Článek
Na křižovatce ulic Karloveská a Mlynská dolina vybuchlo osobní auto BMW. Za volantem seděl Róbert Remiáš, 25letý bývalý policista. Neměl šanci přežít. Výbuch byl natolik silný, že trosky vozu se rozletěly desítky metrů daleko. Oficiálně šlo o „neznámý výbuch“. Neoficiálně se však už v prvních hodinách mluvilo o cílené vraždě.
Remiáš nebyl náhodnou obětí. Byl blízkým spolupracovníkem a spojkou svědka v jedné z největších politických kauz Slovenska – únosu syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče mladšího. Tento případ dodnes patří k nejtemnějším kapitolám slovenské demokracie.
Svědek, který věděl příliš mnoho
Remiáš udržoval kontakt s Oskarem Fegyveresem, bývalým příslušníkem Slovenské informační služby (SIS), který se rozhodl promluvit o pozadí únosu prezidentova syna. Fegyveres tvrdil, že únos byl organizován lidmi napojenými přímo na státní moc a tajné služby. Když začal spolupracovat s vyšetřovateli, stal se pro mnohé nepohodlným.
Právě Remiáš měl sehrát klíčovou roli. Fungoval jako prostředník mezi svědkem a vyšetřovateli, pomáhal s kontakty, ochranou a předáváním informací. V době své smrti byl jedním z nejdůležitějších článků celé kauzy. A pak náhle zemřel.
Oficiální verze vs. realita
Vyšetřování dospělo k závěru, že auto bylo odpáleno náloží umístěnou pod vozem. Šlo o profesionálně provedený atentát. Přesto se případ dlouhá léta nikam neposunul. Padala jména, objevovala se podezření, ale nikdo nebyl pravomocně odsouzen.
Podezření se soustředilo zejména na vedení SIS z 90. let, konkrétně na tehdejšího ředitele Ivana Lexu. Ten byl sice obviněn, ale soud ho později osvobodil pro nedostatek důkazů. Klíčové svědectví chybělo, důkazy se rozpadaly a případ se postupně stal symbolem selhání spravedlnosti v době politického tlaku.
Celou situaci ještě více zkomplikovaly tzv. Mečiarovy amnestie, které na čas znemožnily plnohodnotné vyšetřování únosu i souvisejících činů. Až po jejich zrušení v roce 2017 se otevřela možnost případ znovu přezkoumat. Ani tehdy však nepřišel definitivní průlom.
Rodina, která čeká na pravdu
Remiášova matka se po léta domáhala spravedlnosti. Opakovaně upozorňovala, že její syn byl umlčen, protože věděl příliš mnoho. Její boj se stal symbolem odporu proti beztrestnosti mocných. Přestože Evropský soud pro lidská práva později konstatoval, že slovenský stát v případu pochybil, skutečný pachatel zůstává neznámý.
Otázky zůstávají
Kdo dal příkaz k atentátu? Kdo měl přístup k výbušnině a informacím o Remiášově pohybu? Proč se klíčové důkazy ztratily nebo nebyly nikdy použity? To vše dodnes rezonuje.
Vražda Róberta Remiáše není jen kriminálním případem. Je mementem doby, kdy se státní moc mohla postavit nad zákon. Připomíná, že demokracie není samozřejmost a že pravda může být pohřbena hluboko – zvlášť když se dotýká těch, kteří drží skutečnou moc.
Dnes, téměř třicet let po výbuchu, zůstává Remiášova smrt oficiálně nevyřešená. A právě proto se k ní veřejnost znovu a znovu vrací. Nejen jako k tragédii jednoho mladého muže, ale jako k symbolu otázky, která dosud nemá odpověď. Kdo dal příkaz k atentátu?
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://sk.wikipedia.org/wiki/R%C3%B3bert_Remi%C3%A1%C5%A1)
DeníkN (https://dennikn.sk/tag/robert-remias/)
Aktuality.sk (https://www.aktuality.sk/clanok/886103/pred-25-rokmi-bol-zavrazdeny-robert-remias-jeho-smrt-dodnes-nevysetrili/)
Blesk.cz (https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/573270/vrazda-expolicisty-roberta-remiase-25-posun-ve-vysetrovani-po-22-letech.html)
