Alizée – Lolita, která dospěla

Jmenovala se Alizée Jacotey a během několika měsíců se stala symbolem francouzské popové kultury. Málokdo tehdy tušil, že za sladkým úsměvem šestnáctileté dívky se skrývá příběh plný protikladů – slávy, tlaku, krásy i touhy po svobodě.

Alizée se narodila v srpnu 1984 v Ajacciu na sluncem zalité Korsice. Odmalička tančila a snila o světlech reflektorů. Jako dítě prý byla plachá, ale na pódiu se proměňovala – pohyb jí dával jistotu. Když se v roce 1999 objevila v televizní soutěži Graines de Star, nikdo netušil, že se právě dívá na budoucí hvězdu. Chtěla soutěžit jako tanečnice, jenže soutěžní kategorie pro jednotlivce neexistovala. Tak se rozhodla zpívat. Náhoda? Možná osud.

Zaujala Mylène Farmer, tehdy již slavnou francouzskou zpěvačku, a jejího dvorního skladatele Laurenta Boutonnata. Ti dva z ní vytvořili projekt, který měl být něžný i provokativní, dívčí i nebezpečně přitažlivý. A vznikla „Lolita“.

Rok 2000. Z rádií zní Moi… Lolita, televizní obrazovky zaplavují klipy s mladičkou Alizée v krátkých sukních, bosou v rosné trávě, s pohledem, který si pohrává se všemi hranicemi. Francie byla uchvácena, Evropa ji následovala.

Jenže tahle sladkost měla i pachuť. Média i veřejnost se předháněla v tom, jak mladou zpěvačku popisovat. Někdo viděl romantickou múzu, jiný nebezpečně sexualizovaný obraz teenagerky. Sama Alizée později přiznala, že to celé byla „role“, kterou hrála, a že tehdy jen plnila očekávání dospělých kolem sebe. V šestnácti letech se stala projektem – dokonalým produktem doby, která chtěla krásu i provokaci v jednom balení.

A fungovalo to. Její debutové album Gourmandises prodalo miliony kopií a Alizée se přes noc stala mezinárodní senzací. Jenže zatímco svět se radoval, ona se v tom všem musela naučit najít sebe.

Po raketovém startu přišlo druhé album Mes Courants Électriques a pak několik let ticha. Když se vrátila s deskami Psychédélices a Une Enfant du Siècle, bylo jasné, že z dívky vyrostla žena. Hudba byla osobnější, dospělejší, melancholičtější. Už to nebyla Lolita – byla to Alizée, která si dovolila být skutečná.

Na jevišti zjemněla, přestala se stylizovat do postavy dívky, kterou kdysi vymysleli jiní. Její vizuál se proměnil – místo krátkých sukní elegantní šaty, místo koketního úsměvu klidná jistota. Publikum ji možná v masovém měřítku opustilo, ale ti, kteří zůstali, viděli ženu, která se našla.

V osobním životě se Alizée nikdy netajila tím, že je spíš introvert. V roce 2003 se provdala za zpěváka Jérémy Châtelaina a narodila se jim dcera Annily. Po rozvodu v roce 2012 se objevila v televizní soutěži Danse avec les Stars – a právě tam potkala tanečníka Grégoira Lyonneta, který se stal jejím životním partnerem.

Spolu otevřeli taneční školu v Ajacciu, kde dnes učí děti i dospělé. „Tanec je moje první láska,“ říká Alizée. A je symbolické, že po všech těch letech se vrátila právě k ní. K pohybu, který ji provázel od dětství, a ke svobodě, kterou jí popová sláva na čas vzala.

Fanoušci často zmiňují, že Alizée má něco z aury herečky Claudie Cardinale – ten jemný středomořský půvab, hřejivý pohled a zvláštní směs nevinnosti a síly. Obě působí, jako by svět kolem nich zpomalil.

Možná právě v tom spočívá přitažlivost Alizée.

Dnes už Alizée není hvězdou světových hitparád, ale to jí zřejmě vůbec nevadí. Zůstává věrná Korsice, rodině a tanci. Občas vydá singl nebo se objeví v televizi, ale její největší úspěch se odehrál jinde – v jejím vlastním životě.

Z dívky, kterou média proměnila v Lolitu, se stala žena, která si vzala zpět kontrolu nad svým obrazem. Její příběh je připomínkou, že i když showbyznys dokáže člověka s

*

Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:

Wikipedia (cs, en, fr): Alizée – biografie, kariéra, osobní život (https://en.wikipedia.org/wiki/Aliz%C3%A9e).

Last.fm: Alizée Wiki – hudební vývoj a diskografie (https://www.last.fm/music/Aliz%C3%A9e).

AlizeeAmerica.com: rozhovory a citace (https://alizeeamerica.com/).

videa na youtube.com