Článek
A přesto se právě tady, v zimě roku 1967, odehrála jedna z nejděsivějších rodinných tragédií poválečného Československa.
Rodina Svobodových žila dlouhé roky ve vytrvalém napětí. Otec Josef Svoboda byl muž, kterého se lidé z okolí naučili raději obcházet. Pracoval jako traktorista, fyzicky zdatný, uzavřený, často pod vlivem alkoholu. Od mládí měl problém s nadměrnou agresivitou a trpěl stihomanem. Svou frustraci si vybíjel na nejbližších – na manželce Drahomíře a dětech.
Drahomíra Svobodová byla pravým opakem svého muže. Tichá, pracovitá žena, která se starala o domácnost i děti. Podle pozdějších svědectví snášela dlouhé roky bití, ponižování i neustálou kontrolu. Josef ji podezíral z nevěry, hlídal každý její krok, vyčítal jí domnělé křivdy. Typický obraz domácího násilí, které v té době nikdo neřešil – rodinné věci zůstávaly za zavřenými dveřmi. Bohužel v té době bylo více než běžné, že žena občas jednu schytá a děti se bijí řemenem.
Děti vyrůstaly v prostředí strachu. Věděly, kdy je lepší být potichu, kdy se klidit z cesty, kdy se schovat. Takové dětství nezanechává jen viditelné modřiny, ale vytváří hluboké praskliny v psychice. Přesto všechno Drahomíra dlouho zůstávala. Tehdy odejít od manžela nebylo jednoduché, společensky ani prakticky.
Drahomíra se rozhodla, že už dál nemůže. Když byl Josef ve výkonu trestu za pokus o znásilnění Drahomířiny sestry Vladěny, podala žádost o rozvod. Pro Josefa to bylo veřejné ponížení, ztráta kontroly a ohrožení vlastní identity. V jeho očích mu měla rodina utéct. A to nedokázal přijmout.
Po propuštění z věznice v roce 1966 žil několik měsíců v Bukovicích bez manželky, pouze s dětmi. Děti mu však nechala s tím, že nejstarší syn Josef je už dospělý a dokáže se o ně postarat. Chtěla si je vzít k sobě až se situace uklidní a najde jim nový domov.
Noc, kdy se vše zlomilo
V noci z 27. na 28. února se v Josefovi Svobodovi cosi definitivně zlomilo. Kombinace alkoholu, dlouhodobé agrese, paranoidních představ a strachu z opuštění vytvořila smrtící koktejl. Místo aby nechal rodinu odejít, rozhodl se, že ji zničí.
V domě, kde všichni spali, vzal sekeru. Nešlo o afekt v jediné vteřině – šlo o postupné, chladné rozhodování. Jedno dítě po druhém. Lidé, kteří měli být jeho „vlastnictvím“, neměli podle jeho pokřivené logiky právo existovat bez něj.
Synové zřejmě tušili, že se něco děje. Nejstarší Josef jim pravděpodobně nařídil, aby šli spát obutí a oblečení, aby mohli v případě, že je otec napadne, okamžitě utéct.
Svoboda se vrátil domů po půlnoci. Když viděl, že synové spí, došel si pro sekeru. Asi v půl druhé ráno vešel do ložnice a jednou ranou do hlavy zabil nejstaršího Josefa, který se mu jediný mohl fyzicky postavit. Poté následovali Karel a Luděk. Zdeněk se jediný vzbudil. Když na něho Svoboda zaútočil, instinktivně si zakryl hlavu rukou, takže ho otec nejdříve sekl do ní. Druhým úderem do hlavy mu způsobil smrt.
Tím ale jeho běsnění neskončilo. V následujících hodinách zavraždil i další členy rodiny své manželky a mladou dívku z okolí, která se mu připletla do cesty. Právě tato oběť je dodnes symbolem kruté náhody – člověka, který se ocitl ve špatný čas na špatném místě a zaplatil za cizí rodinné peklo vlastním životem.
Tato dívka se jmenovala Anna Cuhrová. Poté, co Svoboda zavraždil své syny, vydal se k domu Drahomířiných rodičů. Tam zavraždil nejprve Drahomířina otce a matku, následně svou dceru Libušku, která byla v té době s matkou. Při tomto běsnění se do domu dostala právě Anna, která se šla podívat, co se děje. Bohužel i ji Svoboda zavraždil. Drahomíře a její dceři Eleně se jediným podařilo o vlásek uniknout.
Útěk vraha
Po vraždách Josef Svoboda z místa uprchl. Policie zahájila rozsáhlé pátrání, do kterého se zapojily desítky lidí. Strach se šířil celým regionem – lidé zamykali domy, báli se vyjít ven. Nakonec byl Josef Svoboda nalezen mrtvý. Spáchal sebevraždu skokem do lomu. Spravedlnost v právním smyslu se nikdy nenaplnila.
Případ Josefa Svobody je učebnicovým příkladem extrémní eskalace domácího násilí. Nešlo o náhlé šílenství, ale o dlouhodobý proces. Muž, který vnímal rodinu jako svůj majetek. Žena, která byla postupně izolována, zastrašována a oslabována. Společnost, která neměla nástroje ani vůli zasahovat.
Dnes už je naštěstí společnost nastavena jinak.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Svoboda_(vrah))
Denik.cz (https://www.denik.cz/z_domova/josef-svoboda-masovy-vrah-nocni-horor-vyvrazdeni-rodiny-sekerou-1967-vyroci.html)
Idnes.cz (https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/josef-svoboda-sedm-vrazd.A170120_134544_krimi_cen)
