Krev, víra a film, který šokoval. Proč Umučení Krista dodnes vyvolává emoce

Snímek režiséra Mela Gibsona nebyl jen dalším biblickým filmem v dlouhé tradici hollywoodských velkofilmů. Byl to experiment, osobní výpověď, duchovní manifest a zároveň projekt, který otevřel jednu z nejostřejších veřejných debat moderní filmové historie.

Biblické příběhy Hollywood zpracovával už od počátků kinematografie. Diváci znali velkolepé produkce s tisíci komparsisty, heroickou hudbou a uhlazenými dialogy. Gibson však šel opačnou cestou.

Natáčel v mrtvých jazycích — aramejštině, latině a hebrejštině. Herci téměř nemluvili anglicky, titulky byly minimální a kamera se nevyhýbala detailům bolesti. Místo triumfálního eposu vznikla syrová meditace o utrpení.

Největším šokem byla brutalita. Bičování Krista trvá ve filmu dlouhé minuty a kamera neuhýbá. Kritici mluvili o „nesnesitelné realističnosti“, zatímco mnozí věřící tvrdili, že právě takový pohled umožňuje pochopit rozsah oběti, kterou tradiční filmy spíše symbolicky naznačovaly.

Gibson přitom projekt financoval z vlastních peněz, protože velká studia se bála kontroverzí i komerčního neúspěchu. Ironií osudu se stal opak — film vydělal stovky milionů dolarů a stal se jedním z nejvýdělečnějších nezávislých projektů historie.

Kontroverze začaly ještě před premiérou. Některé organizace upozorňovaly, že film může podporovat antisemitismus, protože velmi explicitně ukazuje podíl části židovské elity na odsouzení Ježíše. Gibson tvrdil, že vycházel z evangelií a mystických vizí německé řeholnice Anny Kateřiny Emmerichové.

Debata se rychle přesunula z filmové kritiky do politiky a náboženství. Jedni tvrdili, že jde o autentické zobrazení biblického textu. Druzí upozorňovali, že historický kontext je složitější a že film může být interpretován jako obviňování celého národa.

Zvláštní bylo, že film rozdělil i samotné křesťany. Někteří duchovní jej doporučovali jako silný nástroj evangelizace. Jiní varovali před „estetikou utrpení“, která podle nich překrývá poselství lásky a odpuštění.

Média navíc řešila i otázku, zda není násilí samoúčelné. Recenzenti se ptali: jde ještě o duchovní film, nebo o extrémně realistický horor v biblických kulisách?

Reakce publika byly téměř bezprecedentní. V některých kinech lidé plakali, modlili se nebo po projekci mlčky odcházeli. Objevily se dokonce zprávy o divácích, kteří během projekce omdleli.

Na druhé straně stáli skeptici, kteří film odmítali jako manipulativní emocionální útok. Podle nich Gibson pracoval s utrpením tak intenzivně, že divákovi nedával prostor k vlastní interpretaci.

Z marketingového hlediska však šlo o paradoxní triumf. Diskuze film nepoškodily — naopak ho proměnily ve společenskou událost. Lidé chodili do kina často právě proto, aby si vytvořili vlastní názor.

(Poznámka autora: pro mne bylo promítání zakončeno potokem slz)

Do té doby byl Gibson vnímán především jako herec akčních filmů a hollywoodská hvězda. Už dříve režíroval úspěšné historické drama Statečné srdce, ale až Umučení Krista ukázalo jeho schopnost riskovat.

Film potvrdil, že dokáže vytvořit silnou autorskou vizi mimo studiový systém. Mnozí komentátoři tehdy mluvili o tom, že se definitivně zařadil mezi nejvýraznější režiséry své generace — někoho, kdo je ochoten jít proti průmyslu i veřejnému mínění.

Zároveň otevřel dveře náboženským filmům v mainstreamu. Studia si uvědomila, že publikum o podobné projekty stojí, pokud jsou natočeny s přesvědčením a autenticitou.

Jenže příběh Mela Gibsona měl i druhou kapitolu.

Krátce po obrovském úspěchu filmu začaly Gibsonovu kariéru provázet skandály. Největší přišel v roce 2006, kdy byl zatčen za řízení pod vlivem alkoholu a během incidentu pronesl antisemitské výroky, které obletěly světová média.

Hollywood, který byl ještě nedávno fascinován jeho nezávislostí, se od něj začal distancovat. Gibson se omluvil a později mluvil o osobních problémech i závislosti na alkoholu, ale reputační škoda byla značná.

Jeho příběh se tak stal téměř tragickým obloukem — muž, který natočil jeden z nejdiskutovanějších duchovních filmů moderní éry, zároveň zápasil s vlastními démony mimo filmové plátno.

Dnes, více než dvacet let po premiéře, zůstává Umučení Krista výjimečné. Gibson vytvořil film, který diváka nutí reagovat — souhlasit, odmítat, nebo alespoň přemýšlet.

A možná právě proto se k němu debaty stále vracejí. V době, kdy mnoho filmů rychle zapadne, zůstává tento titul připomínkou toho, že film může být nejen zábavou, ale i osobní výpovědí schopnou rozhýbat společnost.

*

Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:

CSFD.CZ (https://www.csfd.cz/film/70199-umuceni-krista/prehled/)

IMDB.com (https://www.imdb.com/title/tt0335345/)

Britannica.com (https://www.britannica.com/topic/Christology/Early-20th-century-to-the-present#ref917367)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/The_Passion_of_the_Christ)