Článek
Na první pohled je to jen další chátrající budova z dávno zapomenuté éry. Odlupující se omítka, rozbitá okna, zrezivělé zábradlí. Přesto má Ogden Exchange Building, známý spíše pod přezdívkou léčebna Bellshire, zvláštní přitažlivost. Každý, kdo se přiblíží, prý cítí, že ticho kolem není úplně prázdné. A že mezi stíny zdí, které už desítky let nikdo neopravoval, stále někdo – nebo něco – přebývá.
Historie
Budova na severu města Ogden v americkém státě Utah vznikla roku 1930. Zpočátku sloužila jako administrativní a obchodní dům, později i jako burzovní sídlo a krátce zde fungovalo zábavní bludiště. Není však divu, že ji dnes lidé spojují spíše s temnější stránkou historie. V 60. letech se část objektu proměnila v psychiatrické zařízení, jehož pověst je dodnes opředena hrůznými příběhy.
Podle místních legend měl v té době v léčebně působit lékař, který své pacienty neléčil, nýbrž trýznil. Mluví se o nevyjasněných úmrtích, o křiku, který se v noci nesl chodbami, i o pacientech, kteří zmizeli beze stopy. Okolí budovy prý od té doby přitahuje neštěstí – v blízkosti došlo k několika vraždám i nehodám, které nikdy nebyly zcela objasněny.
Léčebna byla definitivně uzavřena roku 2011, avšak už dlouho předtím stála opuštěná a polorozpadlá. Přesto – nebo právě proto – se stala oblíbeným cílem lovců duchů a záhadologů. Ti, kdo se odvážili vstoupit dovnitř, mluvili o stínech v oknech, o dětském pláči, který se rozléhal po schodišti, i o dívce, která se zjevuje s prosbou o pomoc a mizí, jakmile se k ní někdo přiblíží.
Paranormální aktivity
Jedno z nejznámějších svědectví pochází od Ghost Investigators Society, skupiny vyšetřovatelů paranormálních jevů, která se rozhodla zjistit, co se za zdmi Bellshire skutečně děje. Jejich zakladatel Brendan Cook vypráví o noci, kdy se rozhodl nechat v prázdné místnosti nahrávat svůj notebook. Baterie se vybíjela, a tak ho zapojil do nabíječky, spustil záznam a odešel. Když se později nahrávku poslechli, zůstali všichni v šoku.
Z reproduktorů se ozývalo šplouchání vody, přestože budova byla už léta bez přívodu. Zazněly tři hlasy – mužský, ženský a dětský. A právě ten poslední šeptal slova, z nichž mrazí dodnes:
„Pomoz mi… nemůžu dýchat.“
Zvuk vody sílil, následovalo tlumené zadunění – a pak ticho. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že nahrávka zachytila ozvěnu dávné tragédie. Jenže jaké? V léčebně byli podle záznamů ubytováni pouze dospělí pacienti. Kde se tedy vzal dětský hlas?
Jedna z teorií se vrací k neštěstí, které se prý kdysi odehrálo nedaleko budovy – malého chlapce měl pohltit proud vody po sesuvu půdy. Jeho otec ho nedokázal zachránit a dítě se utopilo. Mohl by to být právě on, kdo volá o pomoc i po tolika letech? Nebo snad Bellshire funguje jako jakási energetická past, v níž zůstávají otisky lidského utrpení? Kdo ví.
Dnes
Dnes je objekt obehnán vysokým plotem a střežen. Nikdo sem nesmí bez povolení. Ale i přes zákaz sem občas míří odvážlivci, kteří tvrdí, že chtějí jen nahlédnout skrz mříže a poslechnout si ticho. Jenže ticho Bellshire není nikdy docela tiché.
Zdroje:
webové stránky paranormalogden
webové stránky Ghost Investigators Society
webové stránky ogdenstockyard
