Let Johna Glenna změnil studenou válku i pohled lidstva na planetu Zemi

To ráno nebylo na Floridě vůbec obyčejné. Na startovací rampě stála štíhlá raketa Atlas a kolem ní nervózní technici, novináři i vojáci. Nikdo si nemohl být jistý, jak to dopadne — pilotovaný let na oběžnou dráhu byl stále riskem na hranici experimentu. Uvnitř malé kabiny Friendship 7 čekal americký astronaut John Glenn, bývalý stíhací pilot a otec rodiny, který věděl, že jeho mise není jen vědeckým pokusem. V sázce byla prestiž celé země i psychologická rovnováha studené války.

Na počátku šedesátých let nebyl vesmír romantickým symbolem lidské spolupráce, jak jej známe dnes. Byl pokračováním geopolitického konfliktu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem jinými prostředky. Sověti měli náskok téměř ve všem: první umělou družici Sputnik, první živé tvory ve vesmíru a především prvního člověka na oběžné dráze — Jurij Gagarin, který Zemi obletěl už v dubnu 1961.

Ve Spojených státech vyvolal sovětský úspěch šok. Pokud dokázali Sověti vyslat člověka na orbitu, znamenalo to zároveň, že disponují raketami schopnými dopravit jaderné hlavice kamkoliv na planetě. V očích veřejnosti i politiků šlo o technologickou převahu s přímými vojenskými důsledky.

Američané sice vyslali astronauty Alana Sheparda a Virgila Grissoma do vesmíru ještě před Glennem, jejich lety však byly pouze suborbitální — takové krátké balistické skoky. Skutečný orbitální let byl považován za jediný plnohodnotný důkaz technologické parity. A právě zde vstoupil na scénu projekt Mercury a Glennova mise Mercury-Atlas 6.

Po několika odkladech se raketa Atlas konečně vznesla z floridského Cape Canaveral v 9:47 místního času. Glenn strávil před startem téměř čtyři hodiny připoutaný v extrémně stísněné kabině. Když se motory zažehly, šlo o riskantní experiment — úspěch nebyl vůbec jistý.

Jen několik minut po startu se Friendship 7 dostala na oběžnou dráhu. Glenn se stal prvním Američanem, který skutečně obletěl Zemi. Během necelých pěti hodin uskutečnil tři oblety planety rychlostí přes 28 000 kilometrů za hodinu a urazil desítky tisíc kilometrů.

Z jeho radiového spojení se dochovaly okamžiky ryzí lidské fascinace. Při pohledu z okénka hlásil řídicímu středisku, že vidí obrovské oblačné systémy i pobřeží Floridy „rozložené jako mapa“. Poprvé mohli lidé slyšet, jak jejich svět vypadá očima člověka z vesmíru.

Mise však nebyla bez jakéhokoli dramatu. Senzor signalizoval možné uvolnění tepelného štítu — tedy součásti, která měla astronauta ochránit při návratu atmosférou. Pokud by selhal, Glenn by shořel. Řídicí středisko proto rozhodlo neoddělovat brzdicí raketový modul, aby štít držel na místě. Riskantní rozhodnutí se ukázalo jako správné a astronaut bezpečně přistál v Atlantiku nedaleko Baham.

Glennův návrat znamenal pro Spojené státy víc než jen vědecký úspěch. Prezident John F. Kennedy už předtím vyhlásil ambiciózní cíl dostat Američany na Měsíc, ale veřejnost potřebovala důkaz, že USA dokážou Sověty dohnat.

Glennův let tento důkaz poskytl.

Najednou se změnil tón amerických médií. Místo strachu z technologického zaostávání přišla vlna optimismu. Astronaut se stal národním hrdinou a symbolem schopnosti demokratického systému obstát v soutěži s komunismem. Mise byla okamžitě využita i diplomaticky — kapsle Friendship 7 absolvovala světové turné, které navštívilo více než dvacet zemí a viděly ji miliony lidí. Šlo o měkkou sílu v praxi: demonstraci americké technologie a otevřenosti světu.

Ve studené válce totiž nešlo jen o rakety, ale o důvěru spojenců. Každý technologický úspěch měl přesvědčit neutrální státy, který systém představuje budoucnost.

Historici kosmonautiky dnes často zdůrazňují, že Glennův let byl psychologickým bodem obratu. Sověti sice dál dosahovali mnoha prvenství, ale Spojené státy získaly momentum.

Orbitální mise Mercury prokázala, že Američané zvládnou navigaci, návrat atmosférou i dlouhodobější pilotovaný let. Právě na těchto zkušenostech vznikly programy Gemini a následně Apollo — cesta, která o sedm let později vyústila v přistání lidí na Měsíci pod vedením agentury NASA.

Kosmický závod zároveň urychlil vývoj počítačů, telekomunikací i materiálového inženýrství. Technologie vyvinuté kvůli soupeření supervelmocí se později promítly do civilního života — od meteorologických družic až po miniaturizaci elektroniky.

Možná největší paradox Glennovy mise spočívá v tom, že vznikla z rivality, ale pomohla změnit lidské myšlení směrem ke spolupráci. Astronauti začali mluvit o „křehké modré planetě“ bez hranic. Glenn například pozoroval tenkou modrou vrstvu atmosféry — připomínku toho, jak zranitelný je život na Zemi.

V následujících desetiletích právě tato zkušenost vedla k mezinárodní spolupráci ve vesmíru, která by během vrcholné studené války působila nepředstavitelně.

Dnes, kdy lidé sledují starty raket téměř rutinně online, může Glennova mise působit jako dávná kapitola historie. Ve skutečnosti však šlo o okamžik, kdy technologická odvaha, politická strategie a lidská zvědavost vytvořily jeden z nejvýznamnějších symbolů 20. století.

V únoru 1962 nešlo jen o tři oblety Země. Šlo o návrat sebevědomí jedné velmoci, o změnu dynamiky studené války a o první kroky k době, kdy se vesmír stal společným dědictvím lidstva.

*

Zdroje využité k tvorbě tohoto článku:

Astro.cz (https://www.astro.cz/clanky/kosmonautika/pred-50-lety-obletel-zemi-prvni-americky-astronaut.html)

Novinky.cz (https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-pred-55-lety-obletel-zemi-prvni-american-john-glenn-40024947)

NASA.gov (https://www.nasa.gov/image-article/liftoff-of-john-glenns-friendship-7-feb-20-1962/)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/John_Glenn)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Mercury-Atlas_6)