Článek
Eocénský svět v mořském podání
Představte si svět, kde je daleko větší teplo oproti dnešku. Hladiny oceánů jsou vysoké, nikdy nejsou žádné ledovce. Jak na souši, tak v moři, bujel bohatý život. V mořích jste mohli narazit na ryby, žraloky, hlavonožce, velryby, souš pro změnu ovládali primitivní primáti, ranní kopytníci a velcí ptáci. Podmořský svět byl bohatý na korálové útesy, na pobřežích se vyskytovaly laguny a tropické lesy. I když i pevnina disponovala osazenstvem, největší dominanci mělo moře. A v něm byl na vrcholku vlády Basilosaurus. Hodně rozšířený byl v dnešní Severní Americe a Severní Africe.
I když jeho název zní, jako kdyby vláda dinosaurů pokračovala dál, dinosauři už byli dávno pryč. Basilosaurus byl ranou formou velryby, která vzbuzovala respekt u ostatních. Jeho dlouhé, hadovité tělo dosahovalo délky až 18 metrů, měl malou hlavou a dlouhý ocas. Při plavání působil dojmem elegance. Stejně jako had nebo úhoř používal k pohybu styl vln.
Měl dlouhou lebku, disponoval silnými čelistmi a měl ostré zuby. Zatímco dnešní velryby si filtrují potravu, on se s tím nijak nezdržoval a trhal kořist, po částech ji polykal. Byl to aktivní denní masožravec. Díky ostrým zubům mu kořist nevyklouzla, mohl zabíjet menší kytovce a lámat kosti. Tělo mu umožňovalo vytrvalejší pronásledování kořisti, nebyl nijak výrazně rychlý. Ovšem nečekalo by se od něj, že bude obratný, útočit bude tichu a při prudkém výpadu. Nejlepší pro něj bylo lovit v mělkých vodách a lagunách. Jeho lovecká strategie zahrnovala přiblížení zezadu nebo zespodu, rychlý útok, zakousnutí do těla nebo hlavy a trhání kořisti. Do jeho jídelníčku spadaly jiné druhy velryb, velké ryby, žraloci, a sirény (jejich dnešními příbuznými jsou kapustňáci).
Přestože byl jakousi první velrybou, disponoval v zadní části těla malými končetinami. Při plavání je nepoužíval, spíše pro ně měl využití při páření.
Basilosaurus při útoku
Hrozbou pro všechno v moři
Pro svou velikost, pronásledování a dravost neměl téměř žádného nepřítele. Byl hrozbou jak pro velryby, tak pro žraloky, noční můrou pro mláďata jiných podmořských obyvatel. Větší žraloci si na něj troufli, ale rozhodně aktivně nevyhledávali boje s ním.
Stejně tak ale byla mláďata Basilosaurasnadnou potravou pro jiné dravce ve vodě. Samice byla březí několik měsíců, při porodu šlo mládě ocasem napřed. Většinou samice porodila jedno mládě, ale mohlo se stát, že porodila i dvě. Mládě bylo výrazně menší, štíhlejší, mělo měkčí kosti. Bylo zcela závislé na péči matky. Kromě toho bylo také pomalé a slabé, což z něj dělalo ideální cíl pro jiné útočníky. Tomu ovšem víceméně bránila matka, která se drželo blízko mláděte, hlavně při kojení, kdy bylo mládě krmeno vstřikem mléka do tlamy. Svoje ,,dětství“ strávilo mělkých mořích, lagunách, nebo v zálivech, kde nebyl tolik pravděpodobný výskyt predátorů, kteří by mohli zaútočit. Samice Basilosaura byla v tomhle případě jakási ,,matka samoživitelka“. Mládě opečovávala několik let, ze začátku bylo kojeno, později bylo zasvěcováno do taktiky lovu, než přešlo na styl masožravce.
Basilosaurus s mládětem
Ke konci eocénu s přechodem na oligocén se postupně celosvětově ochladilo. Vznikaly ledovce, klesla mořská hladina a změnily se oceánské proudy. Pro Basilosaura to znamenalo ztrátu výhody mělkých moří, kde lovil a byl efektivní. Laguny a pobřežní ekosystémy se zhroutily, vše, co žilo pod vodou, se stáhlo do hloubek a migrovalo do větších vzdáleností. Ovšem ztráta mělkých a teplých moří bylo pro Basilosaura zásadní, nedokázal se tomu přizpůsobit a cestovat ještě někam daleko za potravou.
Navíc jeho velikost byla po stránce potravy hůře udržovatelná, energeticky velice náročná. Postupně se začaly objevovat nové druhy ryb, lépe přizpůsobitelné a rychlejší v podmořském světě. Hodně ho poškodilo také to, že rodil málo mláďat, která byla navíc závislá a trvalo delší dobu, než dospěla. Reprodukce byla tak pomalejší, takže populace postupně vymizela.
Zdroje:
