Hlavní obsah
Umění a zábava

Jan Werich: Těžké zranění a podraz při natáčení Císařova pekaře

Foto: Remark3dcz/Wikimedia Commons/CC-BY-SA-4.0

Wericha známe jako všestrannou a charizmatickou uměleckou osobnost – herce, spisovatele, dramatika a pohotového glosátora. Spolupráce s ním však nebyla zdaleka jednoduchá.

Článek

Pod legendární dvoudílnou komedií z rudolfínské doby Císařův pekař – Pekařův císař, která se natáčela v roce 1951, je podepsán režisér Martin Frič. Původně však bylo natáčení svěřeno mladému filmaři Jiřímu Krejčíkovi. Pro film, ve kterém Jan Werich ztvárnil dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje, si ho vybral Werich sám, neboť ho zaujal Krejčíkův nedávno uvedený snímek Svědomí. Tvůrčí trio, do něhož patřil také scenárista Jiří Brdečka, se začalo scházet u Wericha ve vile na pražské Kampě, aby připravilo scénář tohoto stěžejního díla československé kinematografie.

Kamera, klapka a problém

Idyla u psacího stolu však skončila v momentě, kdy padla první klapka. Werich byl nejen hlavním hercem, ale zároveň šéfem výrobní skupiny, tedy producentem. Krejčík k tomu později řekl: „Když jsem s  Werichem-producentem potřeboval něco projednat, byl mrzutý, producentské povinnosti ho valně nezajímaly.“ Mladý režisér také později přiznal, že si s natáčením nevěděl vždy úplně rady. Werich byl velkou osobností, těžko se mu dalo odporovat, navíc film byl finančně značně nákladný, a proto sledovaný. Mladý režisér si připadal jako mezi mlýnskými kameny. Hledal podporu u generálního ředitele a přiznal mu, že spolupráce s Werichem není nejlepší. Dostalo se mu jasné odpovědi: „Pane Krejčíku, Jan Werich, když se filmuje, tak je herec a vy jste režisér. A když on hraje, tak vy režírujete a zodpovídáte za to!“

Foto: Autor neznámý/volné dílo

Jan Werich byl sice mužem mnoha talentů, ale zároveň šlo o velmi složitou osobnost, což pocítil nejeden z jeho spolupracovníků.

Mistr neměl na legraci náladu

Další nesnáze na sebe nedaly dlouho čekat. Jan Werich v té době hrál v Hudebním divadle v Karlíně v americkém muzikálu Divotvorný hrnec roli vodníka Čochtana. Po představení se rád zdržel v klubu, do postele se dostal po půlnoci. Byl zvyklý vstávat později, ale natáčení vyžadovalo, aby už v 9 hodin seděl v maskérně. To Werich dodržoval, ale nehýřil dobrou náladou a už vůbec nenacházel vůli k žertování. Jednou mu Krejčík představoval pracně připravenou scénu, vysvětloval, kam pojede kamera, co bude v záběru. Werich mlčel a pak se zeptal: „Krejčíku, nedalo by se to udělat nějak jinak?“A jak, pane Werichu?“ pravil Krejčík. „Já nevím, myslím nějak jinak,“ odpověděl neurčitě Werich. „A co se vám na tom nelíbí?“ snažil se dozvědět Krejčík. „Krejčíku, nevím, není to blbý? Promyslete to,“ uzavřel Werich dialog a šel se prospat do šatny. Režiséra nechal v nejistotě.

Filmování bylo oproti původnímu plánu ve skluzu, navíc problémy nebraly konce. Měla se točit scéna v císařově koupelně, do které se dostane uvězněný pekař Matěj prostřednictvím odpadního kanálu. Podle scénáře měl šlápnout na mýdlo, vznést se do výšky a dopadnout do vany, ovšem s Werichovou korpulentní postavou by se jednalo o riskantní výkon. Herec proto vymyslel, že by se dala použít kameninová váza, do které by mimoděčně šlápl. Ta by mu zůstala na noze jako holínka a on by s ní odskákal k vaně, do které by se sesunul. Scéna se začala natáčet, Werich šlápl do vázy, ale ta praskla a ostrý střep mu zajel hluboko do nohy; z rány se začala řinout krev. Na pomoc přiskočil hasič s chomáčem vaty, Werich ho ve vzteku poslal do patřičných míst. Následně se musel omlouvat, že to nemyslel jako urážku dělnické třídy.

Natáčení se na dva týdny zastavilo. Werich si léčil zranění a navštěvoval ho režisér Martin Frič, který kdysi režíroval slavné prvorepublikové snímky dvojice Werich – Voskovec. Krejčík uvádí, že Frič nepochybně nelibě nesl, že ho Werich se scénářem Císařova pekaře neoslovil.

Krejčík chtěl točit historické drama, Werich komedii

Na jednom z dalších natáčení dostal režisér Krejčík i Jan Werich urgentní pozvání na kulturní radu, která se sešla na ministerstvu kultury v Kolovratském paláci. Komise dospěla k závěru, že režisér Krejčík a herec Werich k sobě nenašli žádoucí tvůrčí vztah. Hlavní hvězda argumentovala především režisérovou neschopností porozumět jeho pojetí postavy a komediální nadsázce. Debata nabývala podivných rozměrů, komise porovnávala styl humoru obou tvůrců, padl názor, že čemu se směje Werich, tomu se nesměje Krejčík a opačně. Vyvstalo jediné řešení – režii převezme někdo jiný, volba padla na přítomného režiséra Martina Friče. Ten si vzal čas na rozmyšlenou, měl rozpracovaný film Psohlavci. Režisér Krejčík po letech přiznal, že už neměl vůli o režírování Císařova pekaře bojovat: „Nakonec jsem Wericha i Friče prosil, aby se dohodli a dokončili to.“

Gollová byla stará, Kačírková nerozuměla humoru

Po několika dnech se Frič vyjádřil, režírování přijal, plánované natáčení Psohlavců odložil. Změna režiséra ovlivnila i podobu filmu, Krejčík popisuje, k jakým došlo změnám: „Císaři Rudolfovi nasadili bílou paruku, udělali z něj starce, aby se odlišil od zrzavého Matěje. Karel Höger odmítl dál film natáčet, převzal to Jiří Plachý. A ještě – já měl do role Sirael obsazenou Irenu Kačírkovou, ale tu už Werich ze začátku nechtěl, Fričovi se taky nelíbila, prý nemá smysl pro humor. Kačírková byla mladičká, třiadvacetiletá, velice talentovaná herečka, taky to někam dotáhla. Werich uvažoval o Janě Dítětové nebo Nataše Gollové. Sirael nakonec hrála Gollová, vypadala jako teta, ale měli to.

Foto: Ströminger/volné dílo

Nataše Gollové bylo v době natáčení téměř čtyřicet, Werichovi i Fričovi se zamlouvala, Krejčík byl proti.

Höger měl Wericha rád a obdivoval jej, přesto vrátil roli

Karel Höger, který odstoupil z natáčení, poslal Krejčíkovi dopis, v němž přiblížil svůj postoj k práci na filmu. Jak z něj vyplývá, i on byl z jednání slavného umělce zaskočený: „Těšili jsme se, že budeme hrát s Werichem-individualitou, na jeho dar optimismu. Spatřovali jsme veliké plus, že budeme pracovat s Vámi, se kterým máme všichni hlavní představitelé Pekaře nejlepší zkušenosti z jiných Vašich filmů. Shodli jsme se na zvláštním stylu, který měl tento film mít, stylu, který předpokládá kromě technické virtuozity jasné porozumění vnitřnímu obsahu díla. Lituji, že nám Werich svůj umělecký záměr nerozvinul. Zkoušeli jsme často radostně a intenzivně, byly však také zkoušky, kdy jsme považovali čas na zkouškách za marný a ztracený. To bylo, když se Werichovi nechtělo zkoušet. Já vím, když herec hledá postavu, uchyluje se někdy k improvizaci, ale to nesmí být metoda a základem práce. /…/ Mám dojem, že se Werichovi tato metoda při filmové práci neosvědčila. Na jeho dvojroli císaře a pekaře ztroskotala. Na císaře se hodila výborně, selhala na Matějovi. Werich se uchýlil v Matějovi ke vnější charakteristice, Werich nemyslel, nejednal, necítil jako Matěj.“

Usmíření po letech

Příběh komplikované spolupráce s Janem Werichem má i svoji tečku. V roce 1961 se Krejčík s Werichem sešli na filmovém festivalu v Benátkách, to již čas obrousil hrany dřívějšího sporu. Werich z tohoto pobytu napsal knížku Italské prázdniny a Krejčíkovi do ní připsal vzkaz, který byl jakousi satisfakcí: „…to byla chyba tenkrát, ale asi osud též. A tu je každé „by“ zbytečné honit. Ale, já Vás měl vždycky rád, protože máte něco, co je u nás vzácné: osobnost a umíte. Váš Jan W.“

Režisér Jiří Krejčík (1918–2013) i přes tento nepříjemný debakl v dalších letech potvrdil, že má filmovému světu co nabídnout. Mezi jeho nejznámější snímky patří: Vyšší princip (1960), Svatba jako řemen (1967), Pension pro svobodné pány (1967) a Božská Ema (1979). Jako příležitostný herec se objevil v několika filmech, například v Menzelových Slavnostech sněženek. Za svoji práci obdržel několik ocenění. Byl perfekcionistou – po hercích požadoval naprostou připravenost a pravdivou výpověď před kamerou, některé scény se proto musely mnohokrát opakovat. Sám čelil řadě problémů; odmítal se podvolit politickému diktátu, jeho práce byla omezována, nebo mu dokonce vůbec nebylo povolováno točit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz