Článek
Dr. Ian Stevenson (1918–2007) byl respektovaný psychiatr a dlouholetý profesor na Univerzitě ve Virginii. Měl všechny atributy seriózního vědce – titul z medicíny, desítky odborných publikací, členství v prestižních akademických společnostech. Přesto se rozhodl zasvětit svůj život výzkumu, který většina kolegů považovala za krajně podezřelý: reinkarnaci.
Od psychiatra k průkopníkovi neobvyklého výzkumu
Stevenson byl původně klasický lékař. Zajímaly ho poruchy osobnosti a psychosomatické projevy. Ale jednoho dne narazil na případ malého chlapce, který tvrdil, že si pamatuje svůj minulý život — a znal podrobnosti, které později skutečně odpovídaly životu zemřelého muže z jiné vesnice.
Tento zážitek Stevensona neodradil, ale naopak inspiroval. Začal systematicky sbírat podobné případy po celém světě – od Indie po Alabamu.
Děti, které si pamatují své „minulé já“
Jeho metodika byla překvapivě přísná. Každý případ ověřoval osobně. Mluvil s rodiči, sousedy, zjišťoval, zda dítě mohlo informace získat jinak než „vzpomínkou“. Zajímaly ho i fyzické zvláštnosti – mateřská znaménka, jizvy či vrozené vady. Mnohé z nich odpovídaly zraněním, kterými údajná „předchozí osoba“ zemřela.
V roce 1966 vydal knihu „Twenty Cases Suggestive of Reincarnation“, která způsobila rozruch. Nepřinášela důkaz o životě po smrti, ale stovky stran pečlivě vedených záznamů, fotografií a rozhovorů, které bylo těžké smést ze stolu. Stevenson nikdy netvrdil, že má důkaz o reinkarnaci. Říkal jen: „Tyto případy stojí za vědecké zkoumání.“
Skeptici i obdivovatelé
Mnozí vědci jeho práci odmítali jako pseudovědu. Kritici upozorňovali na možnost náhod, kulturní vlivy či paměťové omyly. Stevenson s nimi však často trpělivě debatoval a říkal, že právě vědecký skepticismus má být pohonem zkoumání, nikoli důvodem, proč přestat klást otázky.
Jeho kolegové z Univerzity ve Virginii mu nakonec dali prostor: vznikla Division of Perceptual Studies, která existuje dodnes a zkoumá jevy přesahující běžné chápání vědomí. Stevenson tak otevřel dveře výzkumu fenoménů, které spojují psychologii, filozofii i spiritualitu.
Odkaz, který přetrval
Stevenson zanechal přes dvacet knih a stovky studií. Jeho práce inspirovala nové generace badatelů – třeba psychiatra Jima Tuckera, který pokračuje ve výzkumu dětí s minulými vzpomínkami.
Pro mnohé je Stevenson symbolem odvahy — vědce, který se nenechal spoutat dogmatem, že vše, co nelze změřit, neexistuje. Jeho životní příběh klade čtenářům stále stejnou otázku: Co když vědomí skutečně přesahuje hranice jednoho života?
Zdroje:
University of Virginia, Division of Perceptual Studies – med.virginia.edu/…ies
Stevenson, I. Twenty Cases Suggestive of Reincarnation (University Press of Virginia, 1966)
Stevenson, I. Reincarnation and Biology (Praeger, 1997)
American Journal of Psychiatry, 162(4):823–832
