Článek
Sám zažil řadu osobních událostí, které ho přesvědčily, že lidská psychika přesahuje běžné hranice racionálního chápání.
Jung celý život zkoumal, co se skrývá za tím, co nazýval kolektivním nevědomím — hlubokou vrstvou psychiky, kterou sdílí celé lidstvo. Odtud podle něj pramení mýty, symboly, sny i mystické zážitky. Fascinovaly ho případy, kdy se vnitřní psychický obsah nějakým způsobem zrcadlil v realitě — bez jakékoliv logické příčiny. Tento jev nazval synchronicita. Sám se s ní několikrát osobně setkal.
Případy z praxe
Jedna z nejslavnějších příhod, kterou často uváděl, se odehrála při terapii s pacientkou. Žena mu vyprávěla sen o zlatém skarabeovi — posvátném brouku staroegyptské mytologie. V tu chvíli Jung uslyšel zaklepání na okno. Otočil se a uviděl hmyz narážející do skla. Když otevřel okno, chytil brouka do ruky a s údivem zjistil, že jde o chrobáka, který se tvarem i barvou nápadně podobal snovému skarabeovi. Tento okamžik ho hluboce zasáhl. Vnímal ho jako smysluplnou shodu — důkaz, že duševní obsah může být propojen s vnějším světem způsobem, který nelze vysvětlit pouhou náhodou.
Podobných zážitků měl Jung víc. V roce 1924, kdy často pobýval ve své kamenné věži v Bollingenu u Curyšského jezera, zažil několik zvláštních nocí. V tichu venkova zaslechl kroky, smích a hudbu, jako by kolem domu procházelo procesí lidí. Když vyšel ven, nikoho nenašel. Tyto události se opakovaly a Jung je vnímal jako hraniční zkušenosti mezi snem, vizí a realitou. Neodmítal je jako halucinace, ale chápal je jako projevy hlubších vrstev psyché — jako symbolické obrazy přicházející z nitra.
NDE
K nejintenzivnějším zážitkům však došlo o dvacet let později, když Jung v roce 1944 prodělal těžký srdeční infarkt. V tomto stavu blízkém smrti prožil vizi, kterou později podrobně popsal ve své autobiografii Vzpomínky, sny, myšlenky. Ocitl se vysoko nad Zemí, viděl naši planetu jako modrý glóbus obklopený vesmírem a cítil, jak se vše, co kdy byl, pomalu odlupuje – všechny role, názory i lidské touhy. Zůstal jen pocit čistého bytí, úplnosti a pokoje. Před sebou viděl chrám vytesaný do skály a postavu v bílém rouchu, která ho očekávala. Jung tento zážitek popisoval jako stav hluboké duchovní skutečnosti, který se vymykal běžnému pojetí života a smrti.
Už od dětství měl Jung zkušenosti, které by dnes mnozí označili za paranormální. Jednou například spatřil u dveří své matky podivnou postavu, jejíž hlava se oddělovala od těla a vznášela ve vzduchu. Tyto obrazy ho děsily, ale zároveň fascinovaly. V pozdějších letech si uvědomil, že v jeho rodině se podobné citlivosti k duchovnímu světu vyskytovaly častěji. Mluvil o „noční straně“ své matky – o tajemném, intuitivním aspektu její osobnosti, který ho v dětství silně ovlivnil.
Zajímavé je, že Jung měl i několik snů, které se později naplnily. Zdálo se mu například o smrti člověka, který byl tehdy živ a zdráv, ale brzy poté skutečně zemřel. Tyto zkušenosti si pečlivě zaznamenával a zkoumal je jako příklady možných předtuch či nevysvětlitelných propojení mezi myslí a skutečností.
Otevřená mysl velkého myslitele
Jeho zájem o nevysvětlitelné se netýkal jen osobních vizí. Po druhé světové válce se Jung začal zabývat i fenoménem UFO, který tehdy přitahoval pozornost veřejnosti. Ačkoliv nepopíral možnost fyzické existence těchto objektů, viděl v nich především archetypální symbol – obraz, který vystupuje z kolektivního nevědomí lidstva. UFO podle něj představovalo psychologický pokus lidstva vyrovnat se s novou, nejistou dobou po válce.
Jung k těmto zážitkům přistupoval s respektem, ale i s určitou zdrženlivostí. Nepovažoval je za důkaz existence duchů či nadpřirozena v náboženském smyslu, nýbrž za projevy hlubších vrstev lidské duše. Tvrdil, že sny, vize či „náhody“ jsou symbolické zprávy, které k nám přicházejí, když je vědomí příliš uzavřené nebo jednostranné. Pro Junga byl svět psychický a fyzický dvěma stranami téže mince – vzájemně propojenými, i když nerozluštitelně.
Tím, že Jung bral vážně i nevysvětlitelné zážitky, rozšířil hranice psychologie daleko za rámec vědy své doby. Otevřel prostor pro duchovní zkušenost, pro mystiku i pro myšlenku, že lidská duše je hlubší, než si dokážeme představit. Díky jeho odvaze překročit hranice rozumu se psychologie stala mostem mezi vědou a tajemstvím bytí.
Zdroje:
hniha Almanach Tajemna (1995)
Psi Encyclopedia – Carl Gustav Jung (Society for Psychical Research): o Jungově zájmu o parapsychologii, synchronicitu a UFO.
Komianos, Athanasios: „Jung’s Self-Reports of His Paranormal Experiences,“ Journal of Regression Therapy.
Jung, C. G.: Memories, Dreams, Reflections (autobiografie, 1961).
Claudia Richter: Carl Jung and the Ghosts: Psychological Perspectives, The Journal of Analytical Psychology (2021).
CarlJungDepthPsychologySite.blog – Parapsychological Experiences of Jung.
