Herečka Jana Hlaváčová: Před dvěma lety odešla královna českého divadla

Jana Hlaváčová skonala 13. ledna 2024 pár minut před půlnoci ve svém domě v pražských Modřanech ve věku 85 let. Dožívala v ústraní, sužovaly ji dlouhodobé zdravotní problémy. „Nemám chuť chodit ven. Nechci. Stejně jako už nemám chuť s nikým mluvit. Za prvé se mi občas komunikuje velmi těžce a za druhé jsem se toho v životě namluvila až až,“ okomentovala svůj zdravotní stav několik let před ochodem na věčnost. Svého manžela herce Luďka Munzara přežila o pět let.

V jednom z rozhovorů přemítala o skutečnosti, která ji donutí odejít ze záře reflektorů. Jak je z jejích slov patrné, byla v tomto ohledu realistkou: „Je velké umění odejít. Nastane okamžik, kdy to jde dolů, nutně musí nastat, fyziologicky, mentálně, vším, dobou, trendem. Takže já bych považovala za veliké štěstí, aby mě někdo měl tak strašně rád, že by mi z lásky řekl: „Jano, skonči.“ Zažila jsem návraty senilních kolegů, které nikdo nemohl dostat z jeviště, protože na něm stále chtěli být. A nevěděli, že už výstup skončil a oni mají odejít. Člověk si myslí, že to pořád jde, že má pořád potřebnou energii. A ona už není. To je potom moc smutné.“ A tento okamžik opravdu přišel, v roce 2011 musela výrazně omezit svou uměleckou práci. Hovořilo se o vyhoření, vyčerpání, nastoupily deprese, které podpořila diagnóza Parkinsonovy nemoci.

Jedinou uměleckou prací Jany Hlaváčové byla ještě epizodní role v inscenaci To byla moje písnička!. Nabídka přišla od Tomáše Töpfera z Divadla na Vinohradech. Jednalo se o sentimentální komedii o životě hvězd v domě pro vysloužilé umělce, potkala se tu celá jedna herecká generace: Daniela Kolářová, Marta Vančurová, Jana Štěpánková, Dana Syslová, Gabriela Vránová, Carmen Mayerová, Lilian Malkina, Libuše Švormová, Jana Jiskrová. Hlaváčová vystupovala až v závěrečné scéně, kdy její postava vjede na invalidním vozíku na jeviště a pronese jedinou větu. Pokud bylo Janě Hlaváčové dobře, objevila se na scéně, pokud to její stav neumožňoval, alternovala ji Věra Nerušilová. Naposledy stanula na jevišti v roce 2014. Pro řadu diváků se jednalo o herecký koncert, v jedné z recenzí se píše: „Vskutku mistrovská lekce, která vzniká právě teď a tady a už se nebude opakovat, umělecký zážitek, láska a špetka dojetí.“

Role byla původně nabídnuta Jiřině Jiráskové, ale ta ji z důvodu zhoršujícího zdravotního stavu musela odmítnout, tehdy k tomu řekla: „Já už opravdu hrát nechci a nikdy nebudu. Necítím se ani na tuhle jedinou větu. Víte, co by to pro mě bylo? Jenom dopravit se do divadla. Vždyť já už chodím jen s pomocí druhých.“ I Hlaváčovou vozila na představení dcera Bára Munzarová a následně ji opět odvážela domů. Minirolička dostala známou herečku alespoň na chvíli do jejího starého hereckého domova. O svém vztahu k divadlu ostatně řekla: „Když se dělá dobře, tak je to krásná droga. Mnohokrát se stává i lékem a záchranným lanem, když máte nějaké trápení. Přinejmenším na ně alespoň zapomenete na dvě hodiny během představení a přenesete se do jiného člověka a do jiného světa.“

Jana Hlaváčová začala svoji divadelní kariéru v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), následně se stala členkou Činohry Národního divadla v Praze, kde vytvořila kolem sedmi desítek rolí, např. Varju a později i Raněvskou v Čechovově Višňovém sadu, Ninu v Lermontovově Maškarádě, Madlenu Vojnarovou v Jiráskově Vojnarce, Markytku ve Stroupežnického Našich furiantech, Emilii Marty v Čapkově Věci Makropulos a mnoho dalších. V roce 1990 odešla společně s manželem Luďkem Munzarem z angažmá, o dva roky později byla přijata do souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila na dvě desítky rolí.

„Odešla královna české scény,“ napsalo pražské Národní divadlo, které se v pátek 26. ledna 2024 stalo místem posledního rozloučení s legendou. Jana Hlaváčová patřila mezi herečky, na které se chodilo, své řemeslo ovládala dokonale, měla charisma. Diváci i nyní zaplnili hlediště zlaté kapličky do posledního místa, aby vzdali hold své oblíbené umělkyni.

Mezi další, kdo se přišel s uznávanou divou rozloučit, patřil Jan Hrušínský, ředitel Divadla Na Jezerce, který pro tisk řekl: „Já si paní Hlaváčovou pamatuju především z dob, kdy byla na jevišti s mým tátou a hráli spolu mnoho velkých rolí, od Shakespeara po Čechova. Vždycky jsem se na ně rád díval. Je to kus života a historie a paní Hlaváčová byla svého času první dámou Národního divadla.“ Ředitel této scény Jan Burian ji charakterizoval jako představitelku toho nejlepšího z moderního herectví: „Její postavy byly dojemné, protože se podobně jako její tvůrkyně samy nad sebou nedojímaly.“

Zdroj: Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo v Praze, idnes, Blesk.cz