Článek
Nad městem se tyčila mohutná hora Vesuv, kterou místní považovali za dávno vyhaslou. Nikdo netušil, že právě ona se stane jejich zkázou.
5. února roku 62 n. l. příroda vyslala první a pro Pompejany zřejmě i poslední vážné varování. Silné zemětřesení poškodilo velkou část Pompejí i okolních měst. Zřítily se domy, chrámy i části vodovodního systému. Obyvatelé byli otřeseni, ale město neopustili. Římané byli zvyklí stavět znovu a lépe. Následující roky proto probíhaly rozsáhlé opravy, které však nikdy nebyly dokončeny. Když přišla skutečná katastrofa, bylo město stále plné lešení, stavebního kamene, rozestavěných domů a především lidí.
Den erupce
Osud Pompejí se naplnil 24. srpna roku 79 n. l., i když moderní výzkumy dnes častěji poukazují na to, že možná bylo datum erupce spíše podzimní datum. Krátce po poledni se z Vesuvu vyvalil obrovský sloup popela, plynů a sopečného materiálu. Římský spisovatel Plinius mladší, který erupci pozoroval z dálky, jej přirovnal k rozvětvené koruně borovice.
Zpočátku padal na město jen jemný popel a pemza. Lidé byli zmateni, ale mnozí stále věřili, že nejde o nic zásadního. Někteří opustili město, jiní se vrátili domů pro cennosti nebo čekali na příbuzné.
Výbuch Vesuvu nebyl okamžitý smrtelný výbuch, jako například u sopky Mount St. Helens. Z dnešního pohledu by nám bylo jasné, že musíme okamžitě odejít, ale tehdy lidé neznali vulkanologii, Vesuv považovali za mrtvou horu a spousta lidí si řekla: „Přežili jsme zemětřesení, přežijeme i tohle“ a fungovali stylem „Jdeme spát, ráno to uklidíme“.
Během několika hodin se však situace dramaticky zhoršila. Ulice se plnily sopečným materiálem, střechy domů se začaly bortit pod jeho váhou a vzduch byl stále hůře dýchatelný.
Smrt přichází v noci
Rozhodující fáze katastrofy nastala v noci. Vesuv začal chrlit pyroklastické proudy – extrémně horké směsi plynů, popela a úlomků hornin, které se řítily krajinou obrovskou rychlostí. Tyto žhavé vlny zasáhly Pompeje opakovaně. Teplota byla tak vysoká, že smrt nastávala během zlomků vteřin.
Lidé, kteří se ukryli v domech, sklepích nebo pod schodišti, neměli šanci. Město bylo během několika hodin zcela pohřbeno pod vrstvou sopečného materiálu silnou až šest metrů. Pompeje zmizely z povrchu země a spolu s nimi i paměť na jejich přesnou polohu.
Zapomenuté město pod zemí
Po katastrofě se přeživší usadili jinde. Krajina se časem změnila v pole a vinice a Pompeje upadly v zapomnění. Po celá staletí leželo město ukryté pod zemí, chráněné vrstvou popela, která paradoxně zabránila jeho rozkladu.
K zásadnímu obratu došlo až v 18. století, kdy se při stavebních pracích začaly objevovat antické zdi a předměty. Roku 1748 byly zahájeny systematické vykopávky. To, co archeologové objevili, nemělo v dějinách obdoby – celé město zachované téměř v původní podobě.
Lidé uvěznění v posledním okamžiku
Jedním z nejpůsobivějších objevů byly otisky lidských těl v sopečném popelu. Po rozkladu měkkých tkání zůstaly dutiny, které v 19. století archeolog Giuseppe Fiorelli začal vyplňovat sádrou. Vznikly tak slavné sádrové odlitky obětí zachycených v okamžiku smrti.
Postavy skrývající si tvář, rodiče objímající děti nebo ležící v bezmocných polohách patří k nejsilnějším obrazům archeologie vůbec. Pompeje tak přestaly být jen ruinami a staly se místem hlubokého lidského příběhu.
Každodenní život starověkého města
Pompeje však nejsou jen symbolem tragédie. Jsou také jedinečným svědectvím každodenního života Římanů. Dochovaly se domy bohatých patricijů i skromné byty, veřejné lázně, nevěstince, hospody i pouliční stánky s teplým jídlem. Na zdech se zachovaly malby, politická hesla, milostné vzkazy i hrubé vtipy.
Díky Pompejím dnes víme, co lidé jedli, jak se oblékali, jak trávili volný čas i jak fungovala ekonomika města. Jde o jedinečné okno do minulosti, které nemá obdoby.
Město, které stále promlouvá
Dnes jsou Pompeje jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť světa. Moderní technologie umožňují detailní výzkum budov, kosterních pozůstatků i samotné erupce. Přesto zůstávají Pompeje především silným mementem – připomínkou lidské zranitelnosti tváří v tvář přírodním silám.
Svým smutným způsobem jsou Pompeje město, které zemřelo během jediné noci a zároveň přežilo téměř dva tisíce let uchováno pod zemí.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Britannica.com (https://www.britannica.com/place/Pompeii)
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pompeje)
Nationalgeographic.com (https://www.nationalgeographic.com/history/article/pompeii)
Pompeii.org (https://pompeiisites.org/oplontis/)
