za životem plným extrémních výšin a krutých pádů.

Po jejím skonu se okamžitě rozhořela nechutná bitva o majetek, která plnila titulní strany bulvárních listů. Milovaná chalupa v jihočeské Slatině, která pro ni byla útočištěm, se stala předmětem ostrých sporů, protože Helena patrně nestihla nebo nechtěla sepsat jasnou závěť. Dědictví nakonec k překvapení mnohých připadlo vnučkám, se kterými se herečka za života nestýkala a neměla s nimi dobré vztahy. Kolem pozůstalosti se začaly rojit legendy o rodinném zlatě a drahých špercích ukrytých v tajných skrýších, což jen podpořilo kolotoč dohadů o milionech a dluzích.

Její popel byl nakonec rozptýlen na pražských Olšanských hřbitovech, přestože jejím největším přáním bylo odpočívat v klidu na zahradě své milované chalupy. Odešla přesně tak, jak si předpověděla – v bolestech, ale s nezlomnou hrdostí, která z ní dělala královnu. Helena Růžičková zůstane navždy symbolem síly, dokázala se smát i v momentě, kdy jí osud lámal vaz.

Zdroj: Wikipedie, Český rozhlas, obec-slatina.eu