Oldřich Kaiser: Alkoholové excesy, tajná dcera a útěk do Vídně

Oldřich Kaiser se narodil 16. května 1955 v Liberci do rodiny architekta a zdravotní sestry. K herectví ho to táhlo odmalička, a proto jeho kroky vedly nejprve na brněnskou konzervatoř a následně na pražskou DAMU. K výuce měl odjakživa svérázný přístup. „Na škole mě nejvíc bavilo, když se nedělalo nic. Jakmile se začalo zkoušet, už mě to otravovalo,“ vzpomínal později s nadhledem.

První praktickou zkušenost před kamerou získal ještě během brněnských studií, kdy ho režisér Karel Kachyňa v roce 1973 obsadil do filmu Láska. Tento debut mu okamžitě otevřel dveře k další práci. Kachyňa si ho totiž brzy vybral znovu, tentokrát pro hlavní roli studenta Honzy v romantické komedii Setkání v červenci.

V roce 1978 dokončil pražskou DAMU a nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech. Na této prestižní scéně na sebe okamžitě upozornil jako Romeo a ukázal, že má předpoklady pro velké dramatické úkoly. Novou éru pak odstartoval v polovině osmdesátých let přestupem do Studia Ypsilon. Právě tam našel ideální prostor pro svou schopnost improvizace a potkal klíčového partnera.

Spojení s Jiřím Lábusem vytvořilo tandem, který v tehdejší Československé televizi neměl obdoby. Pořad Možná přijde i kouzelník z nich udělal miláčky národa. Kaiser zde vynikal výrazným pohybovým projevem a smyslem pro absurditu, který lidi v šedi tehdejší doby fascinoval. Na tuto úspěšnou éru později navázali v bavičských pořadech Ruská ruleta nebo Zeměkoule, kde vznikaly další scény těžící z jejich dokonalé souhry. Diváci v něm tehdy viděli excentrického komedianta, což ho sice zaškatulkovalo, ale zároveň mu to dalo obrovskou svobodu. Jejich přátelství navíc vydrželo dlouhá léta mimo jiné i proto, že se nikdy neberou příliš vážně.

Vedle televizní tvorby vznikal fenomén v rozhlase. V seriálu Tlučhořovic rodinka namluvili Oldřich Kaiser a Jiří Lábus sami všechny postavy této bizarní domácnosti. Sága překročila neuvěřitelných 1200 dílů a vzniká jako čistá improvizace bez předem napsaného scénáře. „S nikým jiným než s Oldou Kaiserem bych Tlučhořovi dělat nemohl,“ vypráví Jiří Lábus o unikátní spolupráci. „Jsme na sebe už tak naladění, že nemáme dopředu jediné slovo napsané. Točíme to u nás v pokoji, zvukový mistr tam má jen dva mikrofony. Kolikrát si řekneme, jak to skončí, a ono to skončí úplně jinak,“ dodává. Na detailní práci s hlasem Kaiser později navázal v mimořádně úspěšném namluvením kompletní audioknihy Osudy dobrého vojáka Švejka.

V devadesátých letech nastoupil do činohry Národního divadla. Kombinace první scény a divokého osobního života z něj okamžitě udělala magnet pro média. Kaiser ale rozhovory nikdy nedával rád a novinářský zájem ignoroval. Sám k tomu tehdy stručně poznamenal: „Dřív mi na lidech záleželo, teď už jsou mi úplně jedno.“

Nespoutaný životní styl si v průběhu let vybral daň v podobě těžké závislosti na alkoholu. Večírky, nespolehlivost a divoké večery postupně přerostly hranici, kterou v divadle nedokázali tolerovat. Kvůli vážnému porušování pracovní kázně musel herec v roce 1999 opustit angažmá v Národním divadle.

Podobný scénář se opakoval i v Divadle Ungelt, kde spolupráce definitivně skončila v listopadu 2010. Důvodem bylo zrušené zájezdové představení v Písku, které musel principál Milan Hein po dvaceti minutách kvůli hercově opilosti utnout. „Musel jsem se divákům omluvit a poslat je domů. Podobných zrušení z provozních důvodů bylo v minulosti víc, ale dál už to nešlo, protože to přímo hazardovalo s pověstí divadla,“ popsal situaci Hein. Zároveň však uznal hercovu výjimečnost: „Když je Kaiser v pořádku, je jeho výkon bezkonkurenční. Herec si ale musí pomoci sám, nebo mu musí pomoci odborníci.“

Závislost ochromila nejen hercovu profesní dráhu, ale fatálně zasáhlo i pětadvacetileté manželství s Naďou Konvalinkovou. Svazek plný pitek a veřejných skandálů skončil v roce 2005 rozvodem. Konvalinková však na něj ani po letech nedá dopustit a s nadhledem vzpomíná: „Musím říct, že jsem se v manželství s Oldřichem nesmírně bavila. Když pominu ty ryze soukromé věci, tak jsem se životem s ním vyloženě prosmála. A je to geniální herec, jaký se rodí jednou za sto let.“

Po řadě skandálů přišlo zásadní rozhodnutí nastoupit do protialkoholní léčebny v Červeném Dvoře. Boj se závislostí vyžadoval pevnou disciplínu, kterou herec nakonec našel. Z léčebny vyšel s novým přístupem k životu i k profesi a zakotvil v pražském Divadle Kalich, kde v úspěšných inscenacích vystupuje dodnes.

Diváci si pohledného mladíka oblíbili už ve filmech Karla Kachyni Láska a zejména pak v komedii Setkání v červenci. Následovalo množství dalších snímků, jako je Putování Jana Amose, Komediant, Já nejsem já, Žralok v hlavě, Tři bratři, Padesátka či Poslední závod. Mezi jeho zásadní role patří postava v dramatu Tmavomodrý svět režiséra Jana Svěráka nebo účinkování v úspěšných komediích Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel. Režisér Jiří Menzel o něm otevřeně tvrdil, že je jedním z nejlepších českých herců své doby.

Nejvýraznější společný filmový triumf přišel v roce 2006, kdy ho Menzel obsadil do hlavní role ve filmové adaptaci románu Obsluhoval jsem anglického krále. Kaiser zde ztvárnil staršího Jana Dítěte, muže, který po letech vězení bilancuje svůj život plný paradoxů. Na vznik snímku vzpomíná jako na krásnou práci, i když natáčení předcházely určité třenice, protože spisovatel Bohumil Hrabal dal tehdy svolení k natočení dvěma producentům najednou. Samotný výsledek ale dopadl skvěle a film měl u diváků velký úspěch.

Kaiserův smysl pro spravedlnost a obranu vlastní důstojnosti se naplno ukázal v dlouholetém soudním sporu s vydavatelstvím deníku Blesk. Vše odstartovalo video ze série Potomci slavných, kde údajný synovec komunistického prezidenta Antonína Zápotockého prohlásil, že jeho sestřenice je Kaiserovou maminkou. Navíc tvrdil, že hercův otec stavěl jako architekt domy, hodně pil a dostával politické zakázky.

Tato nepravdivá informace se okamžitě rozšířila do dalších médií a tvrdě zasáhla do hercova soukromí. Oldřich Kaiser se rozhodl bránit soudní cestou. Ukázalo se, že šlo o úplně jiného muže stejného jména a informace o příbuznosti s komunistickým prezidentem byly zcela mylné. Soud dal herci definitivně za pravdu a odvolací soud mu v říjnu 2022 zvýšil odškodné na 400 tisíc korun. Pro Kaisera, který původně žádal pět milionů, to bylo důležité morální vítězství. Odmítl totiž nechat bez trestu lživé zásahy do historie své rodiny a ukázal, že bulvární výmysly tolerovat nebude.

Na filmovém plátně dokázal velký návrat stvrdit čtyřmi Českými lvy za role ve snímcích Masaryk, Po strništi bos a Muž se zaječíma ušima. V roce 2025 si pak z pražského Rudolfina odnesl sošku nejcennější za hlavní roli v dramatu Zahradníkův rok. Režisér Jiří Havelka vsadil na odvážný koncept a obsadil Kaisera do role, ve které celou dobu nepromluví jediné slovo.

Při přebírání ceny herec s úsměvem vzpomínal na pokyny z placu. „Děkuji Jiřímu Havelkovi, že mi dal důvěru a věřil, že se mnou film dotočí. Pamatuji si tvoji režisérskou připomínku: Oldo, mlč! Jinak lev nebude,“ řekl tehdy na pódiu. Ukázalo se, že Havelka měl pravdu, Kaiser svým výrazem bez jediného dialogu vyjádřil všechno.

Před kamerou se navíc sešel se svou druhou manželkou, písničkářkou Dášou Vokatou, která si zahrála jeho filmovou ženu. Režisér Jiří Havelka to vyřešil s humorem. Měl strach, aby mu neřízený Kaiser z placu někam neutekl, tak obsadil jeho skutečnou partnerku jako dohled. Zatímco Dáša Vokatá předtím v životě nestrčila ruku do hlíny, Kaiser si musel během dvou let natáčení projít všemi ročními obdobími i reálnou prací na zahradě od rytí až po okopávání.

Premiéra Havelkova filmu v červenci 2024 přinesla jedno velké osobní překvapení. Oldřicha Kaisera tehdy doprovázela kromě manželky také mladá brunetka. Herec ji veřejnosti představil jako svou dceru Elizabeth. Do té doby přitom veřejnost považovala za jeho jediné dítě dceru Karolínu, kterou má z manželství s Naďou Konvalinkovou.

Elizabeth, která dnes žije v Nizozemsku a pracuje jako fitness trenérka, je hercovou nemanželskou dcerou z doby, kdy byl ještě ženatý. Naďa Konvalinková o ní však celá léta věděla a do rodiny ji bez problémů přijala.

Své soukromí si přísně střeží a žije střídavě v Praze a ve Vídni, kde se v roce 2020 potají oženil s písničkářkou Dášou Vokatou. Stárnutí neprožívá. „Člověk sice cítí, že už není tak mrštný jako v pětadvaceti, ale v práci mě to neomezuje. Žádný oficiální odchod do důchodu neplánuju. Věřím, že se ta vrátka nakonec zavřou úplně sama,“ říká Kaiser. Volný čas teď tráví na pódiu, kde ženu doprovází na pět nástrojů a interpretuje undergroundové verše.

Stejně přímočarý přístup má i ke svému vzhledu. Dlouhé vlasy nenosí z uměleckého záměru. Celou kariéru byl majetkem maskérů, kteří ho stříhali podle nálady režisérů. „Teď už mám klid, nosím dlouhou hřívu a užívám si to,“ vysvětluje herec.

Mýtus o tom, že správný herec má zemřít na jevišti, odmítá. „Herec má umřít, až to na něj přijde, a nemusí u toho mít diváky. Představa, že jde vědomě umírat před platící diváky, mi přijde ujetá. Já chci každou rozehranou hru ještě v klidu dohrát,“ říká Kaiser. Když potřebuje dobít baterky, kašle na sauny i relaxační hudbu. Zaleze si na balkón, uvaří kafe, zapálí cigáro a užívá si naprostého klidu.

csfd.cz - Oldřich Kaiser

respekt.cz – Umí Oldřich Kaiser zahrát, že je nejlepší herec?

prahain.cz – Oldřich Kaiser: Hodně káviček, do huby cigáro a je mi dobře

idnes.cz – Oldřich Kaiser představil na premiéře svého nového filmu utajenou dceru

prozeny.cz – Miláček žen Oldřich Kaiser slaví 70. Muž mnoha talentů je šťastný v druhém manželství se svou Dášou

iDnes.cz – Teď už jsou mi lidi jedno, říká Oldřich Kaiser

novinky.cz – Divadlo Ungelt ukončilo spolupráci s Oldřichem Kaiserem

iDnes.cz – Bulvár má zaplatit Kaiserovi 400 tisíc za lež o příbuzenství se Zápotockým