Článek
V posledních letech některé země rozšířily legální možnosti ukončení života s asistencí lékaře, jiné zpřísňují regulační mechanismy — a veřejnost v mnoha státech projevuje rostoucí míru podpory.
Pro další diskusi je důležité rozlišovat níže uvedené pojmy, protože legislativy je rozlišují různě a často právě způsob podání léku určuje, jaká pravidla platí.
Eutanázie (aktivní) — lékař nebo jiná osoba aktivně ukončí život pacienta (např. injekcí), na jeho žádost a za splnění zákonných podmínek.
Asistované sebeusmrcení / physician-assisted suicide (PAS) — lékař připraví smrtící látku, pacient ji sám užije. (Poznámka autora: asistovaná sebevražda mi zcela subjektivně zní divně, takže budu používat termín sebeusmrcení).
MAID / Medical Assistance in Dying — širší pojem používaný například v Kanadě, zahrnující různé formy lékařsky asistovaného ukončení života.
Argumenty pro (etické, lékařské a společenské)
Úleva od nesnesitelného utrpení — pro některé pacienty jsou symptomatická opatření nedostatečná a možnost asistovaného ukončení života je vnímána jako poslední prostředek důstojnosti (např. terminální onkologické stavy nebo těžké degenerativní nemoci) .
Autonomie a sebereflexe — respekt k autonomii dospělého a případu informovaného rozhodnutí je silným morálním argumentem. Pokud pacient s plným vědomím nechce pokračovat v prodlužovaném umírání, měla by existovat právní cesta, jak jeho vůli naplnit.
Kontrolované, bezpečné prostředí — legalizace a přísné protokoly mohou snížit „cestování za smrtí“ do zahraničí a předejít nebezpečným neregulovaným praktikám. Evidence z legalizovaných států ukazuje, že procedury probíhají podle přesných kritérií a jsou monitorovány.
Argumenty proti (etické, praktické a rizikové)
Ohrožení zranitelných skupin — kritici varují před tlakem na staré, nemocné nebo sociálně znevýhodněné osoby (nepřímý nátlak, ekonomické důvody).
„Skluz ke zneužití“ a rozšiřování kritérií — zkušenosti z některých zemí ukazují, že se časem diskutuje rozšíření indikací (např. psychiatrické nemoci, demence), což vyvolává obavy z narušení původního omezeného záměru zákona.
Nedostatečně rozvinutá paliativní péče — tento argument je založen na tom, že místo eutanazie by se mělo investovat do paliativní péče a léčby bolesti — někde oba přístupy jdou ruku v ruce, jinde je péče nedostatečná.
Etické postavení lékařů — eutanazie může být v konfliktu s tradiční lékařskou etikou (lékař jako zachránce života). Některé lékařské organizace i nadále vyjadřují výhrady.
Jak to funguje v zemích, kde je eutanázie povolena
Nizozemsko
Nizozemsko má jeden z nejstarších a nejpropracovanějších režimů. Každý případ podléhá hlášení regionálním kontrolním komisím (RTE). V posledních letech počet hlášených případů roste (v roce 2024 cca 9 958 hlášení — nárůst o ~10 % oproti 2023). Zvýšení se týká i psychiatrických indikací, což vyvolalo odbornou i veřejnou debatu.
Belgie
Belgie legalizovala eutanazii v roce 2002. Počty zákroků rostou postupně (v letech 2022–2023 dohromady 6 389 zaznamenaných případů ve sledovaném období), přičemž většina případů souvisela s fyzickým onemocněním (např. rakovina). Belgie často slouží jako cíl „cestovatelů za smrtí“ z jiných zemí.
Lucembursko, Španělsko, Portugalsko, Kanada, Nový Zéland, Kolumbie a další
V EU existují různé modely: některé (Lucembursko, Španělsko) umožňují eutanazii za přísných podmínek, Portugalsko a další státy mají legislativu či soudní rozhodnutí, na základě kterých se praktikuje asistované ukončení života.
Kanada má systém MAID, přičemž počet provedených asistovaných úmrtí roste (v roce 2023 tvořily MAID zákroky cca 4,7 % z úmrtí). Kolumbie – kde soud rozhodl o ústavnosti — vykazuje v posledních letech také nárůst počtu případů. Všechny tyto modely kladou důraz na protokoly, odborné posudky a ochranné mechanismy, i když se liší v detailech (kdo může žádat, jaké nemoci jsou zahrnuty, možnost asistence u psychických poruch apod.).
Švýcarsko — zvláštní model asistovaného sebeusmrcení
Švýcarsko legalizovalo spíše asistované sebeusmrcení a fungují tam neziskové organizace (např. Dignitas), které poskytují služby i cizincům. Zákon i praxe jsou odlišné od „lékařem podané eutanazie“. Této služby využil i Martin Přecechtěl, kterému bylo mu diagnostikováno nevyléčitelné progresivní neuromuskulární onemocnění ALS.
V široké Evropě (i v zemích, kde je eutanazie zatím nelegální) převažuje podpora pro možnost asistovaného ukončení života v případech nevyléčitelného a nesnesitelného utrpení. Např. průzkumy ve Velké Británii ukazují stabilní vysokou podporu (~79 % pro asistované umírání v terminálním případě). Souhrnné studie ukazují, že v bohatších zemích dlouhodobě stoupá akceptace euthanasie.
V ČR je aktivní eutanazie legálně zakázána (trestněprávní ustanovení vztahující se k usmrcení na žádost a asistenci k sebevraždě). Nicméně v posledních letech roste tlak na legislativní debatu: politické návrhy a veřejné průzkumy ukazují značnou míru podpory veřejnosti pro regulované zavedení asistovaného ukončení života. Např. šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2025 ukázalo vysokou míru podpory legalizace eutanazie mezi českou populací. Na politické úrovni existují návrhy i hlasité protiargumenty — avšak parlamentní rozhodnutí se zatím vyhýbají jasnému posunu, přestože některé strany (ve výčtu návrhů) návrhy podporují.
Praktické zkušenosti a etické kontroly — co z praxe plyne?
Z příkladů Nizozemska a Belgie plyne, že i v robustně regulovaných systémech se objevují komplikace: růst počtu případů, vyvolávání společenské debaty o psychiatrických indikacích, a občasné případy, kde kontrolní orgány shledaly nedodržení „due care“ standardů. To ukazuje, že právní rámec musí být doprovázen silnou odbornou kontrolou, transparentní statistikou a dostupnou paliativní péčí.
Závěrečné zamyšlení autora
Jako autor, který je nakloněn legalizaci regulované eutanazie, vím, že toto stanovisko vyžaduje jak morální odvahu, tak pragmatismus. Neprosazuji „volné pole“ pro ukončování života. Naopak, preferuji přísné podmínky, nezávislé přezkumy a garance, že pacient rozhoduje svobodně, informovaně a bez nátlaku.
Současně zastávám názor, že etická péče o umírající by měla zahrnovat dvě složky zároveň: kvalitní paliativní péči a její dostupnost a uznání, že v některých případech může být nejetičtější cestou umožnit důstojný odchod, pokud o to pacient výslovně požádá a paliativní péče již nedokáže snižovat utrpení nemocného.
Důležitá je též transparentnost — statistiky, nezávislé přezkumy a otevřená veřejná diskuse, ve které budou slyšet pacienti, lékaři i rodiny. Pokud má společnost zvažovat tak zásadní krok, musí to být krok učiněný s respektem, opatrností a humánními záručními mechanismy.
Níže jsou uvedeny hlavní zdroje:
1. Regional Euthanasia Review Committees — Annual Report 2024 (Nizozemsko).
2. Belgium — Press release: report euthanasia 2024 (Consultative bodies / Belgium).
3. Health Canada — Fifth Annual Report on Medical Assistance in Dying (MAID) 2023.
4. The Guardian / UK reporting on euthanasia / MAID trends (přehledy a data).
5. Data and reporting on euthanasia in Colombia (analýzy a statistiky).
6. Přehled legislativ v EU (European Parliament brief / přehled zemí s legislativou) — EPRS brief 2025.
7. Reporting on France — Návrh zákona o „aid in dying“ (May 2025 press coverage: AP, The Guardian, Le Monde).
8. Veřejné mínění: National Centre for Social Research (UK, NatCen) — zpráva o podpoře asistovaného umírání 2025.
9. CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění, Akademie věd ČR) — průzkum veřejného mínění o eutanazii, 2025 (press release / výsledky).
10. Přehledné akademické přehledy a systematické přehledy o asistovaném umírání a etických dilematech (Bioethics / BMJ palliative care review).
