Tunel na konci života: Co když je černá díra branou na „onen svět“?

Věda i duchovní směry se dlouhá desetiletí snaží tento fenomén vysvětlit. Co když však existuje možnost, která propojuje obě perspektivy – vědeckou i spirituální?

Určitě je vhodné ihned v úvodu napsat, že se jedná především o úvahu autora. Takové zamyšlení, co kdyby…

Mohlo by to být tak, že tunel není jen halucinací lidského mozku, ale skutečnou kosmickou strukturou? A že po smrti prochází naše vědomí černou dírou – možná tou, která se nachází v srdci naší galaxie – a ocitá se v jiném vesmíru, který nazýváme „onen svět“?

Černé díry jsou jedním z nejzáhadnějších objektů ve vesmíru. Jejich gravitace je tak silná, že neunikne ani světlo. Fyzikové už dlouho spekulují, že černé díry nemusí být jen „kosmickými pastmi“, ale mohou mít výstupní bod – hypotetickou bílou díru v jiném čase či prostoru.

Podle některých teorií (například v rámci tzv. Einstein-Rosenových mostů, lidově „červích děr“) může černá díra fungovat jako průchod. To, co spadne do černé díry, by nemuselo nutně „zmizet“, ale mohlo by být vyvrženo v jiném vesmíru.

Pokud by byla tato teorie pravdivá, nabízí fascinující paralelu: tunel popisovaný při NDE by mohl být vědomým prožitkem cesty černou dírou. Přeci jen naše duchovní tělo již není zatíženo hmotou a jejími limity.

Skeptici tvrdí, že tunel v NDE je jen důsledek selhávajícího mozku – když klesá okysličení, zorné pole se zužuje a vzniká vjem „tunelu se světlem na konci“. To je jistě racionální vysvětlení. Ale co když obě teorie nejsou v rozporu?

Co když biologické procesy v mozku jen připravují vědomí na přechod, zatímco skutečný „transport“ probíhá na kosmické úrovni  – tedy skrze struktury, které naše věda teprve začíná chápat?

Uprostřed naší Mléčné dráhy se nachází supermasivní černá díra Sagittarius A*. Astronomové ji pozorují a vědí, že kolem ní obíhají celé hvězdné systémy. Její existence je nezpochybnitelná.

Nabízí se otázka: co když všechny vědomé bytosti této galaxie jsou s touto černou dírou propojeny? A co když smrt neznamená konec, ale spíše „aktivaci spojení“ – kdy naše duše nebo vědomí následuje tunel světla, jenž je vlastně „cestovní koridor“ do centra galaxie?

Pokud by za černou dírou existoval jiný vícedimenzionální vesmír, mohla by to být sféra, kterou lidé od pradávna nazývají „onen svět“. V různých kulturách se objevuje obraz „mostu“, „řeky“ nebo „světelného průchodu“. Možná jde o symbolické popisy jedné a téže reality.

Moderní fyzika stále častěji pracuje s hypotézou multivesmíru – tedy existence nekonečného množství paralelních realit. Černé díry by mohly být branami mezi nimi.

Pokud je vědomí více než jen produkt mozku, pak by mohlo být kvantovým jevem, schopným přecházet z jednoho univerza do druhého. Černá díra by pak fungovala jako přirozený kosmický přechodový portál.

To by znamenalo, že smrt není konečná, ale spíše kosmická migrace – vstup do jiné dimenze existence.

Zkušenosti lidí z NDE, mystické texty i nejnovější kosmologie se mohou navzájem překvapivě doplňovat. „Tunel světla“ může být:

Takto propojené vysvětlení by znamenalo, že naše duše je součástí větší vesmírné cesty, jejíž fyzikální principy zatím neumíme do detailu popsat.

Možná tedy není náhoda, že lidé, kteří prošli zážitkem blízké smrti, často mluví o klidu, lásce a pokračování bytí. Pokud je tunel skutečnou bránou – ať už fyzikální černou dírou, nebo metaforickým kosmickým mostem – pak by smrt nemusela být zánikem, ale přechodem do dalšího vesmíru, do „onen světa“.

A co je na tom nejzajímavější? Tento obraz spojuje vědu, filozofii i víru v jediný fascinující příběh. Že lidská cesta nekončí posledním dechem, ale pokračuje dál, do hlubin hvězd a za hranice našeho poznání.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Black_hole

https://www.eso.org/public/videos/cs0023a/

Hawking, S. W. – Stručná historie času. Praha: Mladá fronta, 1998.

Greene, B. – Elegantní vesmír: Superstruny, skryté dimenze a hledání konečné teorie. Praha: Argo, 2003.

Moody, R. A. – Život po životě. Praha: Eminent, 1994