Článek
Josef Carda se narodil 18. ledna 1956 v Ústí nad Labem. Herecké vzdělání získal na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, na talentové zkoušky ho připravovali tehdy začínající herci Pavel Zedníček, Jiří Bartoška a Jiří Kodeš, který se prosadil především v dabingu. Na svoji pedagožku Vlastu Fialovou vzpomíná jako na osobu, která jej zásadně formovala: „Třeba o starších kolezích mi vyprávěla, jak u nich vypozorovala, co je a co není správné. Tím mi hodně dala. Nebo říkala, že když herec vejde na jeviště, musí zaujmout.“
Klopýtavé začátky
Že je herecké řemeslo chlebem o dvou kůrkách zjistil záhy po absolvování školy: „Najednou jsem se propadal a říkal si, že jsem jako herec vyřízenej. Pak jsem se chytl a začal jsem pracovat s režisérem Peterem Scherhauferem v brněnském Divadle Husa na provázku. Měl jsem pocit, že to je k něčemu, ale přišla vojna, zase se to o rok oddálilo a já jsem nevěděl, co budu dělat. Herectví, to jsou mimo jiné i pády a pozvolné zotavování, kdy člověk věří, že zase nějaká zajímavá práce přijde. A jako každý herec, tak i já jsem si přál, abych se zviditelnil.“
Následovalo angažmá v Činoherním klubu v Ústí nad Labem a v Městských divadlech pražských. Od 90. let patří mezi stálé herce Divadla Bez zábradlí, vystupuje také na dalších scénách a v zájezdových představeních.
Kvůli Tele Tele přišel o role ve filmech
Za recesisticko-satirickým pořadem televize Nova stála tvůrčí dvojice Michal Suchánek a Richard Genzer, s nimi tu vystupovala Veronika Žilková a Josef Carda. Formát pořadu si své diváky z počátku hledal, Carda vzpomíná: „První dva týdny sledovanost rostla, ale pak to spadlo. Chtěli, aby se to vysílání oddálilo, ale přišel ředitel Novy doktor Železný a prosadil, aby to dál šlo. Byl to vizionář.“ Pořad se následně dlouho držel v popředí diváckého zájmu, vysílal se od roku 2000 a zůstal na obrazovkách po dalších sedm sezon. Toho času byl Josef Carda zaškatulkován mezi tváře komiků a z toho důvodu, jak se později dozvěděl, se jej producenti obávali zařadit do nových projektů. V Tele Tele měl přezdívku „Carda Retarda“, fanoušci jej tak oslovovali i na ulici, sám to snášel s nahledem, ale myslel především na svého dospívajícího syna Adama, který toho byl často svědkem.
S hereckými kolegy z Divadla Bez zábradlí - Zdeněk Žák, Josef Carda a Karel Heřmánek
Blbec k večeři se hraje skoro 30 let
Mezi jednu z nejznámějších divadelních her, ve které Josef Carda hraje mimo jiné s Václavem Vydrou, Janou Švandovou, Rudolfem Hrušínským či Zdeňkem Žákem, patří Blbec k večeři. Na repertoáru Divadla Bez zábradlí je už od roku 1998 a za tu dobu se dočkal více než devítiset repríz. S radostí vzpomíná na jeho nastudování: „Jiří Menzel byl skvělý režisér, uměl všechny role, nemusel dlouho zkoušet, vysvětlil nám to tak, že vyskočil na jeviště a řekl, jak a co. Mluvil o temporytmu řeči, jak máme navazovat, aby to nebylo pomalé. Jeho filmy jsou úsměvné. I tahle hra se může prvoplánově hrát, že je to blbec, který přijde na večeři, a ostatní si z něj dělají krutou legraci, ale Menzel uměl ty hrany obrousit. Na konci si člověk i trochu popláče.“
Josef Carda se věnuje také dabingu, televizní a filmové tvorbě. Znalost němčiny jej přivedla k účasti na zahraničních projektech, využil ji i v seriálu Tři králové od Karla Kachyni, kde hrál společně s Vladimírem Javorským a Karlem Heřmánkem. Později se objevil v pokračování Nemocnice na kraji města, v seriálu Život je ples, Doktoři z Počátků nebo třeba Sex O´Clock.
Zachránil ho anděl
Nedlouho po šedesátce se malá neopatrnost stala herci téměř osudnou, sám o tom dnes vypráví s viditelnou úlevou: „Měli jsme jet na zájezd s Divadlem Bez zábradlí, hrál se Jakub a jeho pán, v hlavních rolích Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Máme sad a já si dělám kvas, z hrušek na hruškovici, z meruněk na meruňkovici. Zbývaly dvě hodiny do odjezdu, měli jsme být na tom zájezdě tři dny a viděl jsem, že hrušky do té doby opadají. Vzal jsem si ty největší štafle, vylezl nahoru, měl jsem holinky, lehce poprchávalo… Naklonil jsem se a podjely mi nohy, štafle spadly a já na ně. Ležel jsem tam a nevěděl o sobě. Štěstí, že byl venku pes, štěkal, manželka šla ven a viděla, jak se tam plazím. Přivolala rychlou, odvezli mě, probudil jsem se na jednotce intenzivní péče, kde jsem si poležel.“ Více než měsíc musel herec spát v sedu, viditelně zhubl. Scházelo málo a pád mohl být fatální. Lékař mu řekl, že nad ním stál anděl strážný.
Diář Josefa Cardy je plný, na nedostatek práce si nemůže stěžovat. Když v době covidu zjistil, jak asi vypadá důchod většiny lidí, nevyhovovalo mu to, potřebuje být neustále aktivní - fyzicky se udržuje cvičením, mozek zaměstnává hereckou prací a prohlašuje: „Budu dělat, dokud to půjde!“
