Článek
Kdo měl doma video, byl za poloboha a jeho obývák se okamžitě proměnil v malé kino pro půlku ulice. A přesto — nebo možná právě proto — mají osmdesátky v Československu pořád zvláštní kouzlo.
Trvalá – koruna krásy
Bez trvalé ani ránu. Vlasy se natáčely, tupírovaly, lakovaly, až by to odolalo i vichřici. Kadeřnictví vonělo chemikáliemi a nad hlavou nám syčely kulmy. Ženy chtěly vypadat jako Kim Wilde, muži si pěstovali kudrliny po vzoru zahraničních idolů. A když to dopadlo spíš jako „elektrický šok“, nevadilo – hlavně, že byl objem.
kdo pamatuje?
Džíny z Tuzexu a šusťákové soupravy
Největší symbol svobody? Džíny Levi’s, Rifle nebo Wrangler. Jenže se daly koupit jen v Tuzexu za bony, takže kdo měl známého „vevnitř“, byl pánem chodby i diskotéky. Většina z nás se ale spokojila s tuzemskými napodobeninami, které po pár praních stály samy. A pak přišly šusťákovky – lesklé, křiklavé, šustící. Vypadali jsme v nich jako vánoční ozdoby, ale tehdy to byla vrcholná móda.
Botasky, ETA a „západní vůně“
Kdo měl Botasky, byl sportovec i frajer v jednom. V kuchyni vládly spotřebiče značky ETA a kdo si přinesl domů parfém z Tuzexu (třeba značky Paco Rabanne nebo Dior), stal se hvězdou večírku. Pro většinu z nás to ale jistila klasicka od Alpy.
Hudba na kazetách a tužka jako záchrana
Většina z nás ještě zažila gramofonové desky. A ti největší borci měli doma kazetový magnetofon. Přetáčení pásky tužkou bylo skoro životní dovedností. No a kdo měl walkman, ten byl úplně napřed – mohl poslouchat hudbu i na cestách a dělat, že neslyší rodiče. Paráda, dokud tedy nezačaly docházet baterky.
Céčka, Rubikova kostka a první počítače
Na školních chodbách vládla céčková horečka. Plastové kroužky se měnily, sbíraly a vyměňovaly jako cennosti. K tomu Rubikova kostka, která dokázala, že většina z nás není génius, a první počítače Didaktik nebo Atari, kde se hrály jednoduché hry celé hodiny.
Chuť mládí
Fronty na maso, máslo i mandarinky k Vánocům. Ale taky Tatranky, Pedro, Kofola nebo žvýkačky Pedro, které byly malým pokladem. Když jste je vytáhli na školním dvoře, okamžitě jste měli pozornost všech spolužáků.
A dnes?
Dnes se smějeme fotkám, kde stojíme s obrovskou trvalou, v modrozelené šusťákovce a s céčky na krku. Ale v srdci víme, že osmdesátky byly jedinečné. Byly to roky, kdy jsme se učili snít o světě, který jsme jen tušili za železnou oponou. Možná nebyly elegantní, ale byly naše. A proto na ně vzpomínáme s úsměvem.
Zdroje:
Paměť národa: Jak jsme žili v osmdesátých letech
Retro muzeum Praha: 80. léta v Československu
ČT24: Osmdesátky: móda, hudba a každodennost
iDnes: Trvalá, céčka a Tuzex – fenomény 80. let
