Článek
Obr z období karbonu
Ani housenky a stonožky nebyly vždycky tak malé, jako dnes. Představte si bezobratlé, kteří v době před cca 315 miliony lety měřili přes dva metry. Příroda tehdy s velikostmi rozhodně nešetřila, a tak světlo světa spatřilo nejen spoustu okřídleného hmyzu a šílených podvodních monster. Své zástupce měla i suchozemská část života. Arthropleura si rozhodně oprávněně vydobyla post největšího bezobratlého na Zemi, dnes již nikdo její velikost nemá. A dost možná zaplať pánbůh za to. Potkat tohle dvoumetrové stvoření by hned tak někdo nechtěl.
Toto stvoření žilo ve svrchní části karbonu, kdy na Zemi byla vysoká vlhkost, močál, kam se člověk podívá a v tu dobu bylo ,,překyslíkováno“. Díky tomu mnoha organismů dorostlo do obřích rozměrů. Třeba taková Meganeura (obří vážka) měla taky od přírody naděleno víc než dnes. Arthropleura se patrně vyskytovala ve vícero oblastech, její fosilní pozůstatky byly nalezeny jak v Evropě, tak v Severní Americe.
Jak vlastně tato zajímavá hříčka přírody vypadala? Jak už bylo zmíněno, délka přes dva metry, tělo mělo až 30 dílů s párem nohou, díky kterým byla Arthropleura v pohybu velice rychlá a mrštná. Proti případnému nepříteli bylo tělo chráněno silnými pláty, které tvořily krunýř. Ovšem ani ten ji nemusel proti jiným predátorům ochránit, zvlášť pokud měli silnější čelisti. Arthropleura je sice brána jako velký predátor, ovšem byla spíše býložravcem. K tomu jí bohatě vycházelo vstříc prostředí, bujná vegetace, přesličky, kapradiny, plavuně a mech jí poskytly dostatek potřebné potravy.
Arthropleura - ilustrační foto
Velikostně měla konkurenci
I když byla Arthropleura obří, nebyla jediná, komu bylo dáno ve velikosti. Kromě zmíněné Meganeury v období karbonu žili i velcí obojživelníci a obří pavouci. Obojživelní predátoři si i přes její krunýř mohli při silnějším stisku udělat z Arthropleury denní menu. Případně zaútočit na mladé, kteří neměli dost síly k obraně.
Arthropleura se pravděpodobně rozmnožovala kladením vajíček, mohla jich naklást několik set. Vajíčka potřebovala k vývoji teplo, byla závislá na okolním prostředí. Ovšem nakladením vajíček rodičovská angažovanost Arthropleury skončila, není přímý důkaz o tom, že by o vajíčka pečovala. Byla spíše ponechána napospas svému osudu.
Ačkoliv se jednalo o obrovského tvora, v dnešní době nemá přímé žijící potomky. Byla svým způsobem považována za ,,uklízeče“, jelikož část její potravy představovaly rozkládající se rostliny. Co ji mohlo ohrozit na životě, bylo především prostředí, které mohlo změnit podmínky (pokles kyslíku, úbytek potravy) a případně souboj s jiným zástupcem jejího druhu.
Zdroje:
