Článek
Pohádky starých časů přinášely drsná varování před reálnými hrozbami, které tehdy číhaly na každém kroku – hlad, nemoc, násilí, sexuální zneužívání. Proto se v nich objevuje smrt, kanibalismus i sexuální symbolika. Moderní podoba, jak ji známe z knih nebo filmů Walta Disneyho, je velmi očištěná verze přizpůsobená dětem 19. a 20. století.
Červená Karkulka – varování před predátory
Holčička s červeným pláštěm, která se nechá vlkem přemluvit, aby zabloudila z cesty, je ve skutečnosti alegorií. Červená barva pláště symbolizuje dospívání a sexualitu, zatímco vlk je zosobněním mužského predátora. V původních verzích pohádky vlk Karkulku nejen „sežere“, ale některé starší francouzské varianty naznačují i sexuální motiv. Příběh tak varoval dívky, aby nedůvěřovaly cizím mužům, kteří je svádí hezkými slovy. V moderním kontextu bychom mohli mluvit o příběhu s jasným podtextem pedofilie a zneužívání.
Sněhurka – krása až za hrob
Sněhurka, která leží v prosklené rakvi a čeká na svého prince, je romantická až dojemná představa. Ale u bratří Grimmů byl motiv daleko temnější – prince fascinovalo její mrtvé tělo, které si chtěl odnést domů jen kvůli kráse. Sněhurka se vlastně probudila náhodou, když z ní služebníci vyklepali zakousnutý kousek jablka. Tedy žádný polibek z lásky. Tento motiv připomíná nekrofilii, fascinaci mrtvou ženou. Zároveň je Sněhurka pasivní hrdinka – nejedná, nebrání se, jen čeká. Není divu, že feministické interpretace ji považují za symbol ženské pasivity.
Perníková chaloupka – hladomor a kanibalismus
Příběh o Jeníčkovi a Mařence má kořeny v době, kdy Evropu sužovaly hladomory. Rodiče v některých krajích opravdu odkládali děti v lese, protože je nedokázali uživit, aby alespoň zbytek rodiny přežil. Drsný, ale reálný kontext této pohádky.
Čarodějnice, která děti láká do perníkového domku a chystá se je sníst, je symbol zoufalství a kanibalismu. Sladkosti představují past – protože když je člověk hladový, snadno zapomene na obezřetnost. Pohádka tedy nesla dvojí poselství: rodičům připomínala těžkou realitu chudoby, dětem zase, aby se nenechaly svést pozlátkem.
Šípková Růženka – příběh o znásilnění
Známá romantická verze, kde Růženku polibkem probudí princ, je jen cenzurovaná úprava. V nejstarší italské verzi ze 17. století (příběh Slunce, Měsíc a Talia od Giambattisty Basileho) Růženka neusnula na sto let, ale upadla do bezvědomí. Král ji našel, znásilnil a ona v kómatu porodila dvojčata. Probudila se až později, když jedno z dětí vysálo z jejího prstu třísku. Teprve potom král přiznal, co se stalo. Pohádka se tak dotýká tématu sexuálního násilí, které bylo v tehdejší společnosti běžně přehlíženo.
Dnes se nad těmito motivy pohoršujeme. Ale pro lidi středověku a raného novověku byly pohádky způsobem, jak děti připravit na krutou realitu. Byla to forma varování: „Svěřuj se jen těm správným lidem, nenech se zlákat cizími sliby, nevěř krásným neznámým mužům, svět je nebezpečné místo.“
Moderní upravené verze nám připomínají spíš barevné sny, ale pokud pohádky čteme v původních verzích, najdeme v nich drsné memento – že lidská společnost vždy skrývala temné stíny, které je potřeba vidět, ne zakrývat.
Zdroje :
Pohádky bratří Grimmů (1812–1815)
Pohádka Pohádek (1634-1636)
The Irresistible Fairy Tale: The Cultural and Social History of a Genre (2012). (https://books.google.cz/books?id=fKEbyf_kz-UC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false)
The Hard Facts of the Grimms' Fairy Tales (1987) (https://books.google.cz/books/about/The_Hard_Facts_of_the_Grimms_Fairy_Tales.html?id=lTtMH_ezI4UC&redir_esc=y)
