Článek
V pubertě se tato potřeba ještě zesílí. Teenager nechce být jen další z davu. Chce být vidět. Chce mít svůj vlastní styl, vlastní hudbu, vlastní identitu. Chce být někým originálním.
A přesto se často děje zvláštní paradox. Čím víc se lidé snaží odlišit, tím podobnější si nakonec jsou.
Stačí se projít kolem střední školy. Desítky mladých lidí, kteří chtějí být jiní. A přesto mají stejné značky bot, podobné účesy, stejné telefony, stejné výrazy. Každý chce být něco extra, ale všichni nakonec vypadají téměř stejně.
Proč se to děje?
Ve skutečnosti jde o hluboce zakořeněný mechanismus lidského mozku, který vznikal miliony let evoluce. Člověk je biologicky nastavený na přijetí skupinou. Lidé jsou zkrátka společenský druh. Po většinu historie bylo přežití závislé na tom, zda člověka přijme skupina. Ten, kdo byl vyhnán z kmene, často nepřežil. Mozek si proto vytvořil velmi citlivý systém na sociální schválení.
Když nás ostatní přijímají, mozek uvolňuje dopamin. Látku spojenou s pocitem odměny. Podobně fungují i sociální sítě. Každý like, reakce nebo pochvala aktivuje centra odměny v mozku. Ne náhodou jsou sociální média tak návyková. Touha být výjimečný tedy není jen otázka ega. Je to kombinace dvou základních potřeb. Chceme být viděni, ale zároveň chceme být přijati.
A právě mezi těmito dvěma silami vzniká napětí.
Psychologové tomu někdy říkají paradox individuality. Člověk chce být jiný než ostatní, ale vlastně ne příliš jiný. Chce vyčnívat bezpečně.
To je důvod, proč si mnoho lidí vybírá kontrolovanou originalitu. Například alternativní styl, který je však populární uvnitř určité skupiny. Člověk pak získá pocit jedinečnosti, aniž by riskoval odmítnutí.
Nejsilněji se tento mechanismus projevuje v dospívání. Mozek teenagera prochází obrovskou přestavbou. Oblasti spojené s emocemi a sociálním hodnocením jsou velmi aktivní, zatímco části mozku odpovědné za dlouhodobé rozhodování, ještě nejsou plně vyvinuté. Proto mají názory vrstevníků v pubertě tak obrovskou sílu. Puberťák se chce odlišit od svých předpotopních rodičů, ale chce zapadnout do skupiny svých vrstevníků.
Pro dospívajícího to totiž není jen oblečení. Je to sociální signál. Značka telefonu je něco šíleně důležitého. Je to informace o tom, kam člověk patří. Mozek totiž sociální odmítnutí vnímá podobně jako fyzickou bolest. Studie pomocí magnetické rezonance ukázaly, že při sociálním vyloučení se aktivují podobné oblasti mozku jako při skutečné bolesti.
Myslete na to, až budete svému pubertálnímu potomkovi kupovat boty a on bude chtít jedině Nike a nic jiného. Nezpůsobujte mu bolest a prostě mu je kupte.
Proč milujeme superhrdiny
Superhrdinové představují hlubokou lidskou fantazii - možnost být někým víc než obyčejným člověkem. Mít skrytý potenciál. Být důležitý. Zachránit svět. Nezapadnout v davu.
Spiderman, Batman nebo X-Men. Ve skutečnosti často symbolizují něco mnohem hlubšího. Touhu po identitě a uznání. Ale nebojte, není to nic nového pod sluncem, jen si vzpomeňte na Achillea, Hrekula a jiné bájné hrdiny.
Mnoho superhrdinů navíc začíná jako outsider. Nezapadají. Jsou zvláštní. A právě jejich odlišnost se nakonec ukáže jako síla. To je nesmírně silný motiv zejména pro mladé lidi, kteří sami hledají vlastní místo ve světě.
Sociální sítě a továrna na výrobu identit
Nikdy v historii nebyl člověk vystaven tolika obrazům ostatních lidí jako dnes. Sociální sítě neustále ukazují, jak bychom měli vypadat, co bychom měli nosit, co bychom měli poslouchat a jak bychom měli žít.
Mozek je přirozeně nastavený na napodobování. Existují dokonce takzvané zrcadlové neurony, které se aktivují, když pozorujeme chování druhých. Díky nim se učíme sociálním pravidlům a empatii.
Jenže v digitálním světě je tento mechanismus extrémně přetížený.
Když člověk denně sleduje stovky podobných tváří, stylů a trendů, začne je podvědomě kopírovat. Často ani neví, že to dělá. Vzniká tak zvláštní iluze individuality. Lidé mají pocit, že se sami rozhodují, ale jejich preference jsou ve skutečnosti silně formované prostředím.
To neznamená, že člověk nemá svobodnou vůli. Znamená to jen, že naše identita vzniká mnohem více sociálně, než si připouštíme. Potřebujeme patřit i vynikat zároveň. Možná právě v tom spočívá jeden ze základních rozporů lidské existence.
Chceme být sami sebou, ale zároveň chceme někam patřit.
Když jsme příliš odlišní, hrozí izolace. Když jsme příliš stejní, ztrácíme pocit vlastní výjimečnosti. Celý život proto hledáme rovnováhu. Někdo ji hledá v módě. Jiný v umění, názorech, kariéře nebo životním stylu. A někdy člověk zjistí, že skutečná originalita nevzniká z toho, co nosí nebo vlastní, ale z toho, jak přemýšlí, jak se chová k ostatním a co vytváří.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Psychology Today (https://www.psychologytoday.com/us/blog/sense-of-belonging/202202/the-science-behind-our-need-to-belong)
Psychology Today (https://www.psychologytoday.com/us/blog/apologies-to-freud/201009/why-your-teen-insists-on-dressing-exactly-like-her-friends)
Psychology Today (https://www.psychologytoday.com/us/blog/beyond-the-doubt/201903/what-everyone-wants-0)
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zrcadlov%C3%BD_neuron)
How stuff works (https://people.howstuffworks.com/what-is-social-identity.htm)
