Článek
Představte si běžné ráno. Budík zazvoní, vy se pokoušíte otevřít oči, i když byste raději ještě spali. Nějak se vyhrabete z postele, zamíříte ke kuchyňské lince — a tam na vás čeká. Malý, horký zázrak. Káva. Vůně, která slibuje, že dnešek půjde zvládnout. První doušek. A jste zase člověk.
Ano, každý máme své rituály. Někdo si bez kávy neumí představit ráno, jiný ji potřebuje po obědě, aby přežil odpolední útlum. Ale co když právě načasování tohohle zdánlivě neškodného zvyku rozhoduje o tom, jak dlouho a zdravě budeme žít?
Ne, nejde o další výživové drama „káva škodí vs. prospívá“. Tentokrát je to o něčem méně nápadném – o čase. Vědci si tentokrát nevšímali, kolik kávy kdo vypije, ale kdy po ní sáhne.
Shromáždili data od více než 40 tisíc Američanů a začali zkoumat, jestli ranní nebo odpolední šálek může něco napovědět o zdraví srdce – a možná i o tom, jak dlouho tu budeme (odkaz na studii zde).
Kdy je na kávu ten správný čas?
Vědci si položili jednoduché otázky: „V kolik hodin lidé obvykle pijí kávu? A jak to souvisí s jejich zdravím, konkrétně se srdcem a celkovou úmrtností?“
A pak lidi sledovali. Rok za rokem. Skoro deset let. Sledovali, kdo z těchto lidí zemřel – a proč. A co zjistili?
Ti, kdo pili kávu hlavně dopoledne, tedy někdy mezi čtvrtou hodinou ranní a polednem, měli výrazně nižší riziko úmrtí než ti, kdo si ji rozložili během celého dne – včetně odpoledne a večera. A rozdíl to nebyl úplně malý.
U „ranních kávařů“ bylo ve výzkumu zjištěno o 16% nižší celkové riziko úmrtí. A co víc, u srdečních onemocnění to bylo dokonce o 31% méně. Největší zdravotní přínosy se tedy ukázaly právě u těch, kdo si kávu dopřávali výhradně v první půlce dne.
Nejde o množství, ale o načasování
Zdá se tedy, že to není ani tak o tom, kolik kávy denně vypijeme. Mnohem důležitější možná je, kdy si ji dopřáváme. Lidé, kteří si stejně silnou a stejně častou kávu vychutnali výhradně dopoledne, na tom byli lépe než ti, kteří si ji rozprostřeli do celého dne.
Jinými slovy: u kávy zřejmě nerozhoduje jen co děláme, ale taky kdy to děláme. A na načasování možná záleží více, než jsme si doposud mysleli.
Proč tomu tak je?
Naše tělo není stroj, který jede stále stejně. Má v sobě zabudované hodiny – říká se jim cirkadiánní rytmus. Ten nám určuje, kdy máme hlad, kdy se nám chce spát, kdy jsme výkonní, kdy máme odpočívat. A kofein do tohohle jemného rytmu zasahuje.
Dopoledne se tělo teprve rozjíždí a připravuje se k aktivitě – a káva mu může pomoct. Mozek očekává podněty, krevní tlak je přirozeně vyšší, trávení a metabolismus nastartované. Kofein v tuhle chvíli spíše spolupracuje - podpoří bdělost, povzbudí cévy, možná pomůže i se zánětlivými procesy.
Ale odpoledne a večer už tělo začíná zpomalovat. Chystá se na klid, regeneraci, spánek. A do toho přijde šálek kávy. Tělo se najednou musí zase „zapnout“, bdít, srdce se rozběhne, tlak stoupne. Možná se pak hůře spí, možná to ani nevnímáme — ale roky drobného narušování vnitřního rytmu mohou mít svoji daň.
Čas v pití kávy zřejmě hraje roli.
Omezení studie
Než začneme s ranní kávou slavit vítězství, je fér podívat se i na omezení samotné studie.
Předně – výzkum byl pozorovací (tzv. observační). Vědci tedy sledovali, co lidé dělají, a hledali mezi tím souvislosti. Neznamená to ale, že ranní káva nutně způsobuje lepší výsledky. Jen to, že spolu ty výsledky nějak souvisejí - že ukazují souvislosti, ale neprokazují příčinnou vazbu (kauzalitu). A to je rozdíl.
Navíc studie připouští, že ti, kdo si dávají kávu hlavně dopoledne, mohou mít i celkově jiný životní styl – třeba chodí spát dříve, lépe jedí, nebo více sportují apod. Což může výsledky ovlivňovat.
Další věc – všechna data pocházejí z USA. A jak víme, káva se v různých částech světa pije trochu jinak. U nás v Česku máme třeba jiné zvyky, jiný rytmus dne, možná i jiný vztah ke kávě samotné. Co platí za oceánem, nemusí nutně platit i u nás.
A pak tu jsou drobnosti, které ale také mohou hrát roli: studie neřešila, kdo pracuje na noční směny, kdo má jaké genetické předpoklady ke zpracování kofeinu, jakou formu kávy lidé pili (jestli třeba espresso, nebo filtrovanou) a nezahrnula ani konzumaci kofeinových doplňků.
Zkrátka, jako vždycky ve vědě: jeden výzkum nám dá zajímavé vodítko, ale ne definitivní odpověď.
Co z toho všeho plyne?
Není třeba panikařit. Nikdo neříká, že jedno odpolední espresso denně nás zabije. Vědci nás nechtějí připravit o kávu. Naopak – mnohé jiné výzkumy ukazují, že káva má spoustu zdravotních přínosů [1].
Ale možná jen tehdy, když nasloucháme svému tělu a jeho přirozenému rytmu. Čili asi jde i o to, dát tělu dávku kávy v ten správný čas. Naše každodenní rituály nejsou jen otázkou chuti – ale v tomto případě asi i biologie.
Takže pravidelná káva dopoledne? Klidně. Káva po obědě? Tělo možná nebude nadšené. A večerní káva? No, to už by mohl být u někoho ze zdravotního a dlouhodobého hlediska problém.
Závěrem
Možná jsme si celou dobu kladli špatnou otázku. Ne jestli káva škodí, nebo prospívá. Ale kdy přesně ji pijeme. Ukazuje se, že i tahle „drobnost“ může ve finále znamenat rozdíl mezi podporou zdraví a jeho tichým narušováním.
Avšak jak už bylo řečeno, neznamená to, že se musíme kávy po obědě nutně vzdát. Ale možná dává smysl zamyslet se, jestli by nám neuškodilo přesunout šálek kávy o pár hodin dříve. Ne kvůli nějakému dogmatu, ale prostě proto, že naše tělo to tak má zřejmě rádo.
Zdroje:
