My máme Ježíška. A vy? Vánoční cestopis napříč světem

Jenže když se podíváme trochu dál, zjistíme, že každá kultura má své vlastní, často velmi staré a krásné tradice, které se od sebe liší. A společně tvoří fascinující mozaiku vánočních příběhů.

Pojďme se teď na ně podívat…

V Americe, Británii nebo Kanadě je Santa nezpochybnitelným vládcem Vánoc. Do komínů se spouští už desítky let a děti mu s pečlivostí sobě vlastní připravují talířek sušenek a sklenici mléka. Málokdo dnes přemýšlí nad tím, že kořeny tohoto veselého muže sahají až ke svatému Mikulášovi, biskupovi známému svou štědrostí.

U nás, na Slovensku, v Rakousku či Maďarsku však stále zůstává kouzlo Ježíška. Postava je to tajemná — často neviditelná, obklopená světlem — a právě v té tajemnosti tkví její půvab.

V sousedním Německu to mají pestřejší: na jihu, zejména v katolických oblastech Německa, chodí Christkind (Ježíšek), zatímco na severu vítězí modernější Weihnachtsmann - Vánoční muž, taková německá obdoba Santy, také je v červeném obleku a jezdí na saních taženými soby.

Francouzi si zase potrpí na svého Père Noël (Otec Vánoc), který v noci tiše vkládá dárky do dětských botiček postavených u krbu. Na oplátku dostává mrkev pro svého oslíka. Francouzské Vánoce jsou díky tomu plné malých drobností, sladkostí a vůní, které se večer 24. prosince linou domovem.

Pokud Vánoce trávíte ve Španělsku, možná vás překvapí, že hlavní nadílka nepřichází 24. prosince, ale až 6. ledna. Tehdy přicházejí Tři králové — Melichar, Kašpar a Baltazar — kteří podle tradice přinesli dary malému Ježíšovi. Španělské děti jim nechávají u dveří boty a misku vody pro jejich velbloudy. Ráno pak nacházejí právě v těchto botách svá splněná přání.

V Itálii mají hned dvojí nadílku. K Vánocům patří Babbo Natale, italská verze Santy Clause - vypadá jako velký, usměvavý muž s bílým vousem a v červeném obleku, ale skutečným symbolem je čarodějnice Befana. Ta přilétá komínem v noci z 5. na 6. ledna a rozděluje sladkosti dobrým dětem a uhlí těm méně poslušným. Je milá, trochu potrhlá a patří mezi nejstarší italské vánoční tradice.

Na severu Evropy žije další pozoruhodná bytost — norský Julenissen. Je to skřítek, který podobně jako Santa nosí červenou čepici a objevuje se na Štědrý večer s dárky, ale má jednu zvláštnost: miluje rýžovou kaši s máslem. Když mu ji rodina připraví, je prý spokojený a nezlobí. Skandinávské Vánoce jsou díky němu hravé, tajemné a plné folklóru.

Na východě Evropy se zase setkáme s Dědou Mrázem. Vychází ze starých slovanských bájí - u východních Slovanů je to stařec, který jezdí na saních se spřežením bílých koní a přináší zimní počasí. Původně to však byl krutý a zlý pohanský bůh, vládce ledového chladu a sněhové bouře. Ve východoslovanských kulturách hodnou verzi Dědy Mráze doprovází jeho vnučka Sněhurka. Dárky nepřinášejí na Štědrý den, ale na Silvestra nebo Nový rok — a právě tato tradice je v Rusku i dalších zemích zakořeněná natolik, že tamní Vánoce mají trochu jiný rytmus než ty naše.

A nakonec nesmíme zapomenout na Řecko, kde dárky naopak nosí svatý Vasilij, a to 1. ledna. Tato tradice propojuje Vánoce s přáním štěstí do nového roku. Avšak v některých rodinách, zejména v důsledku amerického vlivu, se dárky rozdávají na Štědrý den 25. prosince.

Ať už je dárce starý nebo mladý, vousatý, andělský, skřítkovitý, nebo dokonce létající na koštěti, všechny tyto příběhy spojuje jediné: radost z obdarovávání. A také připomínka, že Vánoce mají tisíc podob, z nichž každá stojí za to poznat.

***

Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:

wikipedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bda_Mr%C3%A1z

https://de.wikipedia.org/wiki/Weihnachtsmann

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A8re_No%C3%ABl

https://en.wikipedia.org/wiki/Befana

https://www.ceskezvyky.cz/v-norsku-nosi-darky-vousaty-skritek-julenissen/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ve-spanelsku-se-slavi-tri-kralove-vic-nez-vanoce_201201061206_kwinklerova

https://www.charlesabroad.cz/post/v%C3%A1noce-v-%C5%99ecku