Osudová zrada Jany Brejchové: Jak nejlepší kamarádce Kamile Moučkové „ukradla“ životní lásku

Vztahový propletenec Jany Brejchové, Jiřího Zahajského a Kamily Moučkové je jednou z těžko uvěřitelných situací. Nešlo o obyčejný rozchod, ale o situaci, kdy jedna z nejpopulárnějších hereček historie přebrala životního partnera své nejlepší přítelkyni, se kterou se léta dělila o ta nejintimnější tajemství. Kamila Moučková k tomu později trpce poznamenala: „Jana u nás byla pečená vařená, byla to moje nejbližší kamarádka. A pak mi prostě podřízla krk. To se neodpouští.“

K prvnímu setkání Kamily Moučkové s Jiřím Zahajským došlo v roce 1962  díky přímluvě Jiřiny Švorcové. „Kamilo, k nám do divadla nastoupil takovej mladej, modrovokej a hodnej kluk rovnou z DAMU. Nemá kde bydlet, spí v šatně. Nemohl by u tebe chvíli zůstat, než mu seženou byt?“ vzpomínala Moučková na kolegyninu prosbu. Bez váhání souhlasila, netušila, že se z provizorního nájemníka záhy stane její osudový partner. V té době byla Moučková čtyřiatřicetiletou matkou tří dětí a měla za sebou již dvě manželství – první s hercem Milošem Willigem a druhé s  lékařem Josefem Moučkou.

V 60. letech byla Kamila Moučková již velmi známou televizní tváří, stála u zrodu televizního zpravodajství. Její život se převrátil, tak jako mnohým, 21. srpna 1968, když Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Ona byla tou osobou, která divákům v půl šesté ráno z obrazovky sdělovala, že „spřátelená“ vojska překročila československou hranici. Za několik hodin nato ji ze studia vyvedli dva vojáci se samopaly v zádech. S počínající normalizací její kariéra skončila, živila se jako uklízečka a barmanka v hereckém klubu, nakonec doma lepila igelitové sáčky. Stala se symbolem odporu proti komunistickému režimu, podepsala Chartu 77 a udržovala kontakty s disidenty.

Kamila Moučková žila se Zahajským „na psí knížku“ přes 30 let a jejich svazek byl v uměleckých kruzích považován za neotřesitelný. Moučková vztahu obětovala vše a Zahajský pro ni v dobách normalizačního útlaku představoval jedinou pevnou jistotu. „Věděla jsem, že mám vedle sebe chlapa, který mě podrží. Jeden příklad za všechny: když mě čtrnáct hodin vyslýchali v Ruzyni, Jirka celou tu dobu stál v nedaleké telefonní budce, upřeně sledoval ty těžká vrata a čekal, až mě konečně pustí ven.“ Po boku mladšího herce tehdy stála žena nejen silná a zkušená, ale také neobyčejně charismatická.

Jiří Zahajský byl pro Kamilu Moučkovou osudovou láskou, na kterou i po letech vzpomínala se slzami v očích: „Milovala jsem ho celý život a on miloval mě. Měli jsme se rádi jako blázni.“ Právě proto pro ni byla následná zrada tak drtivá – odehrávala se totiž přímo před jejíma očima, v bezpečí jejich společného domova. „Dal mi jedenatřicet krásných let. Věřila jsem, že se milujeme navzájem. Alespoň jsem si to celou tu dobu myslela,“ rekapitulovala s bolestným povzdechem.

Na Silvestra roku 1992 došlo k osudovému zvratu. Jana Brejchová na tyto okamžiky později takto vzpomínala: „Trochu jsme popili a s Jirkou jsme si o půlnoci dali pusu, která nebyla úplně nevinná. Okamžitě mi bylo jasné, že je to průšvih, a byla jsem rozhodnutá z toho rychle vycouvat. Nechtěla jsem Kamile ublížit. Jenže mi s ním bylo moc hezky, poskytoval mi klid, který jsem tehdy postrádala. Přiznávám, že nakonec zvítězilo moje sobectví.“

Jak však vzpomínala Kamila Moučková, jejich vztah tehdy procházel krizí a Zahajský navíc bojoval s problémy s alkoholem. Samotný rozchod pak připomínal scénu ze špatného filmu. Jiří Zahajský bez varování sbalil jen pár nejnutnějších věcí a zmizel. „Prostě se jednoho dne sebral a s igelitkou v ruce odešel k ní. Bez jediného slova vysvětlení. Působil jako náměsíčný,“ popisovala osudný okamžik Moučková. Zatímco ona zůstala stát v ochromujícím šoku, Jana Brejchová už na svého nového partnera čekala v autě přímo před domem. „Trvalo mi pět let, než jsem se z toho dokázala vzpamatovat,“ přiznala později hlasatelka, v jejímž životě i domově zůstalo po třech dekádách společného soužití jen bolestné prázdno.

Jana Brejchová, uctívaná jako „česká Bardotka“, byla sice na vrcholu slávy, ale v soukromí prožívala těžké období. Po vyčerpávajícím rozchodu s Jaromírem Hanzlíkem, jehož dominantní povaha ji údajně citově dusila, toužila po klidu a nekonfliktním partnerovi. Jiří Zahajský se pro ni stal ideálním přístavem. Traduje se, že Brejchová tehdy nasadila své ženské zbraně s nevídanou intenzitou a Zahajského, který měl slabost pro krásné ženy i dobré pití, si zcela podmanila.

Pro Kamilu Moučkovou to byla zdrcující dvojitá zrada – v jediný okamžik přišla o milovaného muže i o „sestru“, které bezvýhradně věřila. Pozdější svatba Brejchové a Zahajského pro ni byla jen bolestným potvrzením definitivního konce. Sama Brejchová si byla vědoma krutosti celé situace: „Uvědomovala jsem si, že Kamile ubližuji. Ani pro Jirku to nebylo jednoduché. Byl čestný a s Kamilou dlouho žil, navíc jí pomohl vychovat děti. Po nějaké době se k ní dokonce zkusil vrátit, ale asi za půl roku ji opustil definitivně.“

Nevraživost mezi oběma ženami dosáhla takové intenzity, že se na společenských akcích musely celé roky doslova obcházet obloukem. Kamila Moučková se jménu své bývalé přítelkyně vyhýbala – mluvila o ní jen jako o „té osobě“ a jakékoli pokusy o smír rezolutně odmítala. Ani s přibývajícími lety a pod tíhou vážných nemocí svůj postoj nezměnila. „I když je Jana teď vážně nemocná, nic to na věci nemění. Nejsem žádný svatý a tuhle kudlu do zad jí do smrti nezapomenu,“ prohlásila s neoblomnou upřímností. Tragiku celého příběhu dokresluje fakt, že i Zahajský s Moučkovou po svém náhlém odchodu přerušil veškeré kontakty a už nikdy spolu nepromluvili.

Situace měla navíc velmi nepříjemné vyvrcholení pro dceru Jany Brejchové, Terezu Brodskou. Ta vzpomínala, že když s Herbertem Slavíkem domlouvala termín svatby na Staroměstské radnici, došlo k nečekanému střetu. „V té době Kamila krátce působila jako oddávající a my jsme v ten kýžený den, jak jinak, natrefili právě na ni. Odmítla nás oddat, a tak se narychlo musel shánět náhradník,“ popsala Brodská moment, kdy staré rány zasáhly i další generaci.

Poslední roky života Jiřího Zahajského byly ve znamení vyčerpávajícího boje s rakovinou. Jana Brejchová se však odmítala vzdát a do poslední chvíle věřila v zázrak: „Prostě to spolu překonáme. Věřím tomu! Snažím se Jirkovi co nejvíc pomáhat a teď se jeho stav zrovna zlepšuje. Je to statečný chlap, a i když ho to bolí, nedává nic najevo.“ Podle jejich blízkých šlo o nejklidnější a nejstabilnější vztah, jaký kdy herečka zažila. Na společné chalupě na Kokořínsku našli svůj přístav – ona se starala o zahradu, on kutil a společně čelili nepřízni osudu. Brejchová o něj pečovala s naprostou oddaností a láskou, kterou vkládala i do těch nejobyčejnějších věcí: „Ráda jsem mu vařila vždycky, ale teď si na tom dávám záležet ještě víc. Chci si ho hýčkat. Musí mi trochu přibrat,“ dodávala starostlivě s tím, že mu k radosti stačí i poctivá koprovka nebo kuře na smetaně.

Kamila Moučková toužila spatřit Jiřího Zahajského ještě jednou, patrně s vědomím, že jde o poslední příležitost. Setkání jí však již nebylo umožněno. Jana Brejchová v té době narychlo sháněla nový bezbariérový byt v pražských Vršovicích, aby svému muži usnadnila život s nemocí. Než se však stihli přestěhovat, Jiří Zahajský zhoubné chorobě podlehl. Bylo mu 68 let.

Smrt Jiřího Zahajského se pro Janu Brejchovou stala osudovým zlomem; psychicky se zhroutila, což pravděpodobně odstartovalo její vleklé neurologické potíže. Svá poslední léta nakonec strávila v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Kamila Moučková na tragický konec své někdejší přítelkyně shlížela s hořkým odstupem: „Už nejsem ten blázen, co v sobě musí hýčkat nenávist. Ve stáří člověk leccos přehodnotí, ale ta jizva tam zůstane navždy.“ Přestože bolest byla hluboká, rezolutně dodávala: „Všem lidem jsem odpustila, ale Janě zkrátka ne!“ Teprve poté, co sama v devadesáti letech prodělala těžkou operaci krčku a náročnou rekonvalescenci, našla v sobě stín soucitu. „Už je mi to fuk. Je mi jí pouze líto,“ přiznala v jednom z posledních rozhovorů. „Vždyť je ležák, chudák… Osud zasáhl a vyřešil to vlastně za nás.“

Kamila Moučková odešla v roce 2020 ve věku 92 let. Až do svého posledního dne se těšila neutuchajícímu zájmu veřejnosti i médií a v paměti národa zůstala zapsána jako dáma, která se nikdy nepřestala prát s osudem a neochvějně hájit morální hodnoty. Jana Brejchová naproti tomu dožívala v naprostém ústraní léčebny pro dlouhodobě nemocné, kde se její životní pouť uzavřela na začátku února letošního roku ve věku 86 let. Jejich život byl plný zvratů a i osobních dramat, nyní již obě našly klid a snad i smíření.

Zdroje: csfd.cz, iDnes, iDnes, Týden.cz, Český rozhlas, AHA, AHA

Moučková, Kamila a Braunová, Petra. Nejsem žádná lvice: životní příběh legendární hlasatelky. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2010. 150 s., [38] s. obr. příl. ISBN 978-80-903944-7-6.

Deník Aha! (2013): Článek s titulkem Kamila Moučková o Janě Brejchové: Podřízla mi krk!