Článek
Ale příběh tohoto kostela je mnohem hlubší než jen optická zvláštnost. Je to příběh víry, rodu Larischů, pohnutých osudů starého města i devastujícího zásahu těžby uhlí, která doslova pohltila celé okolí.
Chrám vznikl roku 1736 v barokním slohu jako náhrada za starší dřevěný kostel sv. Martina, jenž stál v místě už od 15. století. Nová stavba na kamenitém návrší měla být symbolem stability a vznešenosti. Zadavatel, František Vilém Larisch, se postaral nejen o její architektonickou kvalitu, ale také o rodinnou kryptu zbudovanou přímo pod kostelem. Interiér chrámu dodnes uchovává cennou kamennou křtitelnici z 15. století, která pamatuje i dřívější sakrální stavbu.
Když se pod zemí začalo hýbat…
Karvinná se v 19. století proměnila v jedno z nejbohatších a nejrušnějších měst regionu. Zámek, pivovar, školy, radnice, lázně, honosné šlechtické sídlo i početné hornické kolonie — to vše tvořilo městskou krajinu. Avšak pod zemí se skrývalo nerostné bohatství, jehož těžba brzy změnila ráz celého území.
Pod kostelem se vytěžilo více než 25 slojí uhlí o souhrnné mocnosti přes 50 metrů. Země se začala propadat… a kostel s ní. Poklesy dosahovaly až 36 metrů. Pevná stavba, která kdysi dominovala návrší, se ocitla v terénní depresi a začala se nebezpečně naklánět. Věž musela být několikrát snížena a její původní barokní elegance časem ustoupila jednoduché stříšce.
V 50. letech byly kvůli nebezpečí demolovány všechny přilehlé stavby — fara, hospodářské objekty i domy v okolí. Z někdejšího města zůstávalo čím dál méně.
„Česká Pisa“, která měla zaniknout
Po revoluci byl osud kostela velmi nejistý. V roce 1992 mu dokonce hrozila demolice — stavba byla navržena ke zbourání jako nebezpečná a nenapravitelně poškozená. Tehdy se ovšem spojili architekti, památkáři, duchovní i místní lidé a začali bojovat za jeho záchranu.
Mezi lety 1994–1995 proběhla rozsáhlá sanace. Kostel byl stabilizován, podloží zpevněno a konstrukce staticky zajištěna tak, aby se náklon již neprohluboval. Chrám přežil — proti všem předpokladům.
Od té doby se z něj stal symbol Karviné-Dolů: poslední viditelný svědek zaniklého města, které ustoupilo důlní činnosti. Jeho úklon činí téměř 7°, což je více než u proslulé věže v Pise. Tento efekt je ale u celého kostela ještě výraznější, protože se naklání celá stavba, nejen věž.
Místo ticha, vzpomínek i naděje
Dnes je kostel sv. Petra z Alkantary jednou z nejnavštěvovanějších památek regionu. V letní sezóně je otevřen veřejnosti, pořádají se zde komentované prohlídky, koncerty i duchovní setkání. Vstoupit dovnitř je zvláštní zážitek: podlaha je rovná, ale stěny se naklánějí. Člověk má téměř pocit, že se ocitl v prostoru, který vzdoruje logice.
Kostel stojí uprostřed téměř prázdné krajiny, kde dřív bývaly domy, obchody, škola i radnice. Tím silněji působí jako memento — jako připomínka ran, které zdejší krajina utrpěla, i jako svědectví odolnosti, kterou dokáže projevit lidské úsilí.
Je to stavba, která přežila vlastní zánik města. Stavba, která si zaslouží pozornost i respekt.
Zvon sv. Petra z Alkantary
Závěrečné poselství
Kostel sv. Petra z Alkantary není jen turistická atrakce. Je ochranou paměti místa, které zmizelo, ale neztratilo se. Je příběhem o tom, jak hluboce dokáže člověk změnit krajinu, ale také o tom, jak velkou sílu má vůle zachovat to, co je cenné.
Je to šikmý, ale neporažený svědek času.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku
Město Karviná – oficiální informace o historii kostela a Karvinné
(https://www.karvina.cz/mesto-karvina/sikmy-kostel-sv-petra-z-alkantary-rarita-v-celem-cesku)
Visit Karviná – turistické materiály o „šikmém kostele“
Starakarvina.cz – historické srovnávací fotografie a informace o záchraně kostela
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Petra_z_Alkantary_(Karvin%C3%A1)
