Článek
V druhé polovině 19. století se v Indii objevil příběh, který rychle zaujal Evropu i indické koloniální kruhy. Příběh o chlapci, který byl údajně nalezen žijící mezi vlky. Jméno, jímž mu v zařízení nedaleko Agry dali, bylo Dina Sanichar — odvozené od slova znamenajícího „sobota“, dne, kdy prý dorazil do sirotčince. Od té doby se jeho osud stal jedním z nejznámějších případů tzv. divokých dětí (feral children) a často se uvádí, vedle legendy o Mowglim, jako jedna z možných inspirací Rudyardu Kiplingovi.
Jak byl nalezen
Podle nejčastěji citovaných zpráv objevila skupina lovců v oblasti Bulandshahru (v dnešním státě Uttarpradéš) v jeskyni chlapce obklopeného vlky. Popis z 19. století líčí, že lovci našli chlapce, který chodil po čtyřech, rychle utíkal, jedl syrové maso a napodoboval zvířecí zvuky. Lovci chlapce odvedli a odeslali do misijního sirotčince v Sikandra u Agry. V poválečných a populárních líčeních se objevuje rok 1867; některé moderní zdroje však uvádějí i rok 1872 — svědectví z doby i pozdější záznamy se v detailech liší, což je u takových případů očekávatelné.
Život v lidském světě — pokusy o socializaci
Po převezetí do sirotčince se Dina Sanichar stal předmětem pozornosti správců a návštěvníků. Neovládal řeč, místo toho své potřeby a pocity vyjadřoval skřeky a zvuky podobné vlčímu vytí, učil se chovat „lidsky“ s velkými obtížemi. Úsilí vychovatelů přivést ho k běžným lidským návykům mělo jen omezený úspěch. Sanichar se sice časem naučil chodit vzpřímeně a oblékat se, v mnohém však zůstal divoký — preferoval syrové maso, žvýkal kosti a podle některých zápisů si vypěstoval i závislost na tabáku, často byl líčen jako nadměrný kuřák. Jeho schopnost osvojit si řeč a běžné sociální dovednosti zůstala po celý život vážně omezená.
Smrt a odkaz
Dina Sanichar zemřel jako dospělý muž — většina pramenů uvádí konec 19. století, často rok 1895. Zanechal za sebou víc otázek než odpovědí: byl skutečně „vychován“ vlky, nebo šlo o dítě, které uniklo lidské společnosti a nějakou dobu přežívalo v divočině? Jakmile byl odříznut od svého raného prostředí, do jaké míry byla jeho mentální a jazyková vývojová dráha nenávratně narušena? Na tyto otázky moderní věda i etika odpovídají opatrně — izolace v raném dětství může mít těžké a trvalé následky, zvláště pokud se dítě v kritických obdobích neučilo jazyk či sociální interakce.
Mezi faktem a mýtem
Případy vlčích dětí se v 19. století objevovaly v tisku i v cestopisech častěji než dnes, a mnohé zprávy jsou přinejmenším zveličené. Zvláštnosti v líčení, přítomnost misijních vypravěčů, kteří příběh šířili v evropských kruzích, a dobová touha po kuriozitách mohla vytvořit „legendu“ okolo reálného, avšak mnohem méně pohádkového života chlapce. To ovšem není důvod, abychom případ úplně odmítli — mnohé detaily (fotografie, zápisy ze sirotčince) existují a poskytují oporu tvrzením o tom, že chlapec skutečně přišel do kontaktu s vlky či žil na okraji lidské společnosti.
Inspirace pro Kiplinga — náhoda nebo vliv?
Rudyard Kipling publikoval Knihu džunglí v roce 1894. Paralely mezi postavou Mowgliho a vlčím dítětem jako Dinou Sanicharem jsou natolik lákavé, že mnohé moderní texty a populární články připisují Sanicharovi roli inspirace. Přímý důkaz o tom, že Kipling znával právě tento příběh jako zdroj Mowgliho, ovšem chybí — Kipling byl inspirován mnoha zdroji, indickým prostředím a lidovými pověstmi. Přesto pravděpodobnost, že příběhy o divokých dětech kolovaly britskou indickou společností a mohly Kiplinga alespoň částečně ovlivnit, je značná.
Co zůstává relevantní pro dnešek
Příběh Dina Sanichara je fascinující nejen jako kuriozita, ale i jako případ studia vývoje člověka, jazyka a dopadů sociální izolace. Moderní psychologické a neurologické poznatky potvrzují, že rané sociální, jazykové a emocionální zážitky zásadně formují mozek a schopnost jedince vstoupit do společnosti. Případy jako je ten Sanicharův jsou proto připomínkou, že „civilizace“ není jen souborem pravidel a oblečení, ale výsledkem raných citových a komunikačních vazeb, bez nichž může být návrat k plné lidské participaci velmi problematický.
Zdroje
Dina Sanichar — Wikipedia.
Tim Brinkhof, The Short, Sad Life Of Dina Sanichar, The Feral Boy Who May Have Inspired ‚The Jungle Book‘, AllThat’s Interesting.
„Dina Sanichar: The Real-Life Feral Boy Raised by Wolves“, Rare Historical Photos
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C4%8D%C3%AD_d%C3%ADt%C4%9B
